Ondřej Veselý: Chci předat půdu v lepším stavu, než jsem ji přebral já
Vinařství Nepraš & Co. je průkopnickým projektem. Postavilo svou filozofii na velmi úzkém odrůdovém portfoliu, kde jsou vlajkovými loděmi Ryzlink rýnský a Sauvignon, což je velmi ojedinělá kombinace ještě umocněná použitím velkých dubových sudů. Ale protože se toho o enologovi Ondřeji Veselém obecně moc neví, ptal jsem se jej i na jeho vinařské začátky a cestu od školy přes zahraniční stáže až k rodinnému vinařství.
Chodil jste na gymnázium, a měl tak relativně dlouhý čas na to se rozmyslet, co vlastně budete dělat. Kdy ve vás vzniklo přesvědčení, že budete vinař?
Neřekl bych tomu úplně přesvědčení. Přivedl mě k tomu Radek (Nepraš – pozn. red.). Měl takový malinký vinohrad v Pavlově, tři řádky se spoustou odrůd. Bylo mi nějakých 15, 16 let, když jsem byl u něho sbírat hrozny poprvé a pak jsem k němu jezdil na brigády každý rok. V roce 1999 založil vinařství Reisten a přes prázdniny nebylo moc co dělat, tak jsem tam jezdil vydělat nějakou zlatku. Postupně jsem se do toho začal dostávat a učil se, jak se dělá víno. Přišel s nápadem, že mi pomůže se dostat na „zemědělku" na zpracování zahradnických produktů, což byl tenkrát jediný obor, který se věnoval vínu. V současnosti už neexistuje, dnes je ekvivalentem vinař a vinohradník, my jsme vlastně byli poslední absolventi svého druhu.
Dva roky byly v Brně, tři roky v Lednici. V Brně se učily takové ty teoretické předměty jako fyzika, chemie, matematika, biochemie, mikrobiologie, pedologie, geologie a další a v Lednici byly už odborné předměty o zpracování zahradnických produktů. Čili ovocnictví, zelinářství, květinářství, všechno možné. To studium bylo velice zajímavé, popisovalo teoreticky procesy, když se třeba zavařují okurky. Mě to vždycky zajímalo. I když to člověk nepoužije, byl to do praktického života dost dobrý obor a člověk se tam dostal ke spoustě informací. Ale neudělali jsme tam ani litr vína. Nikdy jsem tam neviděl, jak se stříhá vinohrad, to mě nikdo nenaučil. Souběžně s tím jsem pomáhal v Reistenu a v roce 2007 jsem zdárně ukončil studium, stal jsem se inženýrem a dostal jsem ještě pochvalu za diplomovou práci. Pak jsem nastoupil na plný úvazek do Reistenu, kde jsem od roku 2007 do 2012 dělal technologa. Ale to samozřejmě zahrnovalo i spoustu jiných činností. Když nebylo co dělat ve sklepě, tak jsem chodil stříhat vinohrad.
Po škole jsem dělal ještě doktorandské studium a vyškemral si Erasmus. Na základě toho jsem mohl jet studovat dva semestry do Geisenheimu a mezitím, když bylo zkouškové a já jsem měl všecko hotové, tak jsme jeli na měsíc do Austrálie a na Nový Zéland. Byli jsme tam v roce 2010 jenom tak na prohlídku u kamaráda. Nejdříve na jižním ostrově Nového Zélandu a asi 3 dny v Tasmánii, kde jsme se setkali s Josefem Chromým (československý emigrant, který stojí za rozmachem tasmánského vinařství – pozn. red.), který mi nabídl, že další rok tam můžu přijet dělat vinobraní. V roce 2011 jsem tam mohl letět na osm týdnů, což bylo úplně super. Tasmánie je neskutečný kus světa. Byla to fakt velká zkušenost, ze které pořád čerpám, byť to byla jenom krátká doba. Dalo mi to mnohem víc než nějaké studium.
Když se pak začalo budovat nové rodinné vinařství, nakolik jste do jeho koncepce a filozofie mohl mluvit vy sám?
