Královský košt Brno 2023: Velká degustace se stává přehlednou díky aplikaci

Staronové prostory za solidní cenu

Loni jsem se místo Brna vydal do Hradce Králové, a tak pro mě byl návrat koštu do hotelu Continental novinkou. Výhodou je bezpochyby blízkost centra Brna i velkokapacitních krytých parkovacích domů. Nechyběla ani prostorná šatna a moderní sociální zařízení. Kapacita sálu se zdála „tak akorát", i když bylo vyprodáno, stále zde byla místa, kde si mohly hloučky návštěvníků mezi naléváním vzorků sdělit své zážitky. Bohužel mnohé tak činily v bezprostřední blízkosti nalévacích pultů, ale to už se stává koloritem prakticky všech akcí.

Vstupenka pro jednu osobu vychází na 800 Kč, ale zvýhodněná cena je už při koupi dvou kusů. Vzhledem k časovému rozpětí volné degustace 4,5 hodiny je to myslím cena zcela adekvátní. Velmi příjemným benefitem je pak neustálý přísun vody (letos „ekologický" sodastream) a také lehké občerstvení v podobě uzenin, paštik a sýrů.

Aplikace skvělým pomocníkem i prostředníkem k výhře

Loni už jsme se trochu více zmínili o aplikaci do mobilního telefonu, která letos plně nahradila papírové katalogy. Pro mě osobně to je neuvěřitelný pomocník a i díky počasí (nepotřeboval jsem deštník) jsem snad úplně poprvé přišel na vinařskou akci bez dalších zavazadel. Nepotřeboval jsem psací potřeby ani tablet, vše jsem měl s sebou v malém mobilu. Kompletní seznam vystavených vzorků včetně předvybraných k ochutnání, ke kterým jsem si hned do toho samého systému zapisoval poznámky a hodnocení. Největším pomocníkem je aplikace při vybírání vzorků na místě. Podíváte se, u kterého stolu je nejméně lidí, zobrazíte si jej v aplikaci a rychle vyberete některé z předem označených vín. I když požadované víno dojde, jste schopni ihned nahlásit náhradu.

Je potřeba zmínit i to, že každý, kdo se prostřednictvím aplikace zapojil do hlasování o své oblíbené víno, měl na konci večera šanci vyhrát slámové víno od Vinných sklepů Lechovice. Losovalo se hned pět výherců a vzhledem ke špičkové kvalitě, kterou slámovky z Lechovic mají, nepochybujeme, že i pokud se vítězem stal nějaký „suchomilec", hodnotu výhry rozhodně ocenil.

Snadná orientace, ale bez front to nešlo

Písmena jednotlivých stolů byla letos výborně viditelná i z větší dálky, čímž zcela odpadly případné starosti s orientací. Při rozložení stolů do sálu se ale objevil jiný problém. U těch nejexponovanějších odrůd stoly nakonec obsahovaly vzorky ze dvou písmen v katalogu, každé na jedné straně stolu (tam bylo také na tabulce umístěno jeho označení a vytištěný seznam vzorků). Každý stůl ale zpravidla obsluhovala jen jedna osoba. Zcela logicky se tak tvořila fronta na obou stranách stolu (podle písmen), ale obsluha často byla schopna uspokojit jen jednu z nich.

Velké fronty se drtivou většinu doby týkaly stolů C a D (potažmo B a E, se kterými byly spojeny), nabízelo by se tedy řešení vždy při „špičce" přidat jednoho obsluhujícího tak, aby opravdu každé písmeno mělo svého zástupce. Ostatně jeden dlouhý stůl obsahující sekty i růžová vína měl napilno jen na samém začátku akce a jinak u něj panoval výrazný klid, zatímco tam, kde bylo třeba uspokojit návštěvníky toužící po Chardonnay, Rulandském šedém, Tramínu, Pálavě, Hibernalu, ale i Ryzlinku rýnském bylo pochopitelně „narváno" téměř nepřetržitě.

Pár tipů na pěkná vína

Při označování vín, která bych chtěl na koštu ochutnat, jsem zprvu propadl depresi. Velká spousta zajímavých vín s vysokým hodnocením, bylo těžké některé „oželet". Z původních 130 vytipovaných jsem výběr zúžil na 90 a i tak si byl jistý, že je nestihnu. Nakonec jsem si ale nezoufal. První „protřídění" proběhlo zásahem pořadatele, který seznam na poslední chvíli upravoval, data se naštěstí v aplikaci automaticky aktualizovala (a vytipovaná vína zůstala uložena i pro další zastávky pro případ, že budou opět nasazena). Také ochutnávání šlo zpočátku velmi rychle a hlavně jsem poznal, že mé nastavení bodů je tentokrát mnohem níže než hodnocení odborných porot. Těžko říci, jestli to bylo termínem (přece jen vína se hodnotila před mnoha měsíci) nebo jinými podmínkami při degustaci (teplota, sklenice, prostředí), ale opravdu velkých vín, která by si zasloužila devadesátibodová hodnocení, jsem potkal mnohem méně, než bylo uvedeno v katalogu. Těch pěkných a dobře pitelných ale bylo naštěstí hodně.

• Už jenom v sekci klasických sektů by se dalo strávit hodně času, v nabídce jich bylo osmnáct. Z úsporných důvodů jsem si prošel spíše méně známé kusy mimo produkci „bohemky". Neobyčejně svěží, minerální a pro některé možná až příliš šťavnatý ryzlink od Obelisku vysloveně splňoval všechny parametry osvěžujícího pití, které se hodí jak na začátek, tak i do jakýchkoliv jiných fází degustace na „refresh". O využití v gastronomii ani nemluvím.

