Miloš Michlovský: Co mám ekologické, je zároveň i ekonomické (část I.)
Pan Miloš Michlovský, jedna z největších žijících osobností tuzemského vinařství, oslavil v prosinci minulého roku životní jubileum. Stále zůstává hlavou podniku Vinselekt Michlovský, kterému za 30 let svého působení vybudoval pozici jednoho z nejdůležitějších hráčů na tuzemském trhu. U příležitosti obou těchto kulatých výročí jsme se s panem Michlovským sešli k zajímavému rozhovoru. Z tříhodinového setkání vzniklo mnoho materiálu a to nejpodstatnější z něj vám postupně ve dvou částech přinášíme.
V první části především o směřování tuzemského vinařství, trendech, filozofii a fungování Vinselektu Michlovský. Za redakci se ptají Lenka Ševítová, Viktor Hausknotz a Tomáš Šrom.
Jedním z nejdůležitějších současných úkolů tuzemského vinařství je k vínu přivést více mladých. Nastupující generace preferuje nápoje obsahující vitamíny a nikoliv alkohol a aktuální generace vínomilců stárne. Jakou byste zvolil strategii, abyste k vínu mladé lidi přitáhl?
Zářný je příklad Prosecca. Vhodnou marketingovou mašinérií, a tím, že produkt ještě rozšířili o Aperol – vymysleli recept, udělali z toho příběh a už to jede samo. Lidi si už i vymýšlejí vlastní recepty a jestli do toho někdo během deseti let nehodí vidle ve smyslu, že je to nezdravé, tak to prostě pojede jako Red Bull a další slavné značky. Moravský sekt se měl začít komunikovat už dávno, v době, kdy se sekty pít sotva začínaly.
Je dost pravděpodobné, že mladí, kteří si oblíbili Prosecco, jej nepijí proto, že by měli rádi šumivá vína, ale jen proto, že to je moderní...
Proč teď frčí mladá a infantilní tichá vína? Příčinou je vývoj kvasinek, díky kterým jsou ve víně najednou cítit grapefruity, limetky, banány, ananasy, zkrátka líbivé kvasné estery. Ale on je ten efekt bohužel krátkodobý. Nápojový nealko průmysl s tím začal před čtyřiceti lety. My jsme tady znali jen plody, co rostly kolem. Višeň, třešeň, malina, jahoda a až pak začalo tropiko, grepy, mučenky, ananasy. U mládeže vidíme, že když jí někdo nabídl drink, který byl postavený na něčem exotickém s alkoholem, tak to byl hit. V tichém víně to jde trochu řešit těmi kvasinkami, ale ne tak výrazně.
Vezměte si tequilu se solí a limetkou, ten rituál je jedním z prostředků, jak dostat nápoj do všeobecné obliby. Nespočívá to v názvu, stačilo jenom vymyslet nějaký nápoj s rituálem. Při krizi koňaku jsem byl pozvaný na oběd do této slavné oblasti a dali mi jako aperitiv koňak s tonikem. Pro mě jako konzervativního člověka ředění ušlechtilého koňaku tonikem bylo nepředstavitelné. Oni taky zpočátku tvrdě vzdorovali. Ale nakonec tuto myšlenku přijali, přidali tam aromatický, ale zároveň osvěžující tonik. Krizi i díky tomu přežili, dneska vzkvétají. To jsou ti správní marketologové – takový projekt měli vymyslet u nás. A jestli na to nemají odvahu, tak ať za to z Vinařského fondu nedostanou ani kopějku. Ostatně za co se u nás vybrané peníze do Vinařského fondu utratí? Tam se podpoří vinobraní, tam otevřené sklepy a prakticky je to bezúčelné.
Když začala diskuze o spotřební dani, říkal jsem, mějme odvahu a spotřební daň na deset roků zaveďme. A v plné parádě 23,40 Kč. Stát vybere pět miliard. Státe, čtyři miliardy si nech a miliardu nám vinařům vrať. Zruš Vinařský fond. Z té miliardy dejme tři čtvrtě miliardy do obnovy vinic, to znamená 750 hektarů vinic ročně. Vinic takových, aby nám dávaly 15-20 tun suroviny například na sekty. Víte, jak vysoká je schválená úroda na benátsku? 40 tun z hektaru. My máme necelých šest tun, takže skoro desetinu. Pak se nedivme. I kdyby výlohy byly dvakrát větší, tak Ital má ve výnosu pětkrát víc za ty samé náklady. Může si pak dovolit dělat Prosecco za peníze, za které se v marketech prodává. A za tu čtvrt miliardu, co zbyla z té miliardy, najděte marketology kdekoliv po světě a dejte jim zadání, aby si do pěti let naši lidi vážili domácího vína jako v Rakousku nebo v Německu. Jde to, stalo se to třeba v kategorii mléčných výrobků, tam jednoznačně spotřebitelé upřednostňují domácí výrobky. Druhý úkol pro ně by bylo prosazení značky moravského sektu. A to není jenom o konkrétním názvu, ale vymyslet k tomu i celý příběh, jak jsme se o tom bavili.
