Šlechtitelé a jejich úsilí v boji proti mšičce révokaz a dalším chorobám révy

Kolem roku 1860 byl z Ameriky do Evropy zavlečen drobný cizopasný hmyz známý jako mšička révokaz, který dokázal v krátkém čase zlikvidovat většinu evropských vinohradů. O pohromě, která se nevyhnula ani naší zemi, jsme psali v článku o chorobách révy. Chybělo opravdu málo, abychom si evropský druh Vitis vinifera dnes ukazovali v atlasech, na dobových fotografiích a o tom jak víno chutnalo, bychom se mohli jen dohadovat.

Ačkoliv měl příběh révy šťastný konec, a to když dva osvícení francouzští vinaři, Gaston Bazille a Leo Laliman, oprášili zapomenutou metodu štěpování, první pokusy o záchranu evropské révy se nesly v duchu křížení.

Šlechtitelé prvních hybridů

Po vypuknutí nákazy způsobené mšičkou vynakládali šlechtitelé obrovské úsilí, aby správným křížením získali rostliny révy, které by dávaly nejen kvalitní víno, ale byly by též odolné vůči parazitům a patogenním houbám a bakteriím. Šlechtění je však bolestně pomalý a zdlouhavý proces, který vyžaduje roky práce za účelem vyhodnocení každého experimentální křížení. První vybrané rostlinky révy, třeba až z tisíců jedinců, je třeba pozorovat při růstu, hodnotit jejich rezistenci a dovést je do období, kdy začnou plodit hrozny. Pak je třeba připravit první víno a zhodnotit jeho kvalitu a potenciál. A když to nevyjde? Začít znovu.

Po roce 1860 se nové rostliny získávaly křížením amerických druhů révy za vzniku amerických přímoplodých hybridů, z nichž někteří vznikli i spontánně v přírodě. Základ jejich rodokmene tvořili především druhy Vitis labrusca, V. aestivalis a V. riparia. Mezi nejznámější hybridní odrůdy této doby patří např. Concord, Jacques, Clinton, Noah, Jaeger 70 či Taylor. Kvalita jejich vína však nebyla dostatečná a během následujících 70–80 let byly jejich výsadby v Evropě postupně omezeny, následně zakázány a vinice zklikvidovány.

Poučeni z předchozích nezdarů, se druhá vlna šlechtitelských pokusů po roce 1880 nesla již v duchu křížení amerických druhů, resp. odrůd s odrůdami evropské révy, aby se docílilo kombinace předpokladů nejen pro rezistenci vůči chorobám, ale i pro kvalitní víno. Mezi nejznámější šlechtitele této doby patří především Albert Seibel, otec a syn Bertille a Joannes Seyve, Ferdinand Gaillard, Victor Villard a Pierre Landot. Vznikla tak první generace francouzsko-amerických přímoplodých mezidruhových hybridů a následně jejich vzájemným křížením generace druhá. Z této doby pochází např. hybridní odrůdy Isabella, Herbemont, Othello, Baco blanc či Baco noir. Bohužel, s rostoucím důrazem na kvalitu hroznů se „rozředily“ vlastnosti pro rezistenci. Tito přímoplodí hybridi, ačkoliv s různě vysokým genetickým potenciálem evropské Vitis vinifera, vykazovali různé stupně rezistence vůči chorobám a de facto nic neřešili, neboť při jejich vysazování se nákaza mšičkou, ale také padlím, šířila dále.

Hermann Jaeger

Slavný enolog byl rodákem ze Švýcarska. Za svoje šlechtitelské zásluhy obdržel titul Rytíře řádu Ordre du Mérite Agricole, který udělovala Francouzská republika. Jaeger vyšlechtil více než sto nových odrůd révy, jejichž rodičovskou rostlinou se v mnoha případech stala tzv. ozarkská réva, která pocházela z Plošiny Ozark táhnoucí se v střední části Spojených států.

Jaeger během svého života emigroval do Spojených států. V roce 1865 se usadil v Newton County v Missouri, kde se svým bratrem založil vinohrad a v roce 1867 zde vypěstoval první odolné hybridy. Jaeger zjistil, že odrůda révy, která rostla divoce kolem břehů potoka Shoal Creek, výše zmíněná ozarkská réva, byla mrazuvzdorná, vytrvalá a vykazovala obdivuhodnou odolnost vůči chorobám a především mšičce. Štěpováním odrůd Concord (odvozená od V. labrusca s 1/3 V. vinifera v rodokmenu) a dalších na odolnou podnož ozarkské divoké odrůdy, vypěstoval zdravé a vůči mšičce rezistentní hybridy révy, které plodily vynikající víno.

