Festival otevřených sklepů Modré hory 2025: Ráj červených vín

Různé cenové hladiny vstupného

Vstupenky se prodávaly s různou cenou ve třech časových vlnách v předprodeji a ve čtvrté na místě. Cena začínala od 1390 Kč za nejvčasnější nákup a končila o 300 Kč výše pro zájemce přímo na akci. Vedle dvoudenní degustace v ní byla zahrnuta i praktická plátěná taška na vína, obsáhlý tištěný katalog, propiska a dva kupony po 150 Kč na nákup vín. Dva dny byla návštěvníkům k dispozici festivalová kyvadlová doprava mezi pěti zúčastněnými obcemi.

Vínomilci preferující elektronické médium před papírem si mohli zdarma stáhnout festivalovou aplikaci od MojeLahve.cz. Ta nejvíce pomáhá při plánování a také orientaci v místě. Zde ale trochu dosáhla na limity podkladových map od Googlu, které jsou například ve Vrbici dost omezeně vykreslené. Zrovna v této obci ale jako doplněk perfektně zafungovaly směrovky od pořadatelů, které návštěvníky na správnou cestu navedly.

Sobotní špička ne vždy příjemná

Ačkoliv jsou na degustaci vyhrazeny dva dny, jejich průběh je diametrálně odlišný. Drtivá většina návštěvníků se na vína soustředí jen v sobotu a v neděli už „vyklusává" nebo pouze nakupuje. Enormní sobotní tlak na dopravu, sklepy a vinaře tak bývá někdy také trochu náporem na nervy návštěvníka. Zatímco v případě akcí v rámci jedné obce si člověk může na dočasné opadnutí zájmu počkat nebo se do sklepa ještě později vrátit, menší koncentrace sklepů a nutnost využití dopravy při přesunu tento postup u festivalu prakticky vylučuje.

Z ranní špičky jsme si vzali poučení vždy spíše začínat v místě registrace a nevyužívat první autobusové spoje. V nich je totiž komfort ještě menší než v obsazeném sklepě, nehledě na to, že hrozí, že se do něj nemusíte dostat vůbec. Spojení pěti obcí Modrých hor do jedné akce dává filozoficky velký smysl, ale více jsme si užili minulé festivaly s pouhými třemi obcemi, kde byla koncentrace sklepů vyšší a nutnost přesouvat se hromadnou dopravou menší. Lze nicméně pochopit, že takové podmínky se nenajdou v každé destinaci.

Tentokrát se nám nezdála vyvážená nabídka dalšího občerstvení. Člověk samozřejmě o hladu nezůstal, ale musel se po tom správném žvanci dobře porozhlédnout. Zatímco Velké Pavlovice či Bořetice byly prošpikované nabídkami jídla, ve Vrbici nebo Kobylí jejich počet i rozmanitost nebyla zdaleka tak vysoká. Vyzdvihnout naopak musíme to, že prakticky u každého vinaře byla k dispozici čistá voda na vypláchnutí skleničky i chuťových buněk.

Pár tipů na pěkná vína

Rozhodli jsme se soustředit především na Vrbici, Němčičky a Bořetice, do kterých tak často nejezdíme a tam jsme zvládli obejít celkem důkladně všechna vinařství. Černý Petr zbyl na Kobylí. Tam se vydala jen část naší skupiny na rychlý průzkum, já vzhledem k účasti na relativně nedávném samostatném dni otevřených sklepů (zde pojmenovaném Po kobylských uličkách za vínem), kde byla nabídka vín velmi podobná, jsem upřednostnil v neděli návrat do Velkých Pavlovic a úspěšné obejití drtivé většiny tamních vinařství.

Vrbice

Ranní cesta extrémně nabitým autobusem do Vrbice se nakonec vyplatila, bylo to asi nejpříjemnější překvapení celého víkendu. V každém vinařství se našlo něco zajímavého, někde doslova špičkové kousky. Ponouklo nás to k úvahám o účasti na nějaké samostatné zdejší akci otevřených sklepů, i když je většinou náš kalendář proti...

• V nejsevernějším cípu sklepů překvapilo Vinařství Zálešák a jeho Merlot 2023 s pěknou ovocností, jemnými tóny tabáku, sušené papriky a velmi dobře zakomponovanou tříslovinou. Cestou si přišli na své milovníci sladších roséček, netradiční Dornfelder 2024 Rodinného vinařství Fridrichovi a Trtkovi nabídnul vedle klasických jahůdek i příjemnou pikantní linku rybízového listí.

• Ve sklepní uličce Pod Strážků sídlí dvě do akce zapojená vinařství a byl o ně zrovna opravdu extrémní zájem. Vzhledem k velikosti sklepa jsme se nejvíce tlačili ve Víno Svrček a zvládli ochutnat jen minimum. Potěšil velmi jemný veltlín o ročník starší, než bylo v okolí zvykem. Širokou paletu vín k ochutnání nabízelo Vinařství Bočko, u kterého bylo díky venkovní prezentaci místa dostatek. Zaujalo nás zde především Cuvée modrohorských odrůd portugalu, Frankovky a vavřince s příjemně terroirovým charakterem. 