Společně jsme konzultovali, co a jak budeme pěstovat. Rozhodli jsme se, že budeme mít Sauvignon, protože co se týká konzumace, je to pořád jedna z nejpopulárnějších odrůd na světě. A potom jsme chtěli mít ryzlink, protože jsme s ním měli dobré zkušenosti z Reistenu, kde ryzlinky takzvaně šly. Nopak jsme nechtěli mít Pinot blanc, protože to byl obchodní průšvih. Nevím proč, to víno bylo skvělé, ale prostě se neprodávalo, což dodneška nechápu.
Byli jsme rozhodnutí, že chceme být v biu, protože si myslím, že to je správná cesta – udržitelné a dobré hospodaření s půdou. Byla to jedna z věcí, kterou jsme chtěli a v ní jsme měli shodu. Další velký krok byl, že jsme se rozhodli dělat vína, co nejvíc to půjde, ve velkých dřevěných sudech, které jim dávají naprostou výjimečnost. Ta vína jsou mnohem plnější a jsou úplně jinde než ostatní.
Ve své době to byl skoro až průkopnický počin. Všechno u vás bylo jiné, než tady bylo do té doby zaběhlé. Velmi úzká odrůdová skladba a na Pavlov spíše netypická. Člověk by čekal v první řadě vlašák a on je najednou klíčovou odrůdou Sauvignon...
Doufali jsme a věřili jsme tomu, že to je velice populární odrůda. Ale ono to asi více funguje spíše ve světě a u nás až tak ne. Každému se líbí ten rýňák, no (úsměv). A pak ještě tu samozřejmě je ta modrá vinice, kde je Merlot, Cabernet Sauvignon a Zweigeltrebe, ze kterých děláme super červená vína. Dáváme jim spoustu času, nedávám na trh víno dřív než po dvou, většinou po třech a více letech (i šesti). Vždycky jsou tři roky v sudu, nejprve ve velkém, pak v malém barrique, aby dostalo, co potřebuje. A pak s ním člověk nemusí nic dělat, je to víno, co se jenom nechá ležet a pracuje za něj čas. Musí být ale prostor a trpělivost. Každý rok děláme zhruba čtyři až šest tisíc litrů červeného, čili z té produkce je to tak třicet procent. Cabernet Sauvignon i Merlot se dělají jako jednoodrůdová vína, ale jen některé ročníky. Teď aktuálně se prodává devatenáctka a to je jenom Grand Cuvée těchto dvou odrůd, Zweigelt většinou všechen skončí jako rosé.
Když jste zmiňoval tu bio produkci, to taky tehdy ve vašich začátcích nebylo úplně obvyklé.
Nebylo. V době, kdy jsme získávali certifikaci, tak bylo bio brané jako sprosté slovo. Pro mě to je cesta, protože mám jistotu, že ve finálním produktu nejsou žádná rezidua postřiků. Nepoužívám herbicidy, což je samozřejmě náročnější na okopávání a abych měl ten příkmenný pás čistý, tak to musím projíždět okopávačkou. Ale to je věc, která mě strašně baví a naplňuje. Je to o práci s půdou, pěstujeme v meziřadích různé byliny, hraju si se zeleným hnojením. Ve výsadbách, které jsou nové, tam mě to mnohokrát zachránilo. Hned jsem tam vysel pohanku nebo hrách, aby tam byl nějaký pokryv a když ty kytky byly třeba 3 – 4 centimetry velké, tak přišel velký slejvák a už v tomto stavu to stačilo podržet. Takže ten přístup má pro mě benefit. Chci předat půdu, kterou mám v užívání, v lepším stavu, než jsem ji přebral já. Pracovat hodně s humózními látkami a zlepšovat její úrodnost a kvalitu. To je můj pohled na bio produkci. Není to o tom, jestli mám na etiketě zebru nebo ne.
No a když se vrátíme k té odrůdové skladbě. V trati Pod Pálavou skončil vlašák, ale stejně jste jej nahradili novým vlašákem. Zachováváte tedy plně kontinuitu nebo by se mělo v odrůdové skladbě do budoucna něco měnit?
Ještě jsme k tomu přisadili šardonku, protože ta se nám dřív taky dobře prodávala. Zúžil se tam spon, čili vinohrad se zefektivnil. Je tam půl hektaru vlašáku, půl hektaru šardonky. Zatím výnos není úplně vysoký, ale je v plánu, že by to mělo jít na jeden velký sud. Možná se někdy ještě něco vysadí, ale teď teprve máme, co jsme vysadili před dvěma lety. Doděláváme právě jeden další vinohrad, hektar rozdělený opět půl šardonka a půl vlašák. To ještě bude hromada práce, takže další vinohrad zatím nechci vidět (úsměv).
