S víny ze Znovínu mívám osobně takovový zvláštní problém, nebo paradox, že mi častokrát mnohem víc seděla vína z jejich základních řad, než jejich VOCéčka, terroirovky nebo různé další speciálky. Toto základní SVA je slušným představitelem obyčejného ale fajn moravského červeného. Jemné tříslo, vyvážené kyseliny, kratší v těle i v dochuti, ale je v obstojné kondici i po letech. Sice se objeví už náznak hořkého kávového lógru, který trochu začíná mít tendenci svírat, ale pořád je možné ve víně nalézt hezké linky hořké čokolády, trochu povidel. 12,5% alkoholu jen podtrnte lehčí střih a solidní pitelnost.
Začnu drobnou poznámkou k hodnocení, které zde níže zmínil Tycka, a to určitým možná postesknutím, že se vína prodávají, potažmo vypijí mladá. Možná je to ale dobře. Z mé zkušenosti toto konkrétní víno se s časovým horizontem a Znovínem doporučenou archivací 6-8 let úplně se ctí nepopasovalo. Dvě koupené lahve v roce 2021 si poležely v osobním sklepě při konstantní teplotě a jedno bylo přechutnané v roce 2023 a druhá lahev nyní. A zub času víno od toho roku 23 spíše víc a víc ohlodává.
Víno má podle mne typický znovínský štych, pro me pocitově, s vyšší mírou zasíření, které se tak nějak proplétá vínem jako leitmotiv. Vůně je navinulá, přecházející do zvláštně sladce mechové a ž travnaté, a zapocených už skoro tlejících bylin. Chuť je poměrně sladká, s náznakem zemitosti a kametinosti s příměsí snad na sladko uvařené mrkve. I v chuti je víno takové divně navinulé a sirnaté.
Tak nevím, v roce 2019 posbírané medaile, ale lahvová zralost se nedostavuje.
2023 85 b, 2025 81 b
Tomáš Osička pod hlavičkou vinařství Verýsek v této lahvi servíruje blend čili mix odrůd, které na Moravu zkrátka patří. A podle autora jsou to signaturních odrůdy pro Velkobílovicko. Z etikety je možné také dále vyčíst, že víno je (by mělo být) čisté, strukturované, postavené na zrání v dubovém sudu a pak divoké a až divošské. Odlédneme-li od lingvistického aspektu, že poslední dvě uvedená slova jsou v mnoha ohledech takřka synonymní, tak ze seznámení, tedy zdegustování tohoto vína subjektivně vyplyne, že jednotlivé charakteristiky jako by od první k další a další postupně měly nižší a nižší intenzitu.
Tedy, víno je čisté. Fajn barva, dobrá viskozita, ve vůni celkem ladí různé aspekty smíchaných odrůd, koření s ovocitostí, vše solidně vyvážené.
Struktura také ujde. K uvedenému se přidá i chuť, která je středně dlouhá kopírující vůni. Tělo, kyseliny slušně zakomponované jedno do druhého.
Sud, tedy dub, je tady ale tak nějak napůl cesty. Ani ryba ani rak. Nenacházím ve víně nějaký výraznější otisk zrání ve dřevě, který by víno posouval někam dál. Možná zatím.
Divokost a divošský temperament/projev? Toto ve víně nenacházím vůbec. Víno působí umírněně, spíše trochu strnule, bez výrazné živosti a hravosti, bez nějakých odboček, nově se vyloupnutých vjemů a/nebo fines.
Toto je přesně to víno, které vykouzlí zcela mimovolný a nenásilný úměv na rtech. A možná přivodí i zvláštní obličejové grimasy připomínající blažené bláznovství a hlupáctví. Toto je přesně to víno, které od prvního okamžiku navodí pocit, bláhové marnosti snažit se vína škatulkovat, exaktně měřit, stavět do číselných řad.
Toto je přesně to víno, ve kterém zazní vše jako v oblíbené skladě od první do poslední noty, ať je jakéhokoli žánru, komorního pojetí několika hudebních instrumentů nebo mnohačetného orchestru. Toto je přesně to víno, ve kterém se vlastně ani nechce hledat, jestli je v něm to či ono typické pro danou odrůdu, terroir, ročník a cokoli dalšího.
Toto je přesně to víno, které je čím je a tím je skvělé.