Za úspěchy s víny z Missouri získal v roce 1851 na Vídeňském světovém trhu 8 z 12 možných medailí. V návaznosti na tento úspěch se Francouzi rozhodli k osudovému kroku a dovezli do Evropy americké podnože známé jako Norton (Cynthiana), čímž nevědomky zavlekli do Francie zdroj mšičky révokaz. Norton, původně označovaný za odrůdu americké révy V. aestivalis, má ve skutečnosti ve svém rodokmenu i evropskou révu vinnou a je tudíž náchylný vůči mšičce. Teprve před několika lety se díky molekulárním metodám podařilo rozluštit, že Norton vznikl křížením amerických druhů, V. labruscana (V. labrusca x V. vinifera) x V. aestivalis. Tento hybrid je typický téměř černými bobulemi, které dozrávají později a vyzrálé hrozny dávají plné červené víno s vynikajícím potenciálem pro stárnutí.

Naštěstí Jaeger měl tou dobou za sebou první šlechtitelské úspěchy s ozarkskou révou a když Francie kolem roku 1870 požádala o mezinárodní pomoc při řešení nákazy vinic mšičkou révokaz, Jaeger ihned zareagoval. Následovalo testování Jaegerových odrůd a krátce nato Jaeger poslal do Francie 17 kontejnerů naložených rezistentními podnožemi ze svých vinohradů a dalších míst v Missouri. Pro francouzské vinařství se tyto podnože staly doslova spásou a Jaeger se stal v očích Francouzů hrdinou. Za svou velkorysou pomoc byl v roce 1893 pasován na rytíře a obdržel Velký francouzský kříž Čestné legie (Légion d'honneur), což je nejvyšší francouzská civilní pocta.

Ještě několik let před tím, než byla ve Spojených státech vyhlášena prohibice, Newton County přijala roku 1890 zákaz o prodeji alkoholu. Jaeger se svou rodinou nějaký čas prodával tradiční německé koláče a pečivo spolu se sklenkou vína zdarma, aby se koláčky dobře „spláchly“, ale dočasné živobytí jej nenaplňovalo. Zdrcený Jaeger posléze prodal své vinařství a vinohrady doslova pod cenou a koupil pozemky poblíž Joplinu, kde chtěl pěstovat ovoce a založit nové vinice. Dne 16. května roku 1895 však Jaeger zmizel. Vypravil se s povozem koní do blízkého Joplinu, ale z cesty se nikdy nevrátil. Za několik dní dostala jeho žena dopis psaný v němčině „Až budeš číst tyto řádky, již nebudu mezi živými.“ Dopis byl podepsán „Tvůj nešťastný Hermann“.

Největším Jaegrovým přínosem pro šlechtitelství vinné révy je hybrid Jaeger 70 (Munson), získaný křížením Vitis aestivalis var. lincecumii x Vitis rupestris. Jaeger 70 byl později úspěšně používán jako mateřská rostlina celé řady francouzsko-amerických hybridů v rámci šlechtitelského programu Alberta Seibela.

Albert Seibel

Francouzský lékař a vinař Albert Seibel se zabýval křížením odrůd amerických druhů révy s evropskými odrůdami. Jeho celoživotní dílo je dobře známé jako „Seibelovy hybridní odrůdy“.

Seibel pochází z Aubenasu, který leží ve francouzském departementu Ardèche v jižním údolí Rhôny nedaleko Avignonu. Když propukla epidemie mšičky, nebylo Seibelovi ani 20 let a rozhodl se studovat medicínu. Avšak již od roku 1874 se začal věnovat šlechtění naplno. Založil společnost pro šlechtění rezistentních odrůd a v roce 1895 založil školu, kde se vyučovala technika štěpování.

Seibel se svými spolupracovníky vypěstoval více než 16 000 výběrů a více než 500 hybridních odrůd, které bylo možno použít pro komerční pěstování. Pro mnoho z nich je společné, že mají tzv. komplexní rodokmeny sestávající z několika druhů révy, které lze datovat pět až šest generací nazpět. Za jednu z rodičovských odrůd velmi často vybíral stolní vína či vysoce produktivní odrůdy evropské révy vinné. Seibel se snažil kombinovat rezistenci vůči mšičce a dalším chorobám, která byla typická pro americké druhy, s kvalitou evropských odrůd.

Původní Seibelovy odrůdy byly pojmenovány pouze konkrétními čísly, avšak ty z nich, které se úspěšně uchytily, získaly nová jména. Mezi nejslavnější hybridy patří Aurore (Seibel 5279) a Verdelet (Seibel 9110), které dávají bílá vína, a Chancellor (Seibel 7053), Chelois (Seibel 10878), Colobel (Seibel 8537), Rosette (Seibel 1000) či De Chaunac (Seibel 9549), která se používají pro výrobu červených a růžových vín.