Vzpomněl jsem si, že vaše prvotina, co se sektů týče, u nás před lety vyhrála redakční test. Chystáte nějaké pokračování?
Určitě. Tento rok si to pohlídám a chci udělat sekt. Mysleli jsme, že ten minulý bude stačit a pak se najednou strašně rychle vyprodal, takže na to musím letos myslet a zavčasu hrozny posbírat. Možná jej uděláme i z Chardonnay, pokud ho bude dost.
Šardonka je super nápad. Teď můj zrak spočinul na vašem frizzante. To je předpokládám Sauvignon?
Ano, to je Sauvignon, řekněme, že to je trošku doplněk. Víme, že o bubliny je zájem a nechtěli jsme mít v ročníku 2023 pět nebo šest tichých sauvignonů, tak jsem si řekl, že to nabublám. Nakonec se to povedlo zrealizovat a ještě jsme stihli víno před Vánoci vypustit a lidi to kvitují, takže možná přijde opáčko. Ale první várku jsme udělali jenom asi 1000 litrů.
Jak se vám daří s roséčkem? Spousta vinařů se svěřuje, že zájem o něj celkem dost upadl.
Taky ten propad u některých lidí vidím. Pro mě je to takový dobrý otvírák. Když někdo neví, co si dát nebo řekne, že chce něco sladkého a já nemám zrovna nic otevřeného. Dal jsem jim roséčko a oni se chytli, jakože vlastně nehledají úplně to sladké, ale že hledají tu ovocitost, svěžest.
Je fakt, že vaše rosé je trochu nestandardní. Vzpomínám si, že už jsem měl párkrát vaše čtyři a víc let staré roséčko a bylo úplně v pohodě.
Díky tomu vystupují z řady, protože většina roséček je po roce mrtvých, ale díky tomu, že to naše je dělané v sudu, tak je pořád krásně svěží a zábavné a strašně dlouho vydrží. Je až neskutečné, co ten sud zrovna s roséčkem dělá. Za mě je to úplně nejrozeznatelnější rozdíl. Víno je díky němu krásně stabilní, plné a dlouhověké, dává tam smysl úplně nejvíc. Dvaadvacítka je pořád krásně svěží a dvacítka překvapivě taky, sice trochu pokulhává, ale pořád je prostě super.
Víceméně to děláme ze setrvačnosti a proto, že to mám rád já. Loni jsem rosé nedělal, tak letos budeme lahvovat 2024, aby se zachytil ještě letní trh. Nicméně když je to takto trvanlivé, tak to může člověk prodávat i další rok. A dost rosé se vždycky prodávalo před Vánoci.
A jaký vlastně pro vás byl ročník 2024?
Když se hodnotí ročníky, tak se vždycky říká, že sudé ročníky jsou takové horší. Ale tentokrát to teda rozhodně neplatí, protože Sauvignony voní krásně a ryzlinky taky. Vždycky byly ročníky buďto rýňákové nebo sauvignonové, bývá to složité. Ale tentokrát se povedlo obojí. A strašně rychle to zrálo. Sklízeli jsme 28. srpna Sauvignon, což je naprosto neuvěřitelné datum. Když jsme za Reistenu vysadili Sauvignon, tak první sklizeň byla z Božích muk v Pavlově 23. září 2004. A loni 28. srpna. Ta kvalita je dobrá, samozřejmě je toho míň. Možná díky tomu je ta koncentrace relativně slušná a vína nejsou plochá, jsou plná. Ale máme tak o 30 % nižší výnosy díky tomu, že byla dlouhá suchá perioda. Naštěstí způsobila, že nebyly žádné zárodky hniloby ve vzduchu, čili to nemohlo po deštích začít hnít. Takže já jsem s ročníkem 2024 velice spokojený, za mě je to velmi dobrý sudý ročník.
Zaujal vás rozhovor?
Podívejte se na profil Vinařství Nepraš & Co. a hodnocení jeho vín.
Prolistujte aktuální nabídku vín na jeho e-shopu v Lahvotéce.