Takže jen několik, vlastně nedůležitých, faktů: hrozny dodala Dobrá vinice - tedy "partners in crime", rozuměj jacísi spolupachatelé - souputníci v podobném přístupu k práci s vínem. Rok školeno v dubových a akátových sudech, mj. naprosto špičkově zapracovaná sudovina v charakteru vína. Řada vín Minimus, která je ale počertech Maximální.
P.S. Výše uvedá číslice 92 je zde stejně tak pošetilá, jako snaha přesně spočítat myriády hvězd.
Předně, toto Chardonnay má parametry velkého vína. Snese srovnání s špičkovými víny domácí provenience, ale určitě by se neztratilo v konkurenci evropských, potažmo světových vín, což je pro náš vinařský rybníček určitě sympatické. A velmi sympatické je i zjištění, že na znojemsku může vzniknout takto komplexní šardonka. Vzhledem k bodovým hodnocením evidentně zaujala i vínomilce zde na portálu. Jenže, tady to pro mne osobně nějak otevřeně končí. Proč? Asi proto, že víno je přímočaře, a na můj vkus až asi moc přímočaře ukázkové, odrůdové skoro jako z učebnice, skoro až jakoby unifikované, bez odboček, nějakého nenadálého překvapení, co víno postupem času poodkryje chabým lidským smyslům a tím vytvoří takový ten "WOW" efekt. Marně v něm hledám ať terroir, nebo možná spíš hlubší esprit. První, druhý, třetí, čtvrtý den stále v top kondici, pořád chutné, skvěle pitelné, plné, dlouhé, s trochou sladšího koření pěkně propojeného s mixem zralého ovoce s chlebovinkou a jemňoulinkou máslovostí a špetičkou krémovosti, maličko evokující šardonku např. ze Chablis, ale té krémovosti by klidně mohlo být i trochu víc. Parádní kyselinka i jemná horčinka a trochu salinity. Ale ten efekt, říkejme mu třeba synergický, který dostane vínomilce do kolen, se i přes to všechno nedostavil. Víno má jistě veliký potenciál dál zrát a moc rád bych se mýlil a za několik let měl možnost chutnat toto Chardonnay a být jím sražen v prach tím, že víno ukáže své skryté finesy nejen moravského regionu, tedy Hnanického terroiru, ale třeba i něčeho dalšího.
Víno zakoupené ve "výprodeji" letos (2023) a uf, nečekané setkání. Výrobce uvádí, že víno nakvášelo na slupkách při teplotě 18°C po dobu čtyř týdnů a pak zrálo v dřevěných sudech.
Jak popsal Davinpak, víno se po otevření neustále proměnuje, vyvíjí. Po prvním přivonění a prvním doušku je jasné, že víno bude vše, jen ne unifikované a uniformní, zařaditelné do nějaké jedné škatulky. Víno je jako příběh, který se rozvíjí a vtahuje diváka - konzumenta do děje, je jako thriller, který neustále stupňuje napětí. V mysli vzniká a roste až skoro obsese, která stále znovu a znovu nutí zaměstnávat čichové i chuťové receptory, zkoumat, analyzovat a hledat kombinace a nuance vína.
V tomto mikrokosmu vína je nelehké charakterizovat aroma. Prim chvíli hraje medovost, pak zase herbální vůně sušených bylin, jindy pro změnu mineralita, nebo určitý druh slanosti a až prachovosti s doteky kouřovosti a možná toustovosti
Chuť nabízí obdobný mix s pikantní a krásně zaoblenou kyselinou, příjemně znatelnými, hebkými taniny, podtržené vybalancovaným otiskem dřevěného sudu a strukturavanými tříslovinami.
Po dostatečně dlouhém kontaktu se vzduchem se víno otevře do nádherné plnosti, vše se zakulatí a prodlouží. Začne se projevovat i určitá zemitost a jako by se objevil akcent podloží.
Chce se napsat: báječná práce se surovinou, famozní práce ve sklepě. Skromný osobní závěr: veliké víno z našich luhů a hájů.
Chceme vám poskytovat ty nejlepší služby, proto na našich stránkách používáme cookies. Cookies nám pomáhají k tomu, abyste měli skvělý zážitek z webu. Používáním tohoto webu s tímto používáním souhlasíte.
Jsou nezbytné pro samotné používání (nelze vypnout).