Martin Chlad: Částečně sami jsme naučili spotřebitele pít „dreky“ bez potřeby orientace v našich vínech

Po nástupu do role prezidenta Svazu vinařů jste zdůrazňoval potřebu jasné koncepce pro rozvoj moravského a českého vinařství, která bude srozumitelná široké veřejnosti. Není největší výzvou nejprve sjednotit hlasy samotných vinařů, kteří mají rozdílné zájmy?

To má několik rovin. Předně koncepce nemá být primárně srozumitelná veřejnosti, ale samotným vinařům. Jeden vinohradničí takto, druhý onak, ten přidává do procesu výroby toto, druhý ono, třetí nic. A takto bych mohl pokračovat. Dává to dohromady nevídanou rozmanitost, současně se okrádáme o tu naznačovanou čitelnost a srozumitelnost. O to, že když spotřebitel přijde do jakékoliv restaurace v republice a dá si rulandu bílou za tři stovky, tak on i personál budou s jistotou vědět, z jaké oblasti je, proč zrovna odtamtud a jaký styl vína to bude prezentovat.
Prostě začít je třeba právě koncepcí. Ta může a má být prostředkem k efektivitě. A ano, také sjednocování. Přichází totiž s tématy, vizemi a strategiemi co, kdy, kde, s kým a jakými prostředky. Ti, co souzní, zapojí se. Nikdy to nebudou všichni, ale to je přirozené. Je třeba ale podotknout, že několik posledních let se už posouváme. Je tu celá řada vinařů nebo spolků, kteří to už pochopili.

Myslíte si, že právě absence celonárodní koncepce způsobuje horší srozumitelnost tuzemských vín pro spotřebitele?

Už jsem to naznačil u první otázky. Koncepce tuzemského vinařství se nezabývá pouze víny. Zabývá se tím, v jakém režimu chceme hospodařit na vinicích, jak vzdělávat, jak provazovat náš obor s turistikou, jaké změny je třeba řešit legislativně, co export, tuzemský obchod atd. Pravdu však máte, že víno jako klíčový produkt mnohé vymezuje. Co, kde, jak a proč potřebujeme, chceme dělat, aby z toho vypadla vína, která dávají smysl. A já jsem přesvědčen, že přesně toto naše vinařská země potřebuje. Nechci přijít do restaurace třeba v České nebo Moravské Třebové, kde je v nabídce všelicos a dokonce i naše, objednám si veltlín a obsluha mně přinese ten z Wachau se slovy „že tento je sice za 530, ten Mádlův za 520, ale ten rakouský je známější a jistota”. A to už vůbec neřeším, že se mnohdy za tu „srozumitelnost” rakouského brandu schová tříeurové víno, které na vinné kartě leží právě za 530 korun. Musíme na tom prostě pracovat dál na všech frontách. U vín je třeba začít, apelacemi pokračovat.

Je tato nesrozumitelnost limitem v jejich prodejnosti nebo byste hledal příčiny někde jinde?

Je to jeden z limitů. Například jsme zemí, která v Evropě nakupuje nejvíce ve slevách. No a pak je tu samozřejmě ten historický limit. Nevím, zda všichni vědí, že ve viničních tratích máme zapsaných 50 tisíc hektarů. Reálně ale pracujeme s necelými 18 tisíci. Totiž v roce 2004, když jsme vstupovali do EU, nám bylo do roku 2015 zakázáno další vinohrady vysazovat. Kdyby nám tehdy ona možnost upřena nebyla, mohli jsme dnes být soběstační. Takto se nám na trh dostalo a dostává nemálo dovozu, ale především levného, za kterým v řadě případů stojí i tuzemský „výrobce“ nechvalné pověsti. Jede si svůj byznys a nějaká koncepce, jaké chceme vinohrady a jaká vína, je mu u zadnice. Částečně sami jsme tedy naučili spotřebitele pít „dreky“ bez nějaké potřeby orientace v našich vínech. Tady mluvím třeba o základních vínech, ale ta jsou ve všech vinařských zemích základním stupněm spotřebitelské pyramidy.

