Festival otevřených sklepů Modré Hory 2019: Pěkná červená v chladném ovzduší

Chytrá logistika

Za roky zkušeností je samozřejmě Festival otevřených sklepů již pořadatelsky vypilovanou akcí. Tentokrát do sebe pěkně zapadaly i záležitosti přesunů návštěvníků. Registrační místo dobře dostupné hromadnou dopravou, dobře vymyšlené trasy festivalové dopravy a její zastávky či dokonce rozmístění sklepů, které pořadatel nijak výrazně ovlivnit nemůže.

V případě hodně „roztahaných" obcí se udělaly zastávky autobusu dvě, a velkého chození si tak vínomilci moc neužili. Snad jen ve členité Vrbici a „nudlovitých" Bořeticích, i tady to ale bylo do kilometru od zastávky.

V době všeobecně rozšířených chytrých mobilních telefonů není navigace ke sklepům už tak velkým oříškem, pravdou ale je, že po příchodu tmy jsme se i přesto orientovali jen velmi těžko. Obecně si noc „na samotách" moc neužíváme a brzké stmívání je jedním z negativních faktorů listopadového termínu.

Vyprodáno, ale fronty jen místy

Pořadatelé už pár týdnů před akcí hlásili naplněnou kapacitu, panovaly tedy obavy, jak se podaří vínomilce rozprostřít po jednotlivých sklepech tak, aby se v nich zbytečně nemačkali. Opravdu velkou koncentraci jsme zažili snad jen v Bořeticích ve vinařství Baraque v sobotu po setmění, jinak i při vlně více návštěvníků stačilo chvíli počkat a přihlásit se o vzorek, až vlna opadla. Sklepy v nejdelší docházkové vzdálenosti od zastávek měly opačné problémy – návštěvnost tu byla mnohdy poloviční.

Přeplněné byly autobusy na samotném začátku akce, ale od registračního místa se nakonec všichni vešli a kapacitní potíže jsme v dalším průběhu nezaznamenali. Překvapivě dost využívaná byla doprava i v neděli. V minulých ročnících jsme v tento den byli zvyklí většinu návštěvníků už vídat v autech, zřejmě kvůli snazšímu transportu zakoupených lahví. Letos se ve větší míře vozili festivalovými autobusy. Všichni asi chtěli do poslední chvíle ochutnávat a nikdo nebyl ochotný dělat ostatním řidiče.

Stejné nešvary v jakémkoliv počasí

Zatímco proti večerní tmě by se dalo bojovat přesunem termínu, přehmaty ze strany vinařů se zřejmě odstranit nijak nedají. Zcela na místě jsou stížnosti na teplotu vín. V létě jsou bílá vína často příliš teplá. Kdo by si myslel, že se to v listopadu vyřeší, byl by na omylu. Někteří vinaři servírovali vína venku a v nedělních pěti stupních si člověk opravdu nevychutnal ani bílá, natož červená. Zahřát je totiž nebylo jak, maximálně jste si ještě pořádně prostudili už tak trpící ruce.

Ochutnat vína se nedá ani z „nakapaného" vzorku o objemu zhruba 0,1 decilitru, který se stále ještě při takovýchto akcích objevuje. Chápeme, že vinařům se nechce nalévat „zadarmo", ale nemohou pak ani čekat žádný výrazný výdělek, když se návštěvníci o jejich víně dozvědí maximálně to, jak moc obarví dno sklenice.

Vinařství a vína, které nás zaujaly

Navzdory původnímu plánu, že z návštěvy vynecháme Kobylí, kde jsme byli na samostatné akci letos na jaře, jsme nakonec poctivě objeli všechny zúčastněné obce. S vinařstvími to už tak „slavné" nebylo, stihli jsme jich 19 ze 34. Ale až na malé výjimky jsme vlastně nevynechali žádné z původně vytipovaných k návštěvě.

• Za sobotního deště jsme začínali na Vrbici u Víta Sedláčka. Vždy se těšíme na jeho červená vína a ani tentokrát nás nezklamala. Těší nás také to, že nabízel starší ročníky než drtivá většina ostatních vinařů. Příjemná byla zejména Svatovavřinecké a André ročníku 2015.

• Opravdu širokou nabídku ve svém novém areálu představilo Vinařství Horák. Tady nás zaujala už i bílá vína z vyšší řady vinařství, třeba Hibernal 2015 nebo Veltlínské zelené – Kukle. A samozřejmě nechyběla ani dobrá červená, například Dornfelder či cuvée, u Merlotu jsme zalitovali jen jeho mladosti.

• V Bořeticích nás trochu zklamala festivalová nabídka vinařství Jedlička, naštěstí zde byla možnost za poplatek ochutnat i zajímavější vína vyšší řady. Jak jsme zmínili, přeplněno bylo u Vinařství Baraque, přesto jsme stihli ochutnat alespoň pěkně svěží „pravá mladá vína" stočená před akcí ze sudů do lahví.

• Nakonec jsme byli rádi, že navzdory původnímu plánu jsme se v sobotu večer objevili i v Kobylí. Ondřej Brdečko totiž představil například nový ročník Rulandského modrého a obecně tu byla vína v dobré kondici. Herzánovi překvapili výborným vlašákem z Pavlova a potěšili lehkým Portugalem nebo velmi mladou Frankovkou.

• Vína v Němčičkách často trpěla venkovním servírováním. Jan Stávek měl naštěstí alespoň červená v hale, a tak jsme si mohli vychutnat pěknou šťavnatou Frankovku, která navzdory staršímu ročníku působí pořád hodně mladým dojmem.

• Ve Velkých Pavlovicích se našla i zajímavá bílá vína. Třeba pěkně odrůdový Tramín od Mikulici nebo Neuburské u Laciny. Hodně pěkných věcí se dalo potkat u Kamila Prokeše, a jeho vínům tedy budeme věnovat samostatný článek.

• I tady nicméně dominovala zejména červená, a to klasických místních odrůd. Například stále šťavnatá Frankovka VOC 2015 Laciny, příjemné André Turka & Šišky nebo Svatovavřinecké a Zweigeltrebe od Suských.

Není pochyb, že vinaři z Modrých Hor mají co nabídnout. Při spojení několika obcí jedním festivalem si o tom mají vínomilci možnost udělat dost komplexní představu. A pokud mají chuť prozkoumat jednotlivé obce dokonaleji, mohou si najít samostatnou akci otevřených sklepů. My si v budoucnu určitě naplánujeme Kobylí, Vrbici i Velké Pavlovice.