Historie révy: Odkud pochází ušlechtilá vinná réva? Část 3.

Římané na jižní Moravě

Slovanské národy se seznamovaly s pěstováním vinné révy prostřednictvím řeckých kolonií v okolí Černého moře a také v Podunají kontaktem s Římany a Kelty. To se dělo zejména za vlády císaře Marca A. Proba v 3. století n. l., když definitivně padl zákaz o pěstování révy mimo Itálii.

Když X. římská legie, která trvale tábořila ve Vindoboně (dnešní Vídeň), založila na moravském území opevněnou předsunutou hlídku, začala se psát první kapitola vinařství u nás. Poblíž Pálavských vrchů a prastaré kupecké cesty známé jako Jantarová stezka vyrostlo ve 2. století velitelské centrum římských legií. Legie si sebou přinášely základní vybavení a suroviny a ty, které nemohly získat od místního obyvatelstva, si pěstovaly. Tak se na dobytá území postupně šířila i středomořská vinná kultura. Římská hlídka stávala na vrcholu Hradiska u zatopené obce Mušov nedaleko Pasohlávek. Je to místo na levé straně silnice E461 Brno-Vídeň těsně před tím, než vjedete na umělou hráz a zamíříte přes vodní hladinu Novomlýnských nádrží k Mikulovu. Mezi archeologickými nálezy byly pecičky révy a srpovitě zahnutý železný nástroj, na jehož funkci se archeologové a historici nemohou shodnout. Jednou z interpretací je nůž, který se používal k jarnímu řezu révy. Někteří historici vína dokonce spekulují, že v této době se na moravsko-rakouské pohraničí dostaly odrůdy jako je Ryzlink vlašský a Veltlínské zelené.

Velkomoravská říše a legendy

Díky práci českého paleobotanika Emila Opravila víme, že první vinice byly na Moravě založeny až v období Velké Moravy (833–906/907). Z této doby se dochovalo několik vinařských nožů ze slovanských hradišť v Mikulčicích a ze Starých Zámků u Líšně.

Na šíření révy se v pozdějších letech významně podílelo křesťanství, s nímž proniklo vinařství z Velkomoravské říše do Slezska a do Čech. Z té doby se dochovala legenda o knížeti Svatoplukovi a mladší pověst o svatém Václavovi z roku 980, která se stala základem svatováclavské vinařské tradice. Nejstarší vinici v Čechách bychom našli na svazích vrchu Cecemín mezi obcemi Nedomice a Dřísy na Mělnicku. Podle pověsti ji v ranném středověku založila Ludmila, manželka prvního českého panovníka knížete Bořivoje I. a babička sv. Václava. Na jižní Moravě se nejstarší vinice Šobes nachází na Znojemsku, v nejjižnějším cípu NP Podyjí, kde řeka Dyje vytváří hluboké meandry.

Na skok ve středověku

Od 12. století se kláštery a opatství výrazně zasadily o šíření vinné tradice, neboť zakládaly vlastní vinice a vyráběly mešní víno. Na moravských a českých vinohradech byla vysazována réva dovezená především z Francie (Burgundsko, Champagne) a Německa, ale také z Chorvatska, Maďarska (Uhry) a Itálie. Mezi prvními odrůdami, které se v období středověku pěstovaly, byly např. Chrupka bílá, Frankovka, Ryzlink rýnský, Muškát ottonel, burgundské odrůdy - Rulandské modré a Rulandské bílé, také Tramín červený či Tramín bílý pocházející z Tyrolska.

První písemné zprávy o moravském vinařství se vztahují ke klášteru Hradisko u Olomouce (1078). Pozdější záznamy z 13. století hovoří o vinicích v Hnanicích na Znojemsku a v dolním Pomoraví, které byly majetkem velehradského kláštera. Další vinice byly zakládány v okolí Hustopečí, Mikulova, Pohořelic a Moravského Krumlova. Všechny tyto zprávy se však zmiňují o již existujících vinicích, které byly s největší pravděpodobností založeny v období Velké Moravy.

Ve 12. a 13. století dochází na Moravu k hromadnému přílivu německých usedlíků z Dolních Rakous. S německy mluvícími sousedy nás v oblasti vinařství spojuje mnohé, vinařská terminologie, podrobnosti ve viničních řádech (viz dále), ale třeba i názvy některých tratí na Břeclavsku, které mají své obdoby na opačné straně hranice. V roce 1249 daroval Přemysl Otakar II. území kolem Mikulova rakouskému šlechtickému rodu Lichtenštejnů. Z této doby je na Pálavě doloženo zakládání a rozšiřování stávajících vinohradů. Na konci středověku byl Mikulov již považován za jedno z největších vinařských center na Moravě.