Z toho, co jste naznačil, bych si myslel, že skoro vše je jen záležitostí marketingu. V momentě, kdy se dobře vymyslí, tak produkt nemusí být nijak špičkový, aby vešel ve známost a rozšířil se.
Tím já se liším. Nemám marketingového manažera, stále tvrdím, že můj marketing je víno uvnitř lahve. Ta lahev může zákazníka zaujmout na první pohled, že si ji koupí. Ale když ho zklame, tak už se pro ni nevrátí. Často pak může vinař víc zákazníků ztratit než získat.
Spousta věcí je jen záležitostí módy. Teď frčí nízký alkohol, jenomže lidi chtějí nízký alkohol, bez cukru a aby to víno ještě navíc vyhrávalo soutěže. To prostě nejde. Snažím se být nadčasový. V začátcích jsme byli tři producenti bio vín. Kdybychom dneska vinařům na bio odebrali dotace, tak zůstaneme možná zase tři. Ale bio by mělo být o vnitřním přesvědčení. Já jsem sedlák, považoval jsem to za normální, věděl jsem, že to dříve nebo později přijde. Ale došlo to až tak daleko, že ostatní to dělají na vinifeře (Vitis vinifera – pozn. red.), takže to stojí dvakrát víc. Šetří sice na síle jedů těch přípravků, ale environmentálně to znamená dvakrát víc všeho. Postřiků, nafty, utužení půdy, amortizace a tak dále. Proto já když dělám bio, tak ho dělám na nových odrůdách. Protože co mám ekologické, je zároveň i ekonomické. A jak může být ekonomický dvakrát častější postřik?
Aby člověk mohl dělat Prosecco za 69 Kč a jako vinohradník na tom ještě vydělal, musí mít hrozny za 8 Kč. A to já u nových odrůd umím. Tím, že v jiných oblastech jsou zase náklady vyšší, tak si tím i ekonomicky pomáhám, mám rezervu a nebudu cenově soupeřit s Proseccem. Jsem originální, nový, je to z moravských hroznů a zákazníci jsou ochotni za to ty peníze dát, protože to je místní. Proto necílím na tu nejnižší cenovou kategorii. Navíc ten produkt, když jej srovnám s nejlacinějším Proseccem, je o dva levely jinde. Obchodně cena musí odpovídat kvalitě.
Když zmiňujete výhody nových PIWI odrůd, jichž jste několika i autorem, nehrozí, že postupně budou klasické odrůdy vytlačovat? Že nám postupně zmizí z vinic vlašáky, rýňáky, pinoty, protože s PIWI odrůdami se bude vinařům lépe pracovat a zákazníci na ně budou dobře reagovat...?
Ať zmizí tam, kde neplní svou roli. Montrachet, Mersault, Chablis, rýňák v Německu, Bordeaux, ten kvalitativní vrcholek těch nejlepších vinic, které tvoří 3 – 5 % ploch, tam nevymizí. Ale to víno na to musí mít. Když si otevřete mladé Chablis, Mersault, Montrachet, dvou–tříleté, tak tomu nedáte ani 70 bodů. Ale ta síla a genialita je v tom, že ta vína jsou krásná, nádherná v 15, 20, 25 letech a umí dát ve spojení s ústřicí jedinečný enogastronomický zážitek, kdy 1+1 = 6. V tom je síla těchto vín, že se toho umí dožít a být nenahraditelná v párování. U nich nemám vůbec obavy. Ale proč mám na rovinách pěstovat Chardonnay za 2 eura?
80 % vín ve světě se vypije v prodejní ceně do 2 euro. Už v konečné ceně pro kupující. Proč by to mělo být u nás jinak? Ještě donedávna to trochu fungovalo, ale jen se to oddalovalo, protože tu byl konzument, který si tuzemského produktu vážil. Než se řetězce naučily víno dovážet při těch objemech za malé peníze.
Když přijdu do některého řetězce, je tam spousta mlékárenských výrobků od našich firem, které mohu při nákupu upřednostnit, ale sekce tuzemského vína je dost katastrofická. Kde si má obyčejný člověk koupit dobré víno?
