Výstava Národní soutěže vín v Dolních Kounicích 2025: To nejlepší ze Znojemska za hubičku

Výstava znojemského kola Národní soutěže vín zůstává nadále putovní, a po Znojmu tak přišly na řadu letos opět Dolní Kounice. I když je tady spojena s probíhajícími městskými slavnostmi, pocítíte to maximálně v obsazenosti spojů hromadné dopravy. Ze zastávky už většina návštěvníků míří přímo na slavnosti a jen hrstka zapálených vínomilců k nedalekému Kulturnímu domu na výstavu. Uvnitř ani nevíte, že nějaké slavnosti probíhají.

Vodu je případně možné přikoupit u vstupu a něco na zub pak na nedalekých slavnostech, většina protřelých návštěvníků je ale vybavena vlastními zásobami z domu. Odlivky, vyplachovačky a samozřejmě WC tu také jsou k dispozici, takže „základní infrastruktura" funguje a po dobu degustace se z objektu nemusíte vzdalovat. V hlavním sále jsou také rozmístěny židle na sezení i stolky ke stání a při delším pobytu máte velkou šanci si volné místo najít. Žádné velké masy lidí se tady totiž nestřídají.

Je to s podivem, protože na výstavu toho nejlepšího z celé podoblasti se dostanete za vstupné 250 Kč, ve kterém je zahrnuta sklenička, katalog a neomezená konzumace (od 13. do 21. hodiny)! To je částka, za kterou v dnešní době většinou dostanete na některých akcích otevřených sklepů maximálně tu skleničku s katalogem, ale bez degustace. A o neporovnatelné kvalitě vín ani nehovoříme. Přesto sem žádné davy vínomilců nemíří a s potěšením konstatuji, že jsem tu nezaznamenal ani takové, kteří by se za tento nízký obnos přišli opít. Což by je určitě vyšlo levněji než na zmíněných městských slavnostech...

Ano, není vše jen růžové. Už tradičně příliš nefunguje chlazení vín, většina je výrazně teplejší, než by si zasloužila, což je nešvar velkého množství podobných akcí. Ne zcela důstojně působí také vyhlašování oceněných vinařství, na které se letos dostavili zástupci pouhých tří vinařství. To ale asi více mrzí organizátory a vinaře, na běžného vínomilce to vliv nemá...

Pár tipů na pěkná vína

Jak bylo zmíněno, dojem z vín mohla ovlivnit jejich vyšší teplota. Prospěla spíše starším a vrstevnatějším ročníkům, čímž bylo patrné, že v některých případech evidentně porotci více oceňovali mladá voňavější vína. Za celou dobu jsem nicméně nepotkal žádné víno špatné či průměrné, kvalita byla opravdu nastavena vysoko. Pravda, většinou jsem nezabrousil na vzorky pod 85 bodů, ale v minulosti to ani u vysoce hodnocených vín nebývalo zdaleka samozřejmostí.

• Prakticky jen na zavínění jsem zkusil i pár Ryzlinků vlašských, být to jiná podoblast, tak je zkoumám samozřejmě více. Příjemně překvapil velmi pitelný vlašák od Turoňových z Božic, harmonický, na nose s lučními květinami a hrozinkami.

• Vážněji jsem bral veltlíny, kde se daly najít opravdu velmi různorodé styly vín. Komu nevadí výraznější dotyk dřeva, určitě bude rád za Veltlín² z dubu Lukáše Halkociho. O něco méně je ho ve veltlínu řady Premium vinařství Thaya, což je opravdu špičkové víno, ale zastáncům nerezových veltlínů může být přece jenom proti vkusu. Tento tábor naopak musel potěšit klasický odrůdový VOC od Piálka & Jägera či o rok starší od vinařství Thaya.

• Přiznávám, že kdyby nebylo šampionem Sylvánské zelené, tuto odrůdu bych minul. Takto jsem si chtěl přechutnat i jeho konkurenty ze stejné odrůdy. Každopádně porota volbou šampiona překvapila. Jak bychom mohli říkat, že dost často upřednostňovala spíše mladá voňavější vína, tady tomu bylo přesně naopak a šampion se vcelku vymykal z většiny oceněných vín. Vysoká barva, vůně zprvu už poměrně nazrálá i s lehkým „dvorečkem". Ten se ale dal i při vyšší teplotě vymíchat a vůně nabízela neobvykle košatou směs vjemů. Výrazné tóny sušených i čerstvých bylinek, květů, květového medu, v další fázi i jemná hrozinka a kandovaná hruška. V chuti opravdu výrazné, mohutné a zajímavé, kyselinka už byla zřetelně trochu slehlejší, ale dochuť pořád velmi dlouhá s kořenitým akcentem. Opravdu se jedná o zajímavé a v porovnání s ostatními vzorky i vcelku netradiční víno.

