Ochutnáváme Vinařství Berthy: Nový hráč na scéně přírodních vín

Odvážný krok do neznáma

Albert Vyoral se do tvorby vlastního vinařství vrhl se sympatickým zápalem hned po absolvování vysoké školy. Při ní měl možnost pracovat u známých vinařů tuzemské naturální scény Jiřího Šebely či Richarda Stávka. Není proto divu, že směr vlastní produkce byl od začátku dán – přírodní vína s minimem zásahů.

To je v podhůří Bílých Karpat v Blatnici pod Svatým Antonínkem ojedinělá volba. Musí si tak prošlapávat svou cestu s víny, které zatím nemají s ohledem na terroir srovnání. A v tomto případě máme na mysli pojem terroir v nejširším možném významu včetně přístupu vinaře, nikoliv jen místo zrodu révy.

Jasná kritéria

Pro produkci vína Vinařství Berthy toto směřování znamená jasná pravidla, na která se mohou konzumenti spolehnout. Všechna vína kvasí spontánně, leží delší dobu na kvasnicích bez přidané síry a ve dřevěných sudech. Do těch vinařství investuje nemalé prostředky a všechny jsou nové od známých producentů. Spontánně u všech vín probíhá malolaktická fermentace. Síří se v minimálním množství až při lahvování, a tak jsou hodnoty celkové síry u výsledných vín mnohdy jen kolem 30 mg/l. Filtrace probíhá u některých pouze hrubá, u některých žádná.

První oficiální ročník pod šroubem

Ačkoliv Albert Vyoral svá vlastní vína vyráběl ještě před tímto rokem, až ročník 2017 můžeme prohlásit za první oficiální „výkop" Vinařství Berthy. Vzniklo v něm zhruba 8 000 lahví až na výjimky všechny pod šroubovým uzávěrem.

Z čeho vychází jméno vinařství, je asi jasné. Mladý vinař se ani netají tím, že neobvyklé logo vzniklo ze symbolu, který měl na skřínce v mateřské školce. Jak jsme zmínili, sedmnáctky se objevily na trhu loni na podzim, s ročníkem 2018 ale hodlá počkat ještě trochu déle a spíše jej uvolňovat na trh až v zimě. Uvidíme, jak se mu záměry povedou při zmenšujících se skladových zásobách.

Netradiční klasiky

Už při ochutnání vín z tzv. klasických odrůd je člověku jasné, že senzorické vjemy tu budou zcela jiné než u konvenčních vín. Ryzlink rýnský, který zrál na kombinaci dubu a akátu, má už podstatně uhlazenější kyselinku než loni a jako většina bílých vín disponuje krémovou strukturou. V neobvyklém mixu herbálně-ovocných tónů bych osobně odrůdu hledal těžko, pobyt na lahvi mu ale určitě prospěl.

Veltlínské zelené mě naopak o něco více zaujalo za mlada, ale pořád je to zajímavé a pěkné pití. Nečekejte však žádný svěží veltlín. Hrozny měly cukernatost téměř k výběru z hroznů, a tak je i ve výsledném víně skoro 14 % alkoholu. Nepůsobí ale rušivě, celý projev je překvapivě harmonický, bez výraznějších kořenitých tónů, spíše krémově mandlový, ve vůni zaznamenáte možná i trochu pistácie.

Burgundy s odlišným projevem

Blatnice pod Svatým Antonínkem je proslulá zejména bílými burgundskými odrůdami. Hodně z těchto vín tady ale najdete s vyšším zbytkovým cukrem. Vinařství Berthy ukazuje jejich jinou polohu. Pinot blanc má nejlehčí charakter a je ideální na začátek degustace. Přesto jde opět o dosti netradiční projev. K citrusům a zázvoru se přidává znatelná mineralita. Dle slov pana vinaře se celkem často jeho projev mění.

U Chardonnay vsadil na tradičnější vinifikaci. Víno zrálo zčásti (třetina) v barikovém sudu, který je tu patrný, ale dalším zráním na lahvi se čím dál více zakomponovává do ovocného těla. Zejména v chuti pak nijak nedominuje a jen podporuje minerální a krémový dojem z vína.

Oranžové, růžové i červené

Na brněnské degustaci jsme měli možnost ochutnat opravdu všechny barvy vína. Tramín je v provedení oranžovém, trávil 14 dní na slupkách. Intenzivní těžší květinová vůně koresponduje s chutí, ale pokud jste zvyklí na drsnější projev některých oranžových vín, přijde vám možná jako hodně uhlazené. Tříslovin tu opravdu není mnoho, ale kvůli intenzivní aromatice jej asi ani tak nevypijete příliš.

Zweigeltrebe rosé 2016 byl exkurzí do minulosti, jelikož toto víno v nabídce vinařství již nenajdete. Na rozdíl od sedmnáctek je ještě vyrobené z hroznů z Dolních Kounic. Jde o velmi netradiční rosé výrazně ovlivněné malým akátovým sudem. Zajímavý experiment, u kterého bych se nebránil opakování.

Bohužel na skladě už nezbývá ani Pinot noir 2017. Loni jsem mu prorokoval velmi světlou budoucnost, víno se zdálo velmi živé a připravené na dlouhou trať. Tentokrát jsme chutnali exemplář zpod korkového uzávěru (drtivá většina šarže měla šroub) a překvapivě působilo už zcela dospěle a vyzrále. Jako „návnadu" jsme dostali ochutnat i ročník 2018, který nakonec s přehledem vyhrál hlasování mezi návštěvníky o nejlepší víno degustace. Uvidíme, jak bude vypadat na lahvi, už teď se ale na něj jistě spousta vínomilců těší.

Mezi dvěma světy

V úvodu degustace se majitel vinotéky přiznal, že naturální vína jej jinak příliš neoslovují, ale Vinařství Berthy jej svým pojetím zaujalo. Tvoří totiž jakýsi přijatelnější přechod od vín konvenčních. I když jsou vůně a chutě netradiční, drží se ještě daleko od mnohých opravdu punkových a drsných naturálních vín. Albert Vyoral to dává částečně do souvislosti právě s blatnickými vinohrady, které prý obecně produkují spíše lehčí a vzletnější vína.

Uvidíme, jak se mu bude dařit oslovit tábory příznivců obou typů vín. Na ty přírodněji laděné bude cílit svou účastí na festivalu Praha pije víno probíhajícího 24. a 25. května, kde můžete jeho vína ochutnat. Pokud se sem nechystáte, můžete jako zdroj vín využít také jeho e-shop.