To je úkol pro nějakou marketingovou skupinu. Máme 50 % veltlínu, vlašáku, müllerky v bílých a Frankovky a vavřince v modrých odrůdách. Ještě když jsem byl ve Svazu vinařů společně s profesorem Krausem, navrhovali jsme, ať uděláme VOC Morava. A VOC Morava mělo být základem s těmi nejrozšířenějšími odrůdami s přídavkem do 25 % jiné odrůdy. Jednotnou lahev i adjustáž, na etiketě bude jenom jiný výrobce a bude to Cuvée Morava nebo Moravské bílé a Moravské červené. Vůbec bych se za to nestyděl, kultivoval bych to. Průkazně víno z moravských vinic, balené do stejných lahví a stejných kartonů. Lidi budou pořád vidět jednu etiketu, jeden karton.
Ale dost zásadní podmínkou všech těch věcí je, že se vinaři musí mezi sebou domluvit. Což není zrovna jednoduché.
Tak to vyhlásím a kdo bude mít zájem, tak tam vstoupí a kdo ne, tak bude mimo. A když se na to ještě dá nějaká podpora, to je pořád z našich peněz, proč by se nedomluvili? Vždyť to nebudou všechna vína na trhu, budou se kromě toho dělat i jiná. Dneska to ale stejně tak dopadá, že někteří vinaři jsou nakonec rádi, že za víno dostanou ta dvě eura.
Důležité je, aby se domluvilo pár velkých hráčů. Když se tomu dá vize a příběh, tak může vinař prodávat mnohem dráž. Viz Romanée-Conti. To bylo před více než čtyřiceti lety víno za pár desítek euro. Ale ten člověk si vymyslel příběh o terroir a uměl to komunikovat. Teď už má 14 000 keřů na hektar, je to 1,4 hektaru, dělají na něm jenom koně a když chcete být stálým odběratelem, tak se musíte zapsat do fronty. Uměli tomu dát příběh a prodat to. My to neumíme. Když se nám daří, tak vysazujeme další vinohrady a zvyšujeme produkci. Oni raději zdražují.
Myslíte si, že se tuzemské vinařství nějak sjednotí, dostane nějakou rozpoznatelnou tvář, díky které bude srozumitelnější třeba pro zahraniční nebo i pro domácí konzumenty vín?
Já si myslím, že to nebude jednoduché. S Frantou Mádlem na to máme jiný pohled. Já jsem zastáncem, ať je šéfem profesionál a on naopak, ať je to někdo z jiné branže, ať je tam nějaká inovace. Věřím, že ve vinařském marketingu je třeba znát problematiku, podstatu, proto zastávám myšlenku, že prezidentem by měl být právě vinař. Ředitelkou vinařské školy by neměla být češtinářka... Ať je ředitelem vinař a možná jako pedagog je slabší, tak si dá za zástupkyni třeba tu češtinářku, ale prostě to musí být osobnost dané profese.
A přihlásí se vůbec ti vinaři do konkurzu?
Aby se přihlásili a obětovali se tomu, tak asi musí naše vinařství klesnout úplně až na dno. Což je samozřejmě neštěstí. Aby se vinařina vzchopila, aby se někam dostala, bude si muset projít krizí hodně, hodně hlubokou, protože jinak se nedá dohromady. A je to pěkně vidět, když se podařilo zařídit „odložení spotřební daně", naráz už si zase každý jede na sebe. Čeho se bojím ještě daleko víc, jestli v tom politickém kontextu nebude i vinařství více a více unijní. Rakousko a Maďarsko jsou 50 – 60 tisíc hektarové země. Vracíme se do modelu Rakousko-Uherska. No a pak se bojím, že tady budou pouze závody, které budou jenom lahvovat.
A kdo má v rámci vinařského odvětví vlastně rozhodovat o tom, kam se bude ubírat? Je to trh, jsou to daní vinaři, stát...?
Strašně jednoduché. Viz Velká vína velkých vinic (spolek vinařů viz www.velkavinavelkychvinic.cz – pozn. red.). Co je to velká vinice? Ta, co dává velká vína. Co je to velké víno? Musí pocházet z velkého ročníku. A co je to velký ročník? Ten, který dá víno, které je průkazně lepší než hodně ročníků před ním a je stále lepší než hodně ročníků po něm. A nepotřebujete k tomu nikoho, kdo by to stanovoval, máte to jasné. Už se ví, že to umí vína ze zvláštních poloh. Jsou to vína z hustých výsadeb a když vinice má více let, než je šířka meziřadí krát deset. Takže když to mám vysázené dva metry na metr, tak pouze po dvaceti sklizních mi teprve prozradí, co v sobě má. Protože u povrchu, kde je dostatek živin, réva prospívá a dává jenom mainstream. Ale když má konkurenci, rychle spotřebuje živiny, musí jít s kořeny dolů, a tam je ještě méně vody a živin. Rostlina nechce umřít, brání se a když je jí zle, tak musí reagovat. Réva je teplomilná a světlomilná, takže když má dobré podmínky, tak by rostla do nebe. Proto si utlumí hormony růstu a začne se věnovat generativní sféře. Réva se od přírody množí semenem, které je v bobuli. A když tuší, že je konec, tak musí investovat do potomstva. Začne pracovat na semeno v bobuli a všechno se soustředí na to, aby semeno vyzrálo a bylo schopné vyklíčit. Tím, jak podporuje semeno, všechno se v bobuli koncentruje. Nejlepší půdy jsou takové, které nedají rostlině ani mililitr vody navíc, ani miligram živiny navíc, ale nenechají rostlinu umřít. To je ta kvalita, která je neopakovatelná.