• Bílé burgundské odrůdy jsem také prolétnul jen zběžně, už i v katalogu zaujalo nové víno Vinařství Oulehla – Rulandské bílé derniéra 2023. Jak název napovídá, jde o nově nakoupenou starou vinici, kterou čekalo ihned po sklizni vyklučení, a tak je toto víno vcelku raritou. Jeho velmi mladistvý projev navíc napovídá, že ještě delší dobu vydrží v kondici. Prakticky totéž lze říci i o Chardonnay stejného vinařství, které nádherně snoubí ovocitost základního vína a ušlechtilé dřevo použitých sudů. Vrstevnaté, minerální, dlouhé a nepřevoněné, zkrátka aristokratické víno. Zprvu výraznější stopy dřeva spolu s až enormní mineralitou odhaluje Rulanské bílé vinařství Thaya, ale i zde se postupně prosazuje také ovocnost.

• U Ryzlinků rýnských jsem s porotou souzněl možná méně než u jiných odrůd. Opravdu příjemně překvapil progres 2022 Farmy U Tří dubů, který výrazně vyspěl, a i když je hlavně díky aromatice pocitově nasládlý, nepostrádá krásnou výraznou kyselinku. Velmi odlišné polohy odrůdy představil Lukáš Halkoci. Ačkoliv jsem milovníkem dřevěných sudů, i pro mě byla jejich stopa v Ryzlinku²  na nose snad až příliš výrazná. V chuti už tolik nedominovaly, potěšila navíc velmi dlouhá dochuť. Víno řady Klasik stejného ročníku nebylo tak strukturované, ale zase nabídlo naprosto jiné vjemy, vedle citrusů a broskve i bylinky či čaj. Už dost nazrálým dojmem působil ryzlink négocianta Davinus, ale byl prostý petrolejových tónů, aromatika šla do sušeného lipového květu, medu a dřeva. V chuti jsem zalitoval vyššího zbytkového cukru, kterému kyselinka už úplně přestává sekundovat a víno je tak pocitově nasládlejší. Rozhodně stálo za to srovnat jej s ryzlinkem vinařství Špalek, který už byl zařazen do polosuché kategorie. Nicméně skoro až přísná kyselinka z něj dělala pocitově sušší a hlavně výrazně mladistvější víno. Mám pocit, že bude postupem času ještě lepší.

• Před červenými jsem zařadil rychlý průlet sladkými a především šumivými víny. Zejména druhá jmenovaná potěšila velmi vyrovnanou vysokou kvalitou. Skvělými jemnými bublinkami, výbornou kyselinkou a dlouhým dozníváním se mohl pochlubit Crémant vinařství Oulehla v klasické skladbě Chardonnay a Rulandského modrého. Bohemia Sekt Prestige brut šarže 24039D překvapil opravdu expresivní nasládlou aromatikou peckovin, vyšší cukr dobře doplnila kyselinka a celkově šlo o výjimečně pitelný sekt.

• A teď už k červeným, která byla bohužel ještě teplejší než bílá, ale mnohá se s těmito podmínkami popasovala výborně. Třeba Merloty. Mohutný zástupce od Jana Plačka s výrazným vařeným lesním ovocem a perfektní tříslovinou nebo o něco jemnější Víno Mikulov se spíše čerstvými ostružinami. Velmi kvalitní dřevo se projevilo v Rulandském modrém vinařství Hanzel s až parfémovou vůní ovoce a dřeva, jež mu propůjčilo skvělé třísloviny. Osobně bych ale asi odrůdu správně netipoval. Naprosto špičkovým červeným je pak vítěz ze Znovínu s výbornou strukturou chuti plné lesního ovoce. A i když je to naprosto odlišný projev, rozhodně bych upozornil na Frankovku vinařství Turoňovi s klasickými třešněmi, pecičkou, jemnou vanilkou, výborně šťavnaté s příjemnou tříslovinou. Nijak mohutné, ale výborně pitelné červené i do léta.

Užitečné odkazy

Statut Národní soutěž vín – podoblast znojemská 2025 
Článek s výsledky Národní soutěže vín – znojemské podoblasti 2025 
Vína z Národní soutěže vín 2025 v naší databázi vín