Josef Valihrach ml.: Nakonec rozhodnou zákazníci a sektor si to musí odpracovat

Mimo práce v rodinném vinařství se často účastníte vinařských soutěží jako porotce, jste místopředsedou tuzemské Asociace nezávislých vinařů ČR a nově také viceprezidentem CEVI - evropského hnutí nezávislých vinařů. Dá se to všechno vůbec stíhat a případně mít i čas třeba na rodinu nebo koníčky mimo vinařství?

Situace je mnohem jednodušší, pokud je vše spojené s vínem zároveň vaším koníčkem a také tím žije i vaše rodina (úsměv). Rozhodně by bylo fajn mít více času, ale to jsme si už zažili během Covidu a nerad bych, aby se něco podobného vracelo. Beru to tak, že máme to štěstí sem tam udělat někomu radost právě produktem naší práce a to vždy dodává síly do dalšího snažení.

Kolik má Asociace nezávislých vinařů ČR členů a co je jejím hlavním cílem?

Momentálně máme něco přes padesátku aktivních členů a mnoho podporovatelů. Cílem je pomoct tam, kde právě rodinná vinařství většinou už nemají kapacitu na další aktivity. Ať jde o rozumná zjednodušení byrokracie, spolupráci se zkušenějšími kolegy, ať už doma nebo v zahraničí, ale také přiblížení příběhu vinařství, která jsou nejvíce vázána na svůj region, rodinu nebo tradice.

Je nějaká problematika, na kterou mají členové vaší asociace výrazně jiné názory, než jsou stanoviska jiných tuzemských podobných profesních sdružení? V čem případně se liší?

V celkovém nadhledu se na velké části problematik shodneme, v samotném konkrétním pohledu již vždycky ne, ale to neznamená, že nedokážeme komunikovat. Naopak mnoho našich členů je velmi aktivních v dalších vinařských uskupeních. Obecně ale reprezentujeme zejména tu skupinu, která je více vázána na svoji rodnou hroudu, soustředí se na svoji práci a nespojuje se primárně za snahou co nejvíce vytěžit. Ať už z rozpočtů, nebo se snažit ohýbat trh svým směrem. Nikdy tak asi nebudeme vinařským mainstreamem.

Jak vám konvenuje nedávno představený strategický plán rozvoje vinařství v ČR na dalších dvacet let? Souzníte s vytyčenými cíli a je vůbec v silách vinařů a institucí navýšit podíl spotřebovaného tuzemského vína vůči dovozovým?

S finálním cílem souhlasím. Ale to nakonec rozhodnou zákazníci, přičemž sektor si to musí odpracovat. Nicméně každý po svém. Sám nejsem ještě ve vinařském sektoru zapojený ani těch dvacet let a pamatuji si zdvižená obočí kolegů, když taťka se strýcem a bratranci vysazovali třeba Cabernet Franc, na který se dnes ostatní vinaři naopak ptají. Odhadovat tedy naplnění cílů za dvacet let s dovolením raději nebudu (úsměv). Nemyslím si však, že k tomu nemáme potenciál. Změny v podmínkách vidíme všichni a za svou profesní praxi vidím vývoj sektoru rozhodně pozitivně. Ovšem vinařství je běh na celý život a stejně nestihnete zdaleka všechno, co byste chtěli.

Vy osobně jste spíše zastáncem germánského nebo románského označování vín? Jak se díváte na vznikající koncepci apelačního systému v ČR?