Má se vinař přizpůsobovat zákazníkovi a produkovat mladá a polosladká vína, která zákazník chce, nebo mít nějakou svou filozofii a snažit se předložit zákazníkovi produkt, který si myslí, že je nejlepší? Do jaké míry má vinař edukovat své zákazníky?
Já strategii vinařství neměním. Když se něčemu podřídím a zítra nebo pozítří ta móda odejde, tak co budu dělat? Vinařská „prostituce" je krátkozraká. Na straně druhé, bráním se říkat, že mám střední firmu. Říkám, že jsem deset malých firem. Mám deset různých filozofií, každá vinice má nějakou svou cestu a svého zákazníka. Neudělal jsem 300 000 lahví Sauvignonu a nerozdělil je do každého řetězce. Každému jsem udělal sólo. Chcete Sauvignon z hustých sponů z Pálavy? Zaplatíte víc. Nebo vám dám z roviny, z písků, voňavý a můžete platit míň.
Vína se zbytkem cukru včetně sektů jsou prostě v módě. Stejně jako jsem měl rozdělené ty čtyři různé Sauvignony podle typu zákazníků, tak mohu udělat další – pod šroub, polosuché, polosladké. U nových odrůd to dokonce vidím jako pozitivum. Když lidi odrůdu neznají, natáhnu si je k ní právě díky polosuchým a polosladkým vínům a jak říká Petr Bíza, pak si je vysuším. To je cesta, jak na zákazníky působit. V mém případě, kdy dělám 1 400 000 lahví, mohu mít deset různých produktů. Takže do jisté míry ano, dělám taková vína, abych vyhověl, ale v jakési snaze mezikroku, dostat zákazníky sem a pak je nechat se propít do těch suchých vín. Při tom všem musí zůstávat něco svaté, co by se nemělo měnit.
Když jste těch deset malých vinařství, jak fungujete organizačně? Máte třeba jednoho enologa na všechno, který to zvládá?
Mám šest enologů a z toho čtyři s vysokoškolským vzděláním. Ale normálně makají. Není cesta mít jednoho, který bude mít tužtičku a plášť s vázankou, protože ten chlap, i když něco umí, tak když to nebude dělat, zjistí, že mu ujíždí vlak. Zaplať pánbůh jsou takoví, kteří se té práce nebojí, protože ví, že když se pak rozhodnou postavit na svoje nohy, tak budou mít neskutečný náskok. Když odejdou, tak za čtyři roky je najdu v tom znalostním stavu, jak odešli a ne v tom, v jakém budou ostatní, kteří tady zůstanou.
Slyšel jsem, že víno nepustíte do prodeje, dokud mu osobně nenapíšete charakteristiku.
Píšu ji stále. Už jsem to zkoušel i nechat napsat někoho jiného, ale pak jsem to stejně celé předělával a to předělávání trvalo déle jak napsání, tak už to dělám sám. Myslím si, že je poznat, že je to pořád stejný rukopis. Neopisuju z předchozích let. aždý rok píšu, jak to cítím. Mám před sebou popisy tři, čtyři roky zpátky, ani jeden není stejný. Jednou, dvakrát se to objevilo stejné a možná to bylo proto, že mě nemohli nahnat a potřebovali udělat etiketu, tak už to riskli (úsměv).
Pokračování příště...
Zaujal vás rozhovor?