Ačkoliv od první nákazy mšičkou révokaz uplynulo více než 150 let a karanténní opatření a používání amerických rezistentních podnoží takřka vymýtilo výskyt tohoto cizopasného hmyzu, je zajímavé, že mnohé ze Seibelových odrůd jsou stále aktuální a pro řadu regionů jsou tzv. druhou volbou. A to i přesto, že nedosahují takových vlastností jako odrůdy evropské révy vinné. Odpověď je jednoduchá. Mnoho ze Seibelových hybridů bylo vypěstováno tak, že jsou tolerantní i k extrémním, především chladným klimatickým podmínkám, které jsou typické pro severovýchod nebo středo-západ Spojených států, Kanadu či Velkou Británii. Někteří mrazuvzdorní hybridi kromě rezistence vůči chorobám též bohatě plodí, přičemž kvalita jejich vína není výrazně snížená.

Tolerance francouzsko-amerických hybridů vůči chorobám a též schopnost růst v chladnějších klimatických podmínkách rázem otevřela cestu k vinařství i regionům, které byly až dosud výrobou vína nedotčené. A konkurence byla na světě. Jako důsledek byla v Evropě v průběhu 20. století výsadba těchto hybridů výrazně omezena. Ve Francii se proti jejich výsadbě brzy vytvořila silná vinařsko-politická klika. K prvnímu impulzu došlo již kolem roku 1900, kdy se skupina vinařů z jižní Francie a Francouzského Alžírska se silnou podporou ve vládě, ovšem jejichž produkce vína byla obecně průměrné kvality, cítila ohrožena rozšiřující se výsadbou nových francouzsko-amerických hybridů. Výsledkem jejich snažení bylo vládní nařízení a omezení výsadby nových rostlin, které přetrvalo dodnes.

Nezákonné hrozny

Pěstování amerických hybridů pro výrobu jakostních vín je dnes v Evropské unii zakázáno a dávný příběh již téměř upadl v zapomnění. Francouzská vláda tehdy odůvodnila zákaz tím, že víno z nich vyrobené chutná jako malinovka a uráží typické chutě evropské révy. Korunu této absurdní situaci nasadila práce H. Breidera z 60. a 70. let. 20. století. Prohlásil, že víno a mošty připravené z odrůd americké révy jsou toxické a podstatou této toxicity jsou stejné látky, které je činí rezistentní vůči parazitům a patogenům. Přestože to nebyla pravda a jeho výsledky byly zpochybněny a vyvráceny (toxické látky, které detekoval, pocházely z nedostatečné výživy a chybějících minerálů a vitamínů), neštěstí bylo na světě. Jednalo se především o methanol, který se během fermentace např. hroznů V. labrusca může vytvářet, jeho nadměrná tvorba je však dána aktivitou pektolytických enzymů. Slovo „toxické“ ale bylo vysloveno a začalo pohánět destruktivní kampaň, která vedla ve Francii k zákazu pěstování hybridních amerických odrůd. Tento zákaz byl později upraven a od roku 1979 je nezákonné tyto hybridy pěstovat pro výrobu jakostních vín v celé Evropské unii. V současnosti se pěstují především v Kanadě a Spojených státech.

Pro znalce: kříženec vs. hybrid

Noví hybridi a odrůdy se šlechtí cíleně za účelem získání určitého znaku. Mnohé odrůdy však mají pestrý a dlouhý rodokmen a tudíž jejich genom nese informace o mnoha předcích. Může se tak stát, že při křížení vznikne nový jedinec, který nese vlastnosti předků z několika generací nazpět, které např. nebyly u rodičovských rostlin přítomné.

Zkřížením dvou odrůd révy avšak stejného druhu vzniká kříženec či nová odrůda. Tento proces se děje buď samovolně v přírodě, nebo ve šlechtitelské stanici. Tak například vznikl Cabernet Sauvignon, když se mezi sebou zkřížily odrůdy Cabernet Franc × Sauvignon blanc. Obě odrůdy patřily jednomu druhu, evropské révě vinné Vitis vinifera.

Pokud bychom zkřížili dva druhy, resp. odrůdy dvou různých druhů révy, např. americké a evropské révy, dvou amerických druhů či evropskou révu s asijským druhem Vitis amurensis (réva amurská), vznikne mezidruhový hybrid.

Literatura

• Breider H. (1971). Toxikologische Problems of der Zuchtung physiologisch resistener Kulturpflanzen. Deuts. Lebensm-Runds. 67: 67-68.
• Ozark vintner saved French vineyards. Lawrence Journal-World (10. 9. 1995)
• Parker M. (2009). Legend of Hermann Jaeger. www.MissouriRuralist.com
• Sabbatini P. & G. S. Howell (2014). Vitis Hybrids: History and Current Status. Wines & Vines.
• Stover E., Aradhya M., Yang J., Bautista J. & G.S. Dangl (2009). Investigations into the origins of Norton Grape using SSR markers. Proc. Fla. State Hort. Soc. 122: 19-24.