Komentáre (13 komentárov)
-
slecnasteckou20. 6. 2025 14:14Debata na téma lahvičkových degustací se tu celkem rozjela :) Lahvičkové degustace zejména červených vín mi ukázaly opravdu mnoho hezkých vín a dokonce mě i namotivovaly k nákupu celých lahví... i v této formě jsem dokázala objevit vína, která pro mě byla nezapomenutelným zážitkem - což platí o poslední lahvičkové degustaci oranžových vín. Pokud se stane, že mi víno v rámci lahvičkové degu nesedne, tak taková vína třeba já nikdy veřejně nehodnotím, protože si právě nejsem jistá, zda mu tato forma neuškodila. Jak psal už Vicky, v týmu si děláme i sami lahvičkové degustace - s tím, že se víno jeden den ráno rozlije a už druhý den ho společně ochutnáváme - a s tím máme dobré zkušenosti. ;-) Samozřejmě se musí počítat s tím, že chlastací vína na rychlé vypití to může ovlivnit nejvíc. -
-Vicky-20. 6. 2025 3:41Václav Skalický: Co se týče bílých vín, tak mám zřejmě podobnou zkušenost jako Zildjian. Ryzlinky i Sauvignony mě před lety nadchly, ale další ročníky se to nepovedlo zopakovat. Roséčka skvělá, těším se na čerstvé 2024. Červená vína absolutní top. Celkově výrazné vinařství, držím palce. A oplakávám pinot blanc z Reistenu, ujížděl jsem na něm....
Dodnes považuji RR7 2017 za jedno z ikonických vín ČR. Měl jsem jej loni, naprosto bez známek stárnutí, to je opravdu víno na dlouhou trať. Bohužel zatím žádný následující ročník už v takové kondici nevydržel. Tak snad se třeba zase něco podobného podaří ;-)
-
-Vicky-20. 6. 2025 3:38Za ty roky (přece jenom od Covidu už jich pár uplynulo) zkušeností s takovými degustacemi mám tyto postřehy:
- pokud to nějaká vína ovlivní, tak zpravidla ta konvenční, aromatická, která trpí nedostatkem struktury, těla.
- drtivá většina vín se ještě na další den zlepší nebo zůstanou stejná
- vady vína typu těkavka či myšina tímto způsobem přepravy "nevzniknou", maximálně se zvýrazní. Co se zvýraznit také může je oxidativní projev, který když se objeví, nutně si člověk musí položit otázku, zda tak vypadá i víno v lahvi
- degustujeme online s kolegyní, která má doma originální lahve a za celou dobu jsme přišli na minimum vín, která by měla jiný charakter.
Na závěr bych jenom dodal, že v případě jakéhokoliv nežádoucího projevu vína si degustátor vždy musí položit otázku, zda se může jednat jen o projev dané lahve/vzorku, nebo půjde o problém celé šarže. -
Clancy16. 6. 2025 18:52-Vicky-:
Pokud bychom připustili, že víno by se mělo hodnotit jenom v ideálních podmínkách, tak kromě profesionálních soutěží by nemělo smysl vína vůbec hodnotit. Nemohli bychom hodnotit vína ze supermarketu nebo z prodejen, kde nebyla ideálně skladována. Nemohli bychom hodnotit vína na vinařských akcích ani ve vinařově sklepě, kde jsou smysly vystaveny rušivým vlivům okolí. Nemohli bychom hodnotit vína z automatů By The Glass nebo v Salonu, kde nevíme, jak dlouho je která lahev otevřená a jak ji to ovlivnilo...
V tom si samozřejmě rozumíme😉 Zde ale jde o tu specifickou situaci, kdy hodnotitel ví o tom, že s daným vínem bylo zacházeno eufemisticky řečeno poněkud nestandardně a že to konkrétní typ vína mohlo negativně ovlivnit (a to i zásadně). Zde by přinejmenším bylo fér v hodnocení na takové zacházení výslovně upozornit…
-
Václav Skalický16. 6. 2025 17:50Co se týče bílých vín, tak mám zřejmě podobnou zkušenost jako Zildjian. Ryzlinky i Sauvignony mě před lety nadchly, ale další ročníky se to nepovedlo zopakovat. Roséčka skvělá, těším se na čerstvé 2024. Červená vína absolutní top. Celkově výrazné vinařství, držím palce. A oplakávám pinot blanc z Reistenu, ujížděl jsem na něm.... -
-Vicky-16. 6. 2025 4:26Pokud se pamatuji, nápad na tento typ degustací se zrodil za Covidu, kdy se to stalo pro vinaře a další instituce jediným možným způsobem, jak seznámit širší veřejnost se svými víny. V dnešní době už se to tak často nepoužívá, ale pořád to někde funguje.