Podívejte se na profil vinařství Vinselekt Michlovský a hodnocení jeho vín
Prolistujte aktuální nabídku vín vinařství Vinselekt Michlovský na jeho e-shopu v Lahvotéce
Komentáre (27 komentárov)
-
-Vicky-25. 1. 2024 1:59Clancy: Myslím, že rozsah znalostí a odbornost jsou u p. doc. Michlovského nezpochybnitelné (byť jeho knihy jsou celkem těžko stravitelné🙂). Nicméně problém v náhledu na jeho vína vidím právě v tom, že má tendenci ďělat úplně všechno. U kvalitnějších a zejména pak tzv. velkých vín je pro velkou část zákazníků podstatné právě jméno (značka). Pokud je spojená i s levnými kvantitativními víny, je to pro kvalitnější vína vždycky problém i z toho důvodu, že se často kupují jako dárek nebo jako společenská záležitost. Jestliže je pak na takovém víně (nejen) vinselekt, který předtím konzument viděl např. v akci v Penny marketu, už vyšší kvalitě vína předem nevěří, což ovlivňuje mj. i jeho smyslové vnímání.
PS: Každopádně “moravské červené”, “moravské bílé”, to je pro mě opravdu cesta do pekel🤪
Ano, to je určitě relevantní úvaha. Na jednu stranu je to jistě jeden z důvodů, proč se snaží jednotlivé řady od sebe co nejvíce odlišit. Na stranu druhou možná vždy bude okruh konzumentů, kteří jej budou z principu ignorovat. Nicméně s takovou produkcí se to jinak dělat nedá. Respektive v té velikosti jsou jenom dvě možnosti - buďto dělat jenom levnou masovku, nebo se to nějak snažit oddělit.
Samozřejmě, že pokud by existovalo něco jednotného jako levná značka v retailu, první krok by musel být garance určité kvality. Protože jednotná značka je vždy natolik atraktivní, nakolik je atraktivní to nejhorší víno v jejím rámci. To ostatně platí pro jakékoliv VOC či jiné sdružení vinařů, kteří mají nějakou společnou značku. Ale do takových podrobností bych nezabíhal, u to supermarketovky to myslím není reálné. -
Kuklik24. 1. 2024 19:19-Vicky-:
Tak zrovna pan Michlovský je na sousloví "vyrábět víno" dost háklivý. Sám tvrdí, že vína se nevyrábí. Ostatně v druhém díle poodkryjeme třeba to, jak tvoří vlašák VOC. Supermarketovky příliš nekonzumuji, ale zatím jsem od něj neměl špatné víno. A zvláště v dobách, kdy ještě soutěžil v Národní soutěži vín bylo velmi zajímavé je s konkurencí srovnávat. Teď už to tak jednoduché není, za poslední půlrok to bylo v mém případě jen tak 10-15 vín nadstandardní kvality (85+ bodů).
Díky za komentář. Ano, i pro mne je výraz vyrábět víno značně denuncující. Je mi jasné, že v nejvyšších řadách jejich produkce najdu i vína slušná. Koneckonců s něčím ty soutěže vyhrávat musí. Ale vše co jsem ochutnal z "běžné" produkce bylo otřesné. A nerad bych podproval společnost, která masové vyrábí něco tak otřesného a jméno si dělá na úzké várce šarží.
Malí vinaři bojují jak umí a mohou si hrát s každou šarží, o tom žádná. Nicméně i mezi velkými vinaři tu vidím slušné a méně slušné strategie podnikání.
1. Individualisté. Velká produkce, nicméně pracují s každou várkou vína (odrůdy, místa, trati...) individuálně a byť má různé úrovně kvality, tak u většiny z nich se snaží dosáhnout maximum co dané hrozny a lokalita nabízela. Pracná cesta, nákladná, nepřehledné pro konzumenta ale velmi vstřícné k vínu i milovníkům vína. Osobně velmi cením.
2. Populisté. Mám velkou produkci. Cílím na širší cílovou skupinu, nectím tolik odrůdový charakter, pracuji s mutovanými kvasinkami, ale udělám líbivá (ovoněná, někdy naslazená, výrazně aromatická vína bez respektování odrůdových charakteristik) ale dobře ošetřená vína. Osobně cením, že pracují pro své konzumenty, byť jimi nejsou třeba lidé, kteří mají dost "napito" a dávájí si víno jen občas. Když k takovému vínu přijdu, také mne neurazí.
3. Bankéři. Tento trend ze světových oblastí jako Bordeaux aj. už přešel i k nám. Vinařství koupí nebo založí silná finanční skupina či osobnost. Investuje velké peníze (protože jde vlastně zčásti o koníček, zčásti o byznys plán) a vybuduje krásné zázemí, najme kvalitní lidi, hledí na kvalitu ve všech ohledech. Skoro zaručená cesta dobrat se časem ke kvalitním (byť drahým) vínům.
