Otevřené sklepy Čejkovice 2016: Slunečný den pro vína povětšinou ze slunečného roku

Po ubytování se poohlédněte včas

Ani s více než dvouměsíčním předstihem nebylo snadné si zarezervovat ubytování na poslední srpnový víkend, kdy se čejkovický den otevřených sklepů obvykle odehrává. Uspěli jsme až na vzdálenější Vrbici, v moderním apartmánku nad sklípkem Vinařství Vít Sedláček. Vzdálenějšího ubytování jsme nelitovali. Díky vyprávění přátelské paní domácí jsme se seznámili s vývojem zdejšího vinařství, a také i s českou marketingovou realitou, která neumožňuje soustředit se pouze na nejúspěšnější odrůdy - zákazníkům je třeba nabízet jejich širší spektrum. U Sedláčků to řeší tak, že se snaží redukovat počet vinných odrůd, které sami pěstují a ostatní hrozny nakupovat, což by mohla být správná cesta..
O samotné akci se kdokoliv může dozvědět z pečlivě sestavených stránek, kde kromě organizačních informací a spousty lákavých fotek z minulých ročníků lze nalézt třeba doporučení, jak si den otevřených sklepů co nejvíce užít, vtipně nazvaná MM-DOS.

Dobré místní víno nalákalo i zahraniční návštěvníky

Už v pátek proběhl kulturně společenský předprogram. Samotný Den otevřených sklepů začal v sobotu prodejem vstupenek od devíti hodin. V deset hodin pak hlavní program odstartovala krátká scénka na nádvoří hotelu Zámek, která připomněla templářskou tradici Čejkovic. Ostatně samotný Zámek stojí přímo naproti Templářským sklepům. První příjemné překvapení se týkalo prodeje vstupenek, který přes velký počet zájemců odsýpal téměř bleskově. Jedna vstupenka ve formě pásku na zápěstí vyšla na 700 Kč, což by téměř chtělo možnost platit vstupné kartou, ale to ještě letos možné nebylo. Vstupné zahrnovalo i 300 Kč v poukázkách na nákup vína, skleničku s modrou taštičkou, propisku a program.
Už v půl deváté bylo velmi teplo, což vyvolávalo jisté obavy, jak to bude vypadat na akci s masivní účastí a přístupným alkoholem. Nicméně ani přes třicetistupňové vedro jsme nezaznamenali žádné nepřístojně opilé jedince. Sluníčko naopak napomohlo velmi příjemné atmosféře. Z počátku chvíli trvalo, než se dav lidí ze slavnostního zahájení rozložil mezi všech osmadvacet sklepů, neboť většina návštěvníků zamířila do lokality nazvané Příhon, kde sídlí či alespoň mají prezentační prostory taková vinařství jako Hřiba, Škrobák, Sýkora či Konečný. Během necelé hodinky se ale vínachtivé obecenstvo rozprostřelo po celém prostoru vinařské obce, čímž se zkrátily fronty u jednotlivých degustačních zastávek a k úplné pohodě nic nechybělo. Tu potvrzovaly i početné skupinky zahraničních návštěvníků převážně z nedalekého Slovenska. Zaslechnout bylo možno němčinu, angličtinu, polštinu či španělštinu. Aby bylo informacím učiněno zadost, dodejme, že vstupenka platila rovněž na večerní posezení s cimbálovkou. Vybraná vína bylo možno zakoupit či vyzvednout též v neděli, což jsme jako pěší návštěvníci velmi ocenili. Z celodenního pochodování na slunci bolely (nejen) druhý den nohy, hlava či žaludek nikoliv.

Široká nabídka solidních vín

Krásné počasí, příjemní hostitelé a malebná moravská obec by ale sami o sobě nestačili k získání takové proslulosti bez zajímavého vína. Letošní dvanáctý ročník jich nabízel oficiálně 248, fakticky ještě o pár desítek víc. Z tak bohaté nabídky si vybere snad každý. Navíc rozložení otevřených sklepů po celé obci zajišťovalo vhodné krátké přestávky a slušná nabídka zajídacích soust, jimž co do četnosti i kvality vévodily chlebové jednohubky se škvarkovými pomazánkami, umožnila okoštovat třeba i více než sto vzorků.
Při hodnocení je třeba se v prvé řadě zmínit o celkově vysoké průměrné kvalitě vína, která by se pohybovala někde těsně nad 80 body. To nelze označit jinak než jako velmi příjemné překvapení. Naopak trochu více jsem čekal od nabídky šumivých vín, kterých se vyskytlo necelých deset a žádné v mém hodnocení nedosáhlo nějakých podstatnějších bodů.