Pokud bychom připustili, že víno by se mělo hodnotit jenom v ideálních podmínkách, tak kromě profesionálních soutěží by nemělo smysl vína vůbec hodnotit. Nemohli bychom hodnotit vína ze supermarketu nebo z prodejen, kde nebyla ideálně skladována. Nemohli bychom hodnotit vína na vinařských akcích ani ve vinařově sklepě, kde jsou smysly vystaveny rušivým vlivům okolí. Nemohli bychom hodnotit vína z automatů By The Glass nebo v Salonu, kde nevíme, jak dlouho je která lahev otevřená a jak ji to ovlivnilo... -
Clancy14. 6. 2025 23:16
Tatínek má velké bříško: Vzhledem k tomu, že se zde objevila kritika Honzových dálkových degustací, rád bych nabídl pohled z druhé strany. Dlouho jsem na ně nahlížel skepticky – „rozlévání po skleničkách“, vážně? Pak jsem to ale vyzkoušel a naprosto mě to pohltilo. Musím říct, že u vín, která jsem pil již dříve, mi paradoxně častěji lépe vychází ta rozlévaná do degustačních lahviček. Nevím přesně proč, snad kvůli dodatečnému provzdušnění při přelévání.
Na druhou stranu je zjevné, že naturální a bio vína se pravidelně umisťují na posledních místech – jak celkově, tak u mě osobně obzvlášť. Může to být tím, že jsou méně stabilizovaná nebo stabilizovatelná, může to být něčím jiným, kdo ví. Víno by ale mělo mít určitou stálost. Ne absolutní, ale určitou ano...
Jedną věc je určitá stálost, druhá je zacházení s vínem způsobem, k němuž nebylo určeno a tedy ani uzpůsobeno. Což o to, já dálkové degustace s rozlévanými víny nikomu neberu, každému dle libosti, ale zveřejňování jejich hodnocení po takovémto zacházení je (bez souhlasu vinaře) k "naturálním" vínům vyloženě nefér.
Ať už jsem jejich fanda nebo ne, je prostě třeba brát v potaz, že veřejným hodnocením vína, které mohlo být zničeno nešetrným zacházením, můžu poškodit vinaře v očích mnoha lidí, kteří tento fakt nevezmou v potaz.
Asi nikdo by nebyl rád, kdyby někdo nejprve zničil výsledky jeho práce a pak to v destruovaném stavu bylo hodnoceno na netu.
-
Vzhledem k tomu, že se zde objevila kritika Honzových dálkových degustací, rád bych nabídl pohled z druhé strany. Dlouho jsem na ně nahlížel skepticky – „rozlévání po skleničkách“, vážně? Pak jsem to ale vyzkoušel a naprosto mě to pohltilo. Musím říct, že u vín, která jsem pil již dříve, mi paradoxně častěji lépe vychází ta rozlévaná do degustačních lahviček. Nevím přesně proč, snad kvůli dodatečnému provzdušnění při přelévání.
Na druhou stranu je zjevné, že naturální a bio vína se pravidelně umisťují na posledních místech – jak celkově, tak u mě osobně obzvlášť. Může to být tím, že jsou méně stabilizovaná nebo stabilizovatelná, může to být něčím jiným, kdo ví. Víno by ale mělo mít určitou stálost. Ne absolutní, ale určitou ano.
Navíc jsem si všiml, že i naturální či bio vína, která jsem ochutnal jinou cestou, byla často plná těkavých látek a octových tónů. Někdy jsem dokonce měl pocit, že je to záměr, jako kdyby právě tyto vlastnosti tvořily jejich charakter. Už i SZPI přestala tento trend tolerovat – viz případ Dva duby z letošního ledna.
Chápu, že moje hodnocení nemusí každému sedět. Ale víte co? Je to jako mokrý sníh při biatlonu nebo hrbolaté hřiště při fotbale – není to ideální, ale podmínky měli všichni stejné. Je pravda, že degustační lahvičky mohou být inkubátory vad. Do jaké míry se dá tolerovat, že se tyto vady mnohem častěji rozvíjí právě u naturálních a bio vín, je věc k hlubší diskusi.