4. Výrobci vína. Základním parametrem je cena produktu. Produktem je univerzální kvašený bílý nebo červený nápoj bez charakteru, někdy nakyslý, někdy nasládlý. Ale do supermarketu se dá prodat za 2 eura a ten na něm může přirazit marže podle svých představ. Nebožáci, kteří nakoupí v těchto chrámech konzumu zaplatí někdy téměř tolik (nebo dokonce více), kolik by zaplatili za opravdové víno. Surovina se dá přivézt v tancích z Itálie, Španělska či Moldávie a tady nalahvovat, nebo je pro supermarkety vyrobí některý z místních velkých podniků. Výrobní postupy odpovídají požadované ceně - síra do cisteren přímo na vinici, na odrůdy se nemusí moc hledět, v té směsi i kvalitě je to stejně jedno...
Osobně mám s vinařstvím pana Michlovského jeden velký mentální problém. Ochutnal jsem po moravských vesnicích spoustu vín od malých vinařů, kteří si mysleli, že dělají dobré víno, ale produkují spíše patoky. Ale dělal to tak už jejich děda, jim to třeba i tak chutná (nebo si zvykli). Nemohu jim to zazlívat, protože oni to prostě neumí. Ale z toho pana Michlovského, vzhledem k jeho CV, ani v nejmenším nepodezřívám. Tím pádem jejich masová produkce je vědomý čin. Současně jsou lídry trhu, kteří do značné míry určují, kam se trh bude hýbat. A to už má váhu (nepočítám soutěžní alibi kvalitních vín pro pár vyvolených).
Můj sen je, že víno na tom bude v naší zemi stejně jako pivo. Ať si sednu do kterékoliv putyky, dostanu kvalitní pivo. Někde vynikající pivo, někde běžné pivo, ale všude slušné pivo. Ani na koupališti si mi netroufnou natočit zteplalou španělskou močůvku, ale dostanu tam chutný nápoj.
Kdyby pivovary pracovaly jako některá velká vinařství, tak si na vybraných exkluzivních místech koupím chlazenou plzeň za 300 a všude jinde produkci kategorie "výrobci vína", jak jsem popsal v bodě 4. Tedy nepitelný nápoj, který je lépe si nedat a natočit si z kohoutku chladnou vodu.
-
-Vicky-:
Asi je potřeba tento díl trochu zasadit do širšího rámce, částečně to sice udělá díl druhý, ale určitě ne zcela.
Hned na začátku jsme se s panem Michlovským domluvili, že nepůjde o klasický rozhovor, ale o jakousi debatu, kterou budeme prokládat otázkami. Rozhovor neměl prakticky žádný úvod, rovnou jsme se začali bavit o věcech, na které jsme naráželi.
Celkem vzniklo přes tři hodiny záznamu (a ani to nebyl celý rozhovor), ze kterého jsme teprve vybírali fragmenty do článku. Může se tedy stát, že v některých úsecích na sebe plně nenavazují odpovědi a otázky či je vyškrtnut nějaký košatější kontext. Pokud je po těchto zásazích text nějak nepochopitelný nebo nepřesný, jde to pravděpodobně moje vina, ale po mě rozhovor četlo před zveřejněním několik lidí, takže myslím, že by to mělo být minimum případů (vím o jedné otázce z druhého dílu, která se mi hodně špatně navazovala na vyškrtnutý text...)
Co se týče konkrétní otázky - za příklad děkuji, protože jen tak mohu argumentovat - tam začátek odpovědi p. Michlovského není nijak významně pozměněn, ale mohu dodat kontext a pravděpodobný myšlenkový pochod. Předchozí hovor se točil ohledně Romanée Conti či jiných FR apelací a jak to dělají tam (kromě úryvků uvedených ve finálním textu padl tento příklad několikrát). Tedy "A kdo má v rámci vinařského odvětví vlastně rozhodovat o tom, kam se bude ubírat?" mu vytanul podle všeho na mysli systém klasifikace vinic a toho, že se nemůže odborná veřejnost shodnout ani na takové věci, která už je dávno jinde "vymyšlená". Ta základní myšlenka VVVV totiž pochází ze zahraničí, to, co ve své odpovědi vysvětluje, je citace Émile Peynauda nazývaného praotcem moderní enologie (to nevím z vlastní hlavy, to p. Michlovský "ozdrojoval" i v mluvené řeči). Takto sečtělému člověku se spoustou zkušeností pak těžko vysvětlíte, že chcete "vymyslet kolo", když v zahraničí už dávno jezdí a všichni o něm už četli. A tedy otázka, kdo nějaké věci nastaví, se mu zdá zbytečná, protože každý, kdo se v tom oboru orientuje, by měl dříve či později dospět ke stejným závěrům. Ale toto je ryze má úvaha o kontextu, explicitně se takto nevyjádřil. Respektive ve druhé části to naznačuje a já myslím, že ta myšlenka patří i k této odpovědi. Takže odkážu i na druhou část, kterou zveřejníme ještě tento týden a kde se budeme zabývat například právě apelacemi nebo třeba i oranžovými víny ;-)
Na závěr příspěvku ještě dodám, že si času s p. Michlovským vážím, protože mám pocit, že jsme probírali zajímavá témata, která nejsou obsahem mainstreamových médií, ale která na naše stránky jednoznačně patří.