Já osobně jsem hlavně zastáncem zajímavých vín a všechno ostatní je nástavba. Jak už jsem zmiňoval, těžko stihnete z vinařského světa poznat všechno. Od regionů s nepřerušenou tradicí se rozhodně máme co naučit, ale nesmíme se také podceňovat. Flexibilita v souvislosti s vývojem podmínek k pěstování révy je naše síla a nesmíme se příliš svázat. Germánský systém měl a má určitě své místo, ale vyzrálost hroznů dnes naštěstí už není problém. Těžko ale na papíře definujete všechny eventuality. Pamatuji si otázky zákazníků ohledně zemského vína, když jsme museli takto zatřiďovat odrůdy světově sice tradiční, ale které úřední mašinerie ještě nestihla zařadit do odrůdových knih. Dnes už žádný despekt k této kategorii necítím. Stejně tak apelace v ČR mají před sebou dlouhou cestu, ostatně to stejné říkají i autoři jejich koncepce. Naopak z jiných míst mi vadí strašení a přesvědčování vinařů slovy, cituji, „nemyslete si, germánský systém už dlouho v zákoně nenecháme“. Navíc to bude velmi rozdílné region od regionu. Někde už společné vinařské projekty fungují velmi dobře a milovníci vína o nich mají dobré povědomí. Jinde to vinařům třeba nemusí dávat takový smysl, zvlášť pokud je jich v obcích třeba jen pár.

Co pro vás osobně znamená zvolení viceprezidentem CEVI a jaké konkrétní úkoly vás v této funkci čekají?

Jde hlavně o potvrzení dobře nastaveného směru a odvedené práce všech vinařů u nás v asociaci, ale i v ČR obecně. To že jsme nyní rovnocenným partnerem zemím, které mají dlouhou a nepřerušenou vinařskou tradicí, je něco, v co generace mých rodičů mohla jen doufat. Každá doba má však své výzvy a ty se musíme snažit všem ulehčit. Oblasti mého zapojení se až tak nemění, ale rozhodně narostl objem práce a nyní mám za různé sektory větší odpovědnost. Primárně jsem zapojený v interní antibyrokratické sekci CEVI, což je někdy boj s větrnými mlýny. Největším rozdílem však je, že coby zástupce relativně nové členské země mám nyní na starosti komunikaci s nejmladšími členy CEVI. Nyní hlavně s Řeckem a spolupráci s Polskem a Španělskem, které se chystá do CEVI finálně vstoupit. Prozatím jsme měli jen členy z Katalánska. Velký důraz klademe také na podporu nastupující vinařské generace, která upřímně řečeno v některých regionech velmi zvažuje, jestli se má do rodinných podniků zapojit, což je velmi smutné. To jsou však hlavně dlouhodobé cíle. Nejvíce se nyní zabýváme podobou Wine Package (pozn. red.: soubor pravidel EU upravujících výrobu, označování a obchodování s vínem), který komise zveřejnila ve velmi zrychleném procesu a bez možností konzultace. Naším cílem je, aby se do finální podoby nepřepsaly zastaralé koncepty, které asi někde dlouho ležely v šuplíku a nereflektují závěry High level group (pozn. red.: expertní skupiny na vysoké úrovni zřízené Evropskou komisí pro strategické otázky sektoru vína) ani postoje eurokomisaře Hansena.

Mají čeští vinaři nějaké specifické potřeby, které byste rád prosazoval v CEVI?

CEVI je založené na tom, že sdružuje velmi podobně smýšlející vinaře a velká část nových výzev je spojená s legislativou EU a její implementací v členských státech, takže v naprosté většině případů se naše témata překrývají. Ale kdykoliv se u nás něco objevilo, tak na radu nebo pomoc jsem nikdy dlouho nečekal. Nemůžeme si ale zároveň myslet, že naše výzvy vyřeší někdo za nás a bez našeho přičinění.

Myslíte si, že CEVI má dostatečnou politickou sílu prosadit změny v rámci evropské legislativy?

Řada poměrně významných změn se nám už podařila. Ale hlavně, i kdybychom měli jen malou šanci něco zlepšit, tak řešením rozhodně není nechat to prostě plavat, protože se to možná nepovede. CEVI dělá z minima maximum a mravenčí prací získává na úrovni EU stále silnější slovo. Většina unijní legislativy se sice rodinným farmařením zaklíná, ale nakonec se do procesu zapojí řada průmyslových stakeholderů, obchodních gigantů a ve finále vše zarámují úředníci. Pomalu se nám to daří měnit, ale musíme vytrvat a v tom nám pomáhá jistota, že se o sebe můžeme opřít, i když mluvíme jinými jazyky a pěstujeme různé odrůdy.