Jak se vám snaha o tvorbu koncepce zatím daří? Jaké kroky jste k jejímu definování dosud podnikl a co máte v tomto směru v plánu ještě udělat?

Jsem a nejsem spokojen. Proběhlo, tuším, šest workshopů – odborných skupin. Další konzultace a spousta hodin administrativní práce. Návrh koncepce je za mě ze dvou třetin připravený. Bohužel a z toho radost nemám, se vše na rok zaseklo. Jednak jsem nezvládal se té problematice poctivě věnovat. Za druhé „spotřebka“, která hrozila a hrozí, by se stala zásadní proměnnou. Řadu věcí bychom museli přehodnotit. I to je důvod, proč oblast „legislativa“ je v návrhu koncepce jednou z posledních dvou rozpracovaných.
Současně jsem spokojený, protože to, co jsme doposud dali dohromady a jak jsem řekl, jde o zhruba dvě třetiny, tak už koresponduje s přirozeným směřováním a kroky, které v mezičase děláme nebo se spontánně dějí. Jsem přesvědčený, že v roce 2024 materiál dokončíme.

Loni na podzim začala platit novela vyhlášky 88/2017 Sb. (Vyhláška o provedení některých ustanovení zákona o vinohradnictví a vinařství), která mimo jiné nově definovala pojmy jako oranžové víno, nefiltrované víno nebo pét nat. Podílel se nějak na této novele Svaz vinařů?

Samozřejmě. Jsme tradičně zahrnováni do připomínkových řízení. K jednáním jsme přizvali i „naturální“ vinaře z obou spolků.

Očekáváte, že novela v této podobě zůstane delší dobu v platnosti nebo že dojde v některých ustanoveních k opětovné novelizaci?

Očekávám, že v nejbližších dvou až třech letech dojde k otevření a úpravám vinařského zákona. A bude-li poptávka a vůle, dotkne se to i této části. Obecně je třeba si uvědomit, že celá řada našich představ a záměrů i v případech, kdy na nich panuje shoda, poté naráží na soulad se směrnicí. To je i případ této problematiky. Nicméně na otevření zákona nahlížím jako na příležitost a pokud s dotčenými spolky vše dobře připravíme, věřím, že se to podaří propsat.

Předpokládáme, že hodně času nakonec musíte věnovat především problematice zavedení spotřební daně. Je to věc, která vaše plány pouze výrazně narušila či zcela zmařila nebo se dá také nějakým způsobem využít k rychlejšímu zavedení některých změn?

Jak jsem řekl, zdrželo nás to, to je bez diskuze. Nepomohlo a nepomáhá to ničemu. Snad jen tomu, jak se zřetelně ukazuje důležitost jednotnosti pozice představitelů našeho oboru. V opačném případě jsme zranitelní. Ale řekněme si objektivně, dříve nebo později to přijde. U nás nebo přes Evropu. Pro mě je extrémně důležité, aby to přišlo v momentu, kdy to tuzemské vinice a produkci nemůže poškodit. A to není tento moment. Legislativa, poměry trhu, administrativa, stejně tak kontrolní mechanismy na to nejsou vůbec připraveny.

Situace se spotřební daní nakonec v létě loňského roku vyústila v zavedení pracovní skupiny (zástupců vládní koalice, odborníků z ministerstev zemědělství, zdravotnictví a financí včetně Celní správy). Jak se jednání pracovní skupiny vyvíjí?

Na konci února byla činnost skupiny ukončena. Nedošlo ke shodě. Nebyly vyvráceny námitky na přebujelou byrokracii, nenaplněné fiskální očekávání ani znevýhodnění tuzemských producentů. Tento výstup se vrací lídrům koalice, na Ministerstvo financí a uvidíme, jak se nyní bude postupovat.

Naplnila její setkání vaše očekávání?