Díky, to mi dalo docela kontext. Nicméně, jak se říká, odborník dokáže vysvětlit složitou věc složitě, špičkový odborník dokáže vysvětlit složitou věc jednoduše :)
Přesto se nemohu zbavit dojmu, že se vinařství u nás hnulo trochu jiným směrem než pan Michlovský chtěl nebo očekával, proto z toho rozhovoru kouká tolik deziluze a negativ.
Ale chápu, že podobné "košaté" osobnosti je těžké udržet v nějakých mantinelech :)
Vezmu to z jiné strany, mně v našem vinařství chybí přehlednost a urovnanost, standardizace. Zákazník, a to mnohdy i ten poučený, chce vědět co si kupuje, od koho a očekává že se ten produkt nebude měnit v čase. Prostě mám rád Neuburské od vinaře Franty, a když si ho koupím kterýkoli ročník dostanu plus minus totéž, až na malé nuance, které si můžu užívat. Můžu si je porovnávat mezi sebou. Nebo s vinařem Tondou. Problém je když Franta dá jeden rok Neuburské do cuvée, druhý rok z něho udělá suchý přívlastek, třetí rok frizzante, čtvrtý rok sladké zemské víno a pátý ho prodá Tondovi. Dneska každý dělá všechno. Pořád se něco zkouší. Slovácká vinařství mají vlašáky z Mikukovska. Každý druhý je má. U malých vinařů se nedá určit, co je jejich vlajková loď, výstavní víno, to na čem si zakládají, co vlastně chtějí. Apelace do toho vnáší ještě další chaos. Jedno vinařství udělá z téže tratě přívlastek a apelaci.
Je to prostě dost nepřehledné - máme vinaře který se prezentuje svým jménem, máme přívlastky, terroir a apelace. A pak různá cuvée. Čím se má řídit zákazník?
Na druhé straně je třeba Mikros, u kterého každý ví, v čem je dobrý, dělá to sice v mnoha variantách, ale zákazník tomu rozumí. Podobně ve větším měřítku funguje jejich mateřské/sesterské vinařství ZVB. Tomu byznisu také každý rozumí a ví co od nich čekat.
Smysl za mně taky dávaly věci jako Bzenecká lipka nebo v dnešní době Velkobílovické slípky - tedy když více vinařů se pokouší o totéž nebo něco velice podobného. Na tom se můžou ukázat a získat si zákazníky. Ale tyhle koncepty se v dnešní době moc nechytají.
-
Clancy24. 1. 2024 13:10Zildjian::
Tak to potom jo. Ale když napíšete: PS: Každopádně “moravské červené”, “moravské bílé”, to je pro mě opravdu cesta do pekel🤪
Myslím si, že více lidí by to pochopilo stejně jako já. Alespoň je vše uvedeno na pravou míru:)
To máte samozřejmě pravdu👍 Když to vidím takhle sólo, tak to vypadá fakt blbě. Měl jsem uvést přesnou citaci s odkazem. -
Clancy: Zildjian: Clancy:
Jestli u vás nebude problém právě v tom, že kupujete, dostáváte a pijete vína z velkoobchodů;) Pak o tom peklíčku můžeme vést asi celkem rovnocennou debatu:)
Kdepak, vína z velkoobchodů naopak vůbec nekupuji, nedostávám a nepiji. Tou cestou do pekel jsem myslel v rozhovoru vyjádřenou myšlenku p. Michlovského na jednotnou lahev a adjustáž u moravských vín, což by vedlo ke slévání moravských vín do jednoho celku. Já bych naopak upřednostňoval větší důraz na propojení vína a jeho charakteru s osobou vinaře. To by však bylo na delší povídání.
Tak to potom jo. Ale když napíšete: PS: Každopádně “moravské červené”, “moravské bílé”, to je pro mě opravdu cesta do pekel🤪
Myslím si, že více lidí by to pochopilo stejně jako já. Alespoň je vše uvedeno na pravou míru:) -
Clancy24. 1. 2024 9:16
Zildjian: Clancy:
Jestli u vás nebude problém právě v tom, že kupujete, dostáváte a pijete vína z velkoobchodů;) Pak o tom peklíčku můžeme vést asi celkem rovnocennou debatu:)
Kdepak, vína z velkoobchodů naopak vůbec nekupuji, nedostávám a nepiji. Tou cestou do pekel jsem myslel v rozhovoru vyjádřenou myšlenku p. Michlovského na jednotnou lahev a adjustáž u moravských vín, což by vedlo ke slévání moravských vín do jednoho celku. Já bych naopak upřednostňoval větší důraz na propojení vína a jeho charakteru s osobou vinaře. To by však bylo na delší povídání.