• Vinařství MITOMA jsme dosud spíše přehlíželi, o to příjemnější překvapení nám připravilo. Ryzlink vlašský trochu moc válcovalo dřevo, ale u Sauvignonu vytvářelo s herbální kořenitostí pěkný celek. Z tichých bílých vín ale nejvíce oslovilo Sylvánské zelené. Ani ne tak vůní jako výraznou plnou nasládlou chutí s náznaky tříslovin a kořenitým závěrem. Skvělý byl klasický sekt z ročníku 2017 po sedmi letech ležení na kalech. Kombinace Chardonnay a Rulandského modrého (80/20) už má samozřejmě uhlazenější kyselinku a působí nasládle, ale tóny květin a sušeného ovoce se promítají do výrazné dlouhé chuti.

• Velká tlačenice byla i ve sklepě Vinařství Bařina, kde navíc vařili kávu, a tak prostředí nebylo k degustaci vín extra vhodné. Mladší ročníky jsou teprve na začátku své pouti, o to více zaujaly ty starší. Především intenzivní krásně vyzrálé Veltlínské zelené 2023 nebo Chardonnay 2022. To aktuálně nabízí ideální harmonii ovocnosti a jemného doteku dřeva.

• Jen krátce jsme se zastavili u Víta Sedláčka, jehož vína ochutnáváme celkem pravidelně. Opět se ve výborné kondici předvedl šťavnatý Ryzlink vlašský, v červených jsme zvolili velmi plné André a šarmantní Rulandské modré.

• Až nevídanou paletu vín předvedlo Vinařství Horák. Doslova nás nakopnul zdejší sekt – Chardonnay 2020 s 3,5letým ležením na kalech. Stále se skvělou kyselinkou a přitom krémovostí a slaností v dochuti. První devadesátka byla na světě. Nedaleko za ní skončil i Ryzlink rýnský 2022 z Turoldu, neuvěřitelně tělnaté a přitom svěží víno. Ale přece jenom tady ještě jedna padla. Pro Grand Kukle Reserva 2021 – opravdu velké víno, které předvádí potenciál Veltlínského zeleného v sudu. Trochu tím zastínilo vína červená, i když o nich by se dalo mluvit též v superlativech. K dlouhému zkoumání vybízela Frankovka Reserva 2021 s hodně výrazným dřevem. Chtěl bych na ni mít rozhodně více času.

Němčičky

V Němčičkách jsme také stihli projít všechna vinařství. Bylo jich jen pět, ale rozesetých na dvou od sebe vzdálených koncích obce. Také pestrost vín byla veliká, protože každé vinařství má výrazně jiný rukopis. Návštěvníci s různými chutěmi si tu tedy přišli na své, zároveň se zde více než v ostatních obcích prosazovala vína bílá.

• V nabídce vinařství Kryptowine jsou bílá vína už jen nového ročníku 2024 a to povětšinou s nějakým tím zbytkovým cukrem. Zaujmout může suchý a hodně voňavý Pinot blanc, ale tuším, že mnohem větší obliby se bude těšit sladší Chardonnay nebo Hibernal. Vína jsou nicméně opravdu ještě strašlivě mladá a osobně bych jim nechal ještě alespoň měsíc čas.

• Ostrůvkem pozitivní deviace bych si dovolil nazvat Víno Komárek. Opravdu autentická naturální vína mají úplně jiný charakter, než kterákoliv jiná nejen v obci, ale i na celém festivalu (rukopis je jiný i vůči dalším dvěma naturálně laděným vinařům). Tady se opravdu vyplatilo usednout na chvíli do klidné zahrady a popřemýšlet nad nimi. Třeba nad výrazným nefiltrovaným ryzlinkem 2021 s pořád ještě přísnou kyselinkou a nekonečnou dochutí nebo nad omamně vonícím oranžovým vínem z Tramínu. Trochu výrazněji se v něm projevoval alkohol, očekávané třísloviny naopak nikoliv.

• Na dolní straně obce si v ZD Němčičky opět přišli na své především příznivci velmi mladých vín často s vyššími cukry. My jsme ale rádi ochutnali především suchou Pálavu 2022 s výrazně krémovou ovocitě-květinovou vůní. V chuti už nepůsobila až tak plným dojmem a přece jen byl znát vyšší obsah alkoholu, ten ale podpořil její kořenitý charakter s kůrou citrusů. U Pavla a Radima Stávkových možná překvapivě nejvíce zaujal Ryzlink rýnský s nasládlým projevem lipových a akátových květů ve vůni i chuti.