Panorama Pálavy je neodmyslitelné bez dlouhého hřebene hory Děvín (na titulním snímku). V jejím západním cípu stojí zřícenina královského gotického hradu Děvičky. V 13. století k hradu patřily vinohrady v obcích Milovice, Pavlov, Strachotín a Věstonice. K Sirotčímu hrádku, který se nachází jižněji na skále nad Klentnicí, patřily v období vrcholného středověku vinice v Perné. Dnes je v jejím okolí na 24 známých viničních tratí.

Z roku 1266 se dochovala první zpráva o horenském právu na Moravě, které se k nám dostalo z dolnorakouského Falkenštejna. Byla to soustava předpisů o vinicích a tvořily ji viniční řády pro určité obce. V některých obcích (Blučina, Bzenec, Ivančice, Velké Bílovice, Židlochovice) se uplatňovala skupina moravských "falkenštejnských" viničních práv, které byly velmi kruté (viz ukázka).

Nadcházející 14. až 16. století je nazýváno zlatým věkem moravského vinařství. První známou ochranu vinného trhu zavedl v roce 1325 Jan Lucemburský. Vydal ustanovení, které Brnu umožňovalo šenkovat v určitém období pouze víno místních měšťanů. V roce 1355 moravský markrabě Jan Jindřich Lucemburský, bratr Karla IV., vydává viniční řád pro Moravu, který reguloval např. dovoz vína na Moravu a vznikla povinnost zápisu měšťanských vinic do berních knih. Král Karel IV. víno nejen rád pil, ale během svého panování se zasloužil o šíření vinné kultury v českých zemích. Byl velkým propagátorem vinařství a vydal nařízení, kterým ustanovoval vysazovat révu nejen v okolí Prahy, ale všude v českém království, kde budou příhodná místa. Zřídil úřad perkmistra hor viničních pro řešení nejrůznějších stížností a sporů, vydal právo viničné pro Prahu a Čechy a v roce 1375 umožnil Znojmu vývoz místních vín. Na sklonku středověku byl pohromou pro moravské vinice vpád vojsk krále Matyáše Korvína.

Období renesance, osvícenství a baroka

Na počátku 16. století, kdy v Evropě vrcholí renesance, se vinařství na jižní Moravě stává vítaným a stálým zdrojem příjmů pro vrchnost, měšťany, sedláky i venkovskou chudinu. To se samozřejmě nesetkalo s nadšením u rakouských vinařů, kteří v roce 1763 požádali císařovnu Marii Terezii, aby vydala nařízení, které by omezovalo zakládání nových vinic na Moravě. Císařský výnos skutečně vstoupil v platnost a byl zrušen až po 20 letech císařem Josefem II. Vinohrady na Moravě opět ožily a výsadba révy byla regulována novými pravidly.

České a moravské vinice značně utrpěly během třicetileté války, která se barokní Evropou prohnala v letech 1618–1648. Většina českých vinohradů byla nenávratně zničena a trvalo více než sto let vinice znovu osadit a vdechnout jim život.

Poválečná léta 20. století

Terroir a jeho kouzlo se teprve stávalo pojmem a tak se první vinohrady obvykle zakládaly na kopcích s méně kvalitní kamenitou půdou, která se intenzivně prohnojovala chlévskou mrvou. Bývalo běžné, že se do jednoho vinohradu i jednoho řádku vysazovaly různé odrůdy. Zkrátka to, co bylo zrovna po ruce. Vinaři chránili vinice různými postřiky. Nejčastěji se používala bordeauxská (čti bordóská) jícha, jejíž roztok se rozprašoval březovými metličkami nebo malířskou štětkou. Pamětníci si ještě vzpomenou, jak vinohrady zdaleka zářily modrou barvou. Po západním vzoru se také aplikovala prášková síra, která se rozprašovala pomocí tzv. ručních duchačů přímo na rostliny.

