Zvedá se výrazně kvalita vín, nebo se jen jinak hodnotí?

Pomůcka, nikoliv dogma

Než se hlouběji ponoříme do zkoumání vývoje hodnocení, je potřeba zopakovat, že jakékoliv bodové hodnocení nám může být pouhou referencí, ale dokud víno sami neochutnáme, nelze se jím za každou cenu řídit. Vzniká v různém prostředí, za různých podmínek a je udělováno různými individuálními hodnotiteli. A zatímco na slovním popisu vín se ještě degustátoři shodnout mohou, bodové hodnocení je vždy do určité míry subjektivní záležitostí a dílem daného okamžiku, ať se snaží tvůrci hodnoticích systémů sebevíc.

Je také pravdou, že hodnocení „pitvají" zpravidla jen zkušení vínomilci. Těm laičtějším je někdy těžké už jenom vysvětlit princip stobodové tabulky. Už u něj se můžete zaseknout v tom, že se používá prakticky jen dvacetibodové rozpětí, nebo že je podstatnější tříbodový rozdíl mezi vínem 87 a 90 bodů než 80 a 83 bodů. Pro ně je důležitější jen výsledné číslo a ačkoliv si pod ním neumí nic představit, uvažují v jednoduchém principu „čím více, tím lépe".

Všichni chtějí vyšší body

Tento jednoduchý princip pochopitelně razí i soutěže či publikace. Vinaři také samozřejmě očekávají od soutěží co nejlepší hodnocení a co nejvíce medailí a neváhají si pro svou účast vybírat právě takové, které jim ty vysoké body dávají. A protože na účasti vinařů jsou pořadatelé soutěží závislí, vytváří tlak na hodnotitele, aby vína na soutěži hodnotili dostatečně vysoko.

Tento tlak je všudypřítomný, začíná na školení degustátorů trefnou připomínkou, že „body nedáváte ze svého" a pokračuje rozšiřujícími se vlastními zkušenostmi s tím, jak se obecně boduje. Jedním z důvodů, proč používat stobodové hodnocení, je totiž jeho poměřitelnost. Proto by nemělo devadesátibodové víno na výstavě v Horní dolní být o nic horší než to, které stejné body získalo v Národní soutěži vín. To, že je taková snaha i kvůli různému vzdělání a zkušenostem samotných hodnotitelů nereálná (a další vlivy jsem naznačil v prvním odstavci), neznamená, že se porotci nemají snažit „vzájemně kalibrovat" co nejvíce.

Trend přichází zvenku

Nelze také pominout, že trend udělování čím dál vyšších hodnocení není výlučnou záležitostí České republiky, spíše naopak. Tuzemští hodnotitelé stále více „pokulhávají" za světem. Už dávno Decanter rozdává vysoké devadesátky, už pár let rakouský průvodce Falstaff přešel ve Wachau z filozofie „Smaragd pod 90 bodů je téměř ostuda" na „Federspiel pod 90 bodů je anomálie". Nemůžeme se pak divit, že tuzemští vinaři se obracejí na zahraniční soutěže a kritiky, aby jejich vína ohodnotili. A že tuzemští pořadatelé a vydavatelé nechtějí vytvářet dojem, že jsou naše vína o tolik horší než ta zahraniční, která přicházejí na trh s vysokým hodnocením.

Nejde tedy jen o růst kvality, jde o posuny v hodnocení a interpretaci výsledků stobodové tabulky. Přitom je zvláštní, že ta oficiální se za tu dobu změnila jen velmi kosmeticky. Kdybyste ji vyplnili odshora dolů známkami za „dobré", konečný součet by byl 72 bodů! V dnešním chápání je takové víno naprosto nepitelné. Například přední vinařský kritik James Suckling využívá pro dobré víno rozpětí 88 – 90 bodů, pod 88 bodů jej klasifikuje jako „nedoporučené".

Minulost nás usvědčuje

V testu Prague Wine Trophy 2009 se nejlepší Pinot noir (Gevrey Chambertin 2004 Jean & Jean-Louis Trapet) nepřehoupnul přes 90 bodů, některé Premier a Grand Cru zůstaly u pětaosmdesáti a níže. Loňský Průvodce nejlepšími víny 2023-2024 v přehledu nejlepších vín za deset ročníků své existence uvedl mezi 48 víny hned 33 z posledních dvou ročníků publikace. Těžko uvěřit, že by se dělala v tak krátkém rozmezí vína o tolik lepší, jen se zkrátka obecně zvedlo bodové hodnocení.

Sám na sobě vidím vývoj, když jsem s hodnocením úplně začínal, neměl jsem problém dávat vínům 80 a méně bodů. Dokonce si pamatuji i slova Tomáše Čačíka v blahé paměti, který také tvrdil, že „80 bodů je ještě pořád dobré víno". Uvědomuji si, že ty doby jsou definitivně pryč a pokud bych alespoň částečně nešel s trendem, mohu vinaře poškozovat. Není to úplně jejich chyba, že očekávají téměř automaticky vysoké hodnocení, hráze se dávno protrhly v zahraničí.

Na hodnocení nerezignujte

Nebudu před tímto trendem nějak výrazně varovat, i když je zřejmé, že musí narazit na strop. A ještě dříve může hodnocení ztrácet relevanci. Není to ale důvodem na něj rezignovat. Naopak pro nás všechny více či méně amatérské hodnotitele je to ještě větší impulz se vyvíjet, vzdělávat a poznávat svět vín a pokoušet se porozumět jejich hodnocení. Třeba časem zjistíme, že jsme na tuzemská vína zbytečně přísní a zaslouží si vyšší body. A když se pak všeobecný trend zase možná jednou obrátí, sejdeme se všichni v ideální bodové hladině ;-)

Použité zdroje:

• Bonovino.cz. (n. d.) Bodová hodnocení vín https://www.bonovino.cz/bodova-hodnoceni/
• Shopping Guide Prague Wine Trophy (2009). Příloha časopisu Víno Revue, 2009 (červenec)
• Šetka, I., Dvořák, I., Přibyl, J., Novotný, R.,& Süss, R. (2023). Nejlepší vína České republiky: Průvodce 2023-2024. Yacht, s. r. o.

Užitečné odkazy

Encyklopedie – Degustace vína: Hodnocení pomocí stobodové tabulky
Encyklopedie – Vinařské soutěže, body a medaile – marketing, nebo ukazatel kvality vína?