Velké Pavlovice

V Pavlovicích jsme trávili jednak sobotní večer a já jsem se sem ještě vrátil v neděli odpoledne v samém závěru akce. I tak zbyla dvě vinařství, která jsem projít nestihnul, ale věřím, že to při nějakých dalších akcí napravím. Zdejší vína mě lákají. Ze zbylých šesti navštívených míst shrnu to nejzajímavější.

• Svou tradiční silnou stránku předvedlo Vinařství Halm v podobě fantastické Frankovky Reserva 2021, která patřila vůbec k nejlepším červeným vínům akce. A jak u tohoto vinařství bývá zvykem, výraznější tříslovina a šťavnatost dávají tušit, že je teprve na začátku své cesty. Naopak zcela připravené k pití hned už je harmonické Zweigeltrebe 2021 od vinařství Suský. Plné se zakomponovanou tříslovinou a dlouhou višňovou dochutí.

• Vinařství Lacina se prezentovalo především velmi mladými bílými víny, možná i proto mezi nimi nejvíce zaujal už vyspělý veltlín 2021 s výraznějším dřevem. Ve Vinařství Helena na to šli jinak a rozhodli se ukázat převážně starší ročníky. Frankovce 2017 to slušelo a postupně se ve skleničce otevírala, tělo ale už nebylo tak mohutné, jak možná bývalo za mlada.

• Je až neskutečné, jakou parádu dokáže udělat mladý veltlín ze starých keřů. Petr Mikulica s ním mívá každoročně úspěchy, i když jej lahvuje velmi brzy a některé roky i bez přívlastku. Pozdní sběr ročníku 2024 už ale působí nebývale dospělým dojmem a ohromí svou vyvážeností, mineralitou i délkou. A našla se tu i výborná červená vína. Bezpochyby mezi nimi čněla Frankovka 2022 nevídanou hloubkou, kořenitostí a mineralitou.

Bořetice

Poprvé a naposled jsem byl v Bořeticích na větší akci před pěti lety. Tentokrát jsem vzhledem k počtu účastníků očekával koncentrovanější zážitek. Nakonec by se dal shrnout do poučení „co vinař, to dobře pitelné červené".

• V polohou nejzazším otevřeném Rodinném vinařství Novák to byla především obě cuvée portugalu a Frankovky i Cabernetu a Merlotu. Obojí lehčího ovocitého stylu bez výraznějších tříslovin, široce přístupné a pitelné.

• K Surmanovým se evidentně nejvíce chodilo na sladké fortifikované červené, nasládlá byla i ta suchá. Nejvíce nás oslovilo Rulandské modré s vyšším alkoholem a dobrou harmonií dřeva a ovocnosti. To ve vinařství Jedlička přes zajímavou nabídku červených vín hrál prim Ryzlink rýnský 2021 s neobyčejně intenzivní vůní lipového květu, pampelišek a medů, která přecházela do přece jen už o něco útlejší, ale stále výrazné chuti.

• V Zahraničí u Karla Pilaře se také našel velmi slušný rýňák o něco více postavený na citrusové kyselince. Ještě zajímavější ale byla červená vína Zweigeltrebe a zejména Frankovka s patrnou tříslovinou, ale vysokou pitelností.

• Ve Vinařství Hempl si přišli na své převážně milovníci sladších bílých vín, i když například Hibernal tu byl netradičně suchý. Neobvykle aromatické mladé Sylvánské zelené připomnělo, že je přímým potomkem Tramínu. Kořenitě květinová chuť s citrusy Tramín opravdu připomínala a naslepo bych jej asi poslal do této odrůdy. V rodinném cuvée Zweigeltrebe a Cabernetu Sauvignon se stále ještě hodně prosazuje dřevo, ale díky pěkně šťavnaté kyselince nepůsobí víno nijak utahaně a má dobrý potenciál i pro archivaci.

• Rodinné vinařství Kraví hora vzbudilo úžas především nádhernou novostavbou vinotéky zasazenou pod úroveň terénu, která nám dala námět na některý z dalších dílů vinařské turistiky. Co se vín týče, příjemně odrůdové Chardonnay s vůní i chutí žlutého melounu tu překonala velmi mladistvá Frankovka s typickou modrohorskou „pecičkou", šťavnatostí a plností. Tuším, že zráním se bude ještě zlepšovat.

Dva dny v Modrých horách byly jistě pro každého návštěvníka skvělým zážitkem. Osobně jsem si kromě zápisků a nakoupených vín odvezl také spoustu podnětů, kam se vydat na vinařské akce či jen tak na výlet a jaké kombinace vinařů a odrůd stojí za to sledovat. Na tato poznání byl modrohorský díl Festivalu otevřených sklepů opravdu bohatý. Přesto se už trochu těším zase na méně přesunů při nějakém příštím festivalu.