Bodovaly aromatické odrůdy

Mou ambicí bylo ochutnat všechny dostupné tramíny a pak vína s alespoň nějakým zbytkovým cukrem nebo jinak zajímavá, přičemž výrazně preferuji bílá vína před červenými.
Dříve než se dostaneme k pomyslným vítězům, dovolím si zmínit nějaké zajímavější kousky. Začnu pro sebe netypicky Rubinetem od Vína Hradil z ročníku 2015 (ten platí pro všechna vína, nebude-li uvedeno jinak). Ač se jednalo o moravské zemské, bylo příjemné, vyvážené a velmi hebké (80 b.). U Pavla Novotného nelze nezmínit Rulandské šedé ve výběru z hroznů – výrazné, odrůdové, zkrátka dobré (83 b.). Vinařství Mezi sklepy zaujalo „nevínem" – nápojem z odrůdy Chorvát, který pod jménem Samotář získal respektuhodných 84 b. Chorvát však není vitis vinifera, ale křížencem vitis labrusca a vitis riparia vzniklým zřejmě v 19. století v Americe z důvodů vysoké odolnosti proti révokazům.
Zemědělská a.s. Čejkovice nabídla nad rámec programu Hibernal v pozdním sběru, který potvrdil, že rok 2015 této interspecifické odrůdě sedl. Templářské sklepy nabídly taktéž dobré kousky, kromě Hibernalu (81 b.) to byl sekt Sang Real z roku 2010 (82 b.), ale především prohlídku svých rozsáhlých sklepů s velmi zajímavou výstavou historii vinařství ve dvacátém století. Petr Kočařík nabízel kolekci autentických vín.
No a to už se dostáváme k medailistům. Třetí místo mého osobního žebříčku obsadilo Vinařství Michna, u nějž lze ocenit nejen parádní Hibernal ve výběru z hroznů (84 b.), ale též podařenou Pálavu (82 b.) a Ryzlink rýnský s neobvyklým citronovým tónováním. Rozhodnout o prvních dvou místech pak není vůbec lehké. Podle mne zdaleka nejlepším vínem byl Škrobákův Scarabeus Pinot Gris 2013, výběr z hroznů, barrique (nekompromisních 89 b.), ale ve své kategorii jaksi neměl relevantní konkurenci. V běžnějších vínech pak první příčku obsadila Chardonnay z vinařství Vlastimil Konečný a syn (Podzámecké víno). U tohoto vína mne zmátl rozdíl mezi údaji prezentovanými na degustačním listu (sur-lie, polosladké) a těmi zachycenými na vlastní láhvi, kde je uvedena o stupeň nižší úroveň zbytkového cukru. Je však pravdou, že samotné víno je špičkové, vyvážené, zakulacené, zkrátka výborné. Podzámečtí si zaslouží uznání též za Hibernal a Aurelius. Škrobák by v běžných vínech mohl kontrovat svým Tramínem, který se vyhoupl taktéž na 84 b. Ocenit je třeba i osmdesátitříbodový Ryzlink rýnský a jen nepatrně slabší Pálavu, která však vyhrála pomyslný diplom za nejkrásnější vůni.

Závěrem z Mutěnic

Jako vinařskou tečku za čejkovickým dnem otevřených sklepů jsme letos zvolili Zarážání hory v Mutěnicích. Kdo by čekal akci podobnou čejkovické, neuspěl by. Zatímco den otevřených sklepů je primárně o víně, zarážání hory je spíš poctou vinařské tradici a folkloru. Z vinařského hlediska je však nepochybně zajímavější ochutnávková výstava hroznů jednotlivých odrůd a pak košt asi 30 vzorků místních vín, kde své produkty předvedli například Trávník, Mokruša či Plchut, jehož Pálava zaujala nejvíce.
I když by bylo více než lákavé navštívit obdobnou akci v jiné vinařské obci (např. Velké Pavlovice), pokusím se svou účast příští rok zopakovat a vám to mohu směle doporučit taktéž. Nezanevřel jsem ani na Mutěnice, kam bych rád zamířil na Svatokateřinské slavnosti, pokud tedy bude k dispozici ubytování.