• Chardonnay se překvapivě do prezentace prosadily jen ty, které vůbec nenesly známky dřeva. To od Vinařství pánů z Lipé vysloveně „nabušené" ovocem (citrusy a tropiko) se slupkou zeleného banánu, jemuž nechyběla mineralita, přes vyšší obsah kyselinek působilo až nasládlým dojmem. Bohužel už krátce po začátku se na mě nedostala vítězná šardonka od Vinného sklepa Skalák, která je zatím u nás v databázi díky velmi odlišným hodnocením jedním z nejrozporuplnějších vín.

• Sedmibodový rozdíl je mezi Králem vín a podoblastní soutěží i u Pálavy od vinařství Vican. Je rozhodně hodně specifická a ani trochu líbivá, zajímavě ovlivněná dřevem. Svou jistou surovostí a neuchopitelností mi připomněla některá naturální vína. Potřebuje hodně prostoru, ale osobně bych jí ho dopřál a rád zkoumal její proměny v čase.

• V hodně odlišných stylech se objevilo Rulandské bílé. Klasické přísné, stroze minerální až šutrové od Reistenu plynule navazuje na předchozí ročníky. U vysoce hodnocených pálavských ruland vinařství Moravčíkova vína a Drmola jsem plně chápal okouzlení z vůně, ve které se projevovaly i botrytické tóny. Byly si vzájemně podobné s tóny hruškového kompotu, hrozinek a kandovaného ovoce, i v chuti působily značně nasládle. Osobně bych v tomto duelu mírně upřednostnil věstonického Moravčíka.

• V Ryzlincích rýnských by to na vůni vyhrál Jan Plaček. Opravdu neuvěřitelná nemoravská minerální a slaná s petrolejem. Bohužel chuť to nepotvrzovala, byla naopak vyprázdněná, plytká a krátká. Celkově bych se zde rozhodně přiklonil bodově blíže Národní soutěži vín. Další výrazně aromatické víno předvedl Vitis Strážnice, tentokrát vůni i chuti dominovaly voskové tóny. Není to rozhodně víno pro každého, ale nechybí mu mohutnost a vážnost a vzhledem k celkem mladému ročníku zřejmě i dobrý potenciál do budoucna. Zajímavý rýňák rakvických Švásty & Kadlece svou ovocností a až vápenitou mineralitou připomněl pálavské vlašáky, ale osobně si ho budu chtít ještě v klidu vyzkoušet. Možná největším překvapením byly Vinné sklepy Lechovice, od jejich ryzlinku jsem totiž nic významného nečekal. Vůně je sice výrazně sladká po citrusech a peckovinách, v chuti se ale přidává i velmi pěkná slanost, robustnost těla a slušná délka.

• U Ryzlinků vlašských se nešlo vyhnout nejznámějším producentům, ačkoliv mou snahou bylo ochutnat zejména „nové tváře". Ale je to marné, v této disciplíně jsou karty celkem jasně rozdané. Letošní královna vlašáků dle našeho jarního redakčního testu Eliška Becková byla zastoupena hned dvěma víny. Možná trochu překvapivě u mě opět vyhrálo to dolnodunajovické ze Slunného vrchu s výraznější mineralitou a svěžejším projevem. Pochopitelně jiný charakter měl o rok starší výběr z hroznů z trati Pravá klentnická od Volaříka. Výborná kombinace kovové minerality a citrusů mu náramně slušela a opravdu jsem si ji užíval.

• Vlastně dost příbuzný projev mělo Sylvánské zelené z vinařství Entrée. Také trochu kovové, už ve vůni o něco zřetelnější alkohol prozrazující vysokou vyzrálost hroznů. Ta ovlivnila celkové vyznění vína, blíží se spíše speciálům než tradičnímu projevu odrůdy.

• Vzhledem k tomu, že k červeným jsem se propracoval až v závěru degustace, velká část těch nejlepších byla už vypitá. Naštěstí jsem jich dost znal například z nominačních soutěží. Největším nepřítelem výběru bylo uspořádání vzorků, na rozdíl od bílých vín totiž nefungovalo dělení podle odrůd. Přimlouval bych se za výraznou změnu, protože i když si člověk vytipuje vzorky k ochutnání dopředu, stejně jejich řazením zbytečně stráví spoustu drahocenného času. Alespoň jsem si tady pochutnal na pěkné ovocité Frankovce od Grégerů s hezkým mírným podkresem dřeva, která mě bavila o něco víc než jejich pinot s až příliš nasládlou marmeládovostí, ve které ale nechyběla ani hezká slanost. Hodně přístupným plným červeným se ukázal být Merlot od Fasorů.

Je chvályhodné, že i u tak dlouho organizované akce se pořadatelé snaží neustále něco posouvat k lepšímu. Pokud se vypiluje nalévání u stolů a řazení červených vín, dospěje akce pomalu až k dokonalosti. Další měrou mohou přispět porotci, kteří svým enormně vysokým hodnocením vyvolávají přehnaná očekávání. Myslím, že pro návštěvníky je podstatnější, že ochutnají spoustu zajímavých a příjemných vín v přívětivé atmosféře na dobře zorganizované akci. Plejáda „velkých vín" to ale být nemusí.

Užitečné odkazy

Článek s výsledky Krále vín 2023 a termíny dalších Královských koštů