Na závěr bych chtěl říct, že Pavlov je můj nejoblíbenější „terroir“ na Moravě a vína z této oblasti mám opravdu rád – při dálkových degustacích u mě pravidelně vítězí. Snad budu mít příležitost ochutnat vína od Nepraše i v jiných podmínkách, ale jsem z Liberce, mám dvě malé děti a naprosto žádný čas objíždět sklepy. Navíc mám poslední dobou problém dopíjet koupenou láhev, protože mě baví ochutnávat, ne pít. Jaké mám tady na severu možnosti? -
Ecridor13. 6. 2025 21:52Máte skvělá vína a fandím Vašemu přístupu. Ale píšu hlavně kvůli "dálkovým degustacím". To je neskutečná prasárna, naprosto neslučitelná s hodnocením vín. Jediná dálková degustace, která není k smíchu/pláči, je taková, že si vícero lidí nakoupí stejná vína od stejného zdroje, ať už klasickou láhev, anebo třebas v malých lavičkách, které někteří produkují, a pak si večer sednou k nějaké konferenční aplikaci a současně si je otevřou. Nakoupit víno, rozlít si jej na porce, poslat po republice a tvářit se pak, že je to degustace, je zralé na nový paragraf v trestním zákoníku 🙂 A u bílých vín to platí trojnásob.
Chápu, že by mnozí rádi ochutnali hodně vín za málo peněz. Já též. Ale mimo klasické degustace to prostě nejde.
Vinařství NEPRAŠ & Co.: Dobrý den,
tím "naturálnem v bílých, co jdou nahoru a dolů" myslíte naše jedno jediné naturální bílé víno, které jsme za celou dobu vyrobili? (protože druhé, Chardonnay 2015 po 9 letech na sudu jsme dali do prodeje teprve nedávno a skoro nikdo ho ještě nepil, tak vy nejspíš taky ne). Zbytek produkce je tzv. jen certifikované bio. Ale jasně, je to slovíčkaření, chápu, jak to myslíte, prostě nejste fanoušek a to je v pořádku.
Co ale cítíme potřebu říct: Asi to nebude váš případ, ale moc bychom se chtěli vymezit proti "dálkovým degustacím", kdy si někteří hodnotitelé tady posílají rozlité vzorky kurýrem, to je prostě hell. Stejně jako k diskutabilní skladovací podmínky mnohých prodejců či domácností :(
Dík a dojeďte si to radši všichni v klidu ochutnat třeba k nám do sklepa!
Tereza z Vinařství NEPRAŠ & Co. -
Vinařství NEPRAŠ & Co.: Dobrý den,
tím "naturálnem v bílých, co jdou nahoru a dolů" myslíte naše jedno jediné naturální bílé víno, které jsme za celou dobu vyrobili? (protože druhé, Chardonnay 2015 po 9 letech na sudu jsme dali do prodeje teprve nedávno a skoro nikdo ho ještě nepil, tak vy nejspíš taky ne). Zbytek produkce je tzv. jen certifikované bio. Ale jasně, je to slovíčkaření, chápu, jak to myslíte, prostě nejste fanoušek a to je v pořádku.
Co ale cítíme potřebu říct: Asi to nebude váš případ, ale moc bychom se chtěli vymezit proti "dálkovým degustacím", kdy si někteří hodnotitelé tady posílají rozlité vzorky kurýrem, to je prostě hell. Stejně jako k diskutabilní skladovací podmínky mnohých prodejců či domácností :(
Dík a dojeďte si to radši všichni v klidu ochutnat třeba k nám do sklepa!
Tereza z Vinařství NEPRAŠ & Co.
Já myslím, že jsme se pochopili :), ostatně kdo mrknul na má hodnocení vašich vín, obrázek si udělá sám.
Co se týče dálkových degustací, tak se pod Váš názor mohu podepsat.
Posledné hodnotenie
Tip na víno ku kúpe u vinára
Ďalšie články z rubriky Rozhovory
Kalendár vinárskych akcií
-
29. 10. 2025Degustace a ochutnávkyBrno
-
29. 10. 2025
-
30. 10. 2025Degustace a ochutnávkyPraha