Na počátku 20. století dorazila na jižní Moravu epidemie způsobená mšičkou révokaz. Drobný cizopasný hmyz byl zavlečen do Evropy z Ameriky a během několika desítek let zdevastoval vinice v celé jižní a západní Evropě a mířil na východ. Výsledkem zavlečených chorob byly nenávratně zdecimované hektary vinic. V tomto období dochází na moravských vinicích k výrazným obměnám. Mění se spektrum pěstovaných odrůd a vysazují se francouzsko-američtí přímoplodí hybridi (rostliny vzniklé křížením evropských odrůd révy vinné s americkými druhy révy) a jsou dovezeny americké podnože odolné vůči mšičce.

Původně se vyráběla hlavně stolní vína určená pro denní popíjení. V poválečných letech 20. století se od pěstování hybridů pomalu upouští a začíná se vyrábět odrůdové víno, především z modrých odrůd např. André, Frankovka, Svatovavřinecké, Modrý Portugal a Zweigeltrebe a z bílých odrůd např. Chardonnay, Müller Thurgau, Veltlínské červené a zelené a Sylvánské. Ne každá inovace se setkávala s pochopením, jak se můžeme přesvědčit z pamětí vinaře Františka Mezihoráka z Vracova (slovácká podoblast).

Byly tady ...

Nejstarší a pověstné viniční tratě na jižní Moravě, které patřily ke středověkým městům a vsím a jsou osázené dodnes, nalezneme například u obcí Horní Dunajovice (viniční trať Frédy, Stará hora), Tvořihráz (viniční trať Na vinici), Lechovice (viniční trať U zámku), Kyjovice (viniční trať Špičák), Podmolí (viniční trať Šobes), Prosiměřice (viniční trať Vinohrady), Těšetice (viniční trať Stará vinice, Nad královskou), Stošíkovice (viniční trať U tří dubů), Oleksovice (viniční trať Rusteny, U lipky) a další.

Na řadě míst již vinice nenajdeme, zmizely beze stopy. Jen starobylé názvy obcí, samot a polních či lesních tratí odvozené od vinařství a vinohradnictví upomínají na jejich historii spojenou s vínem, např. Vinary u Přerova, Viničné Šumné, Vinohrádky u Boskovic, Suchá Loza (loza je starobylý všeslovanský název pro révu), a mnoho míst s názvem Vinohrad(y), Vinice či Vinohrádky.

Předchozí části našeho povídání o historii vinné révy si můžete přečíst zde: část 1 a část 2.

Literatura a další zajímavé čtení (části 1 až 3)

• Arroyo-García R. a kol. (2006). Multiple origins of cultivated grapevine (Vitis vinifera L. ssp. sativa) based on chloroplast DNA polymorphisms. Molecular Ecology 15: 3707–3014.
• Arroyo-García R., Revilla E. (2013). The Current Status of Wild Grapevine Populations (Vitis vinifera ssp. sylvestris) in the Mediterranean Basin. Str. 51–72. Kapitola v knize: The Mediterranean Genetic Code - Grapevine and Olive (Editoři: Poljuha D., Sladinja B.). Nakladatelství InTech.
• Blom P. (2000). The Wines of Austria. Nakladatelství Faber & Faber.
• Dohnal T., Kraus V., Pátek J. (1975). Moderní vinař. Státní zemědělské nakladatelství.
• Frolec V. (1968). K problematice českoněmeckých vztahů v tradičním vinařství na Moravě. Vlastivědný věstník moravský 20: 228–241.
• Klouparová P. (2007). Exkurz do historie a současnosti vinařství v Židlochovicích a Nosislavi. Bakalářská práce, Ústav evropské etnologie, Filosofická fakulta Masarykovy univerzity.
• McGovern P.E. a kol. (2013). Beginning of viniculture in France. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America 110(25): 10147–10152.
• Mikulčíková M. (2006). Vinařská tradice ve Vracově na Kyjovsku. Bakalářská práce, Ústav evropské etnologie, Filosofická fakulta Masarykovy univerzity.
• Opravil E. (1964). Původ a rozšíření vinné révy v českých zemích. Slezský sborník 22: 220–228.
• Opravil E. (1965). Z historie révy. Živa 2: 44–46.
• Owen J. (2011). Earliest Known Winery Found in Armenian Cave. National Geographic, Daily News (10. leden 2011).
• Zohary D., Hopf M. (2000). Domestication of Plants in the Old World. New York: Oxford University Press.

Úvodní fotografie: Pálava - Pohled od Mikulova z viniční tratě "Za Turoldem". V popředí je Kočičí kámen (vpravo u silnice), v pozadí hřeben Děvína a zřícena královského hradu Děvičky (zcela v pozadí). Foto © novinky.cz