Ne, ze dvou důvodů. Seděli v ní také lidé, kterým šlo od samého počátku jen o politické řešení zaručující nějaký ten bodík popularity. Vůbec neřešili argumenty, věcnost, souvislosti, vůbec neprojevili potřebu se hlouběji s problematikou seznámit, mít vědomosti. Někteří dokonce měli problém tam i pravidelně chodit. A to mě děsí. Když si uvědomím, že někdo takto pracuje pro tuto zemi, že mávnutím proutku s významnou kompetencí může dělat nenávratná rozhodnutí, tak mám opravdu osypky. Druhý důvod si nechám pro sebe. Zatím by nebylo moudré o něm hovořit.

Je ještě nějaký prostor pro aktivity odborné či široké veřejnosti mimo tuto pracovní skupinu, které by mohly situaci se spotřební daní ovlivnit?

Tady není žádný termín nebo mezník. Na jaře roku 2023 se zvažovalo, zda spotřební daň na tichá vína bude či nebude v konsolidačním balíčku. Nebyla. Nyní se o ní diskutuje a patrně bude i dále. Je to pro někoho více, pro někoho méně, trvalé téma. A trvalým tématům pomáhá diskuze, vysvětlování, osvěta, argumentace. To je úkol náš i každého vinaře. K tomu pak permanentní „šermovačka” v politickém prostoru tuzemském a evropském. To je zase naše práce.

V lednu jste za Svaz vinařů ČR poslal Otevřený dopis Evropské komisi a premiérovi České republiky. V dopisech jste zmínil potřebu celoevropského řešení pro výzvy, kterým čelí evropské vinařství, zároveň jste zmínil, že díky možnostem výjimek v legislativě a protekcionismu nejsou podmínky v unii pro tuzemské vinaře férové. Vybízíte k zahájení otevřeného dialogu na celoevropské úrovni a žádáte premiéra, aby vaši iniciativu podpořil. Máte už na dopisy nějaké reakce od jejich příjemců?

Ano, premiér reagoval a následně jsme se setkali. Nebylo to poprvé a pokud na mé či jeho pozici nedojde ke změně, tak patrně ani ne naposled. Představil jsem mu jakousi „road mapu”, jak transformovat náš obor uvnitř hranic, aby byl silnější v základech. A současně jsem ho seznámil s kontextem všech neduhů evropského vinohradnictví a vinařství, který paradoxně může přivést vinařské země ke společnému stolu. Z komise reakce zatím nedorazila a i když si osobně myslím, že se tím někdo bude zabývat až po volbách do EP, tak pokoj jim rozhodně nedáme. „Psát” si budeme pravidelně.

Myslíte si, že jsou zástupci evropských států schopní se domluvit, když se i v jiných oborech ukazuje, že „společný evropský zájem” je často iluzí?

Více než kdy předtím. Klima, voda v krajině, choroby révy, změna spotřebitelského chování, obecně hospodářská politika Evropy, tlak třetích zemí, tlaky WHO… To jsou mraky témat, které nás historicky nezajímaly. Obzvláště velké vinařské země trpěly přehlíživostí. Dnes nás mohou tato témata, chcete-li hrozby, do velké míry spojovat.

Po nástupu do role prezidenta Svazu vinařů jste řekl, že pokud chcete dění kolem sebe ovlivňovat, musíte být ve funkci, kde to přímo ovlivnit možné je. Stačí vám v tomto směru vaše stávající pozice nebo je potřeba směřovat ještě výše? Neuvažujete o vstupu do celostátní či celoevropské politiky?

Ne a ještě jednou ne. Žil jsem v bláhové iluzi, že politika je stále službou. Ale ona je především byznysem. Mnohdy průměrných lidí. Poté, co ukončím svoji misi v roli prezidenta Svazu vinařů, budu každou minutu zbytku svého života věnovat tomu a těm, kterým budu chtít. A politika to není.

Odkazy:

• Do 30. června můžete podepsat petici na podporu tuzemských vinařů - podpisová místa najdete zde. 
• Spotřební daň na tiché víno - souhrnné informace, argumenty proti zavedení nenulové sazby spotřební daně na tichá vína a další - najdete zde.
• Informace o iniciativě Pozor! Křehké - najdete zde.