-
Clancy: Myslím, že rozsah znalostí a odbornost jsou u p. doc. Michlovského nezpochybnitelné (byť jeho knihy jsou celkem těžko stravitelné🙂). Nicméně problém v náhledu na jeho vína vidím právě v tom, že má tendenci ďělat úplně všechno. U kvalitnějších a zejména pak tzv. velkých vín je pro velkou část zákazníků podstatné právě jméno (značka). Pokud je spojená i s levnými kvantitativními víny, je to pro kvalitnější vína vždycky problém i z toho důvodu, že se často kupují jako dárek nebo jako společenská záležitost. Jestliže je pak na takovém víně (nejen) vinselekt, který předtím konzument viděl např. v akci v Penny marketu, už vyšší kvalitě vína předem nevěří, což ovlivňuje mj. i jeho smyslové vnímání.
PS: Každopádně “moravské červené”, “moravské bílé”, to je pro mě opravdu cesta do pekel🤪
Jestli u vás nebude problém právě v tom, že kupujete, dostáváte a pijete vína z velkoobchodů;) Pak o tom peklíčku můžeme vést asi celkem rovnocennou debatu:) -
Tycka: Pár poznámek:
Celkem by mě zajímal poměr supermarketových (prý "nepitelných) vín k těm vyšším řadám u Ing. Michlovského.
Přijde mi, že na ML se moc nehodnotí vína Vinselektu - můžu vědět nějakou statistiku např. za minulý rok ?
Úplně nechápu tu záplavu negativ od kolegů, to si myslím není na místě...záběr Vinselektu je možná zbytečně široký a při množství 1.4mil lahví asi nebudou všechna vína na 90b. Ale když se podívám na svoje hodnocení, tak jsem v průměru na nějakých 85-86b.
Díky za rozhovor a těším se na pokračování.
Já jsem to možná trochu špatně napsal s těmi supermarketovkami. Supermarketovky jsem hodnotil mnohdy okolo 82/83 bodů, ale někdy se může objevit i lepší vzorek.
O vínech z vyšších řad ale netřeba diskutovat. Ta vína jsou opravdu nadstandardně pitelná a z luxusních ročníků špičková. Neříkám, že každé víno takové být musí, ale opravdu ta vína v sobě něco mají. Kdo toto nevnímá, tak co mám k tomu ještě více napsat?:))) Ale také je dobré se podívat na cenovou škálu těchto vín. Např. supermarketovky x 1+1. Celkově se tady bavím hlavně o červených.
Jak pan Michlovský říkal dříve. Když vinař praví, že perfektní červené u nás nemůže vzniknout, tak si jenom nepřizná, že takové víno neumí vytvořit. -
Clancy24. 1. 2024 6:29Myslím, že rozsah znalostí a odbornost jsou u p. doc. Michlovského nezpochybnitelné (byť jeho knihy jsou celkem těžko stravitelné🙂). Nicméně problém v náhledu na jeho vína vidím právě v tom, že má tendenci ďělat úplně všechno. U kvalitnějších a zejména pak tzv. velkých vín je pro velkou část zákazníků podstatné právě jméno (značka). Pokud je spojená i s levnými kvantitativními víny, je to pro kvalitnější vína vždycky problém i z toho důvodu, že se často kupují jako dárek nebo jako společenská záležitost. Jestliže je pak na takovém víně (nejen) vinselekt, který předtím konzument viděl např. v akci v Penny marketu, už vyšší kvalitě vína předem nevěří, což ovlivňuje mj. i jeho smyslové vnímání.
PS: Každopádně “moravské červené”, “moravské bílé”, to je pro mě opravdu cesta do pekel🤪
-
Pár poznámek:
Celkem by mě zajímal poměr supermarketových (prý "nepitelných) vín k těm vyšším řadám u Ing. Michlovského.
Přijde mi, že na ML se moc nehodnotí vína Vinselektu - můžu vědět nějakou statistiku např. za minulý rok ?
Úplně nechápu tu záplavu negativ od kolegů, to si myslím není na místě...záběr Vinselektu je možná zbytečně široký a při množství 1.4mil lahví asi nebudou všechna vína na 90b. Ale když se podívám na svoje hodnocení, tak jsem v průměru na nějakých 85-86b.
Díky za rozhovor a těším se na pokračování.
Posledné hodnotenie
Tip na víno ku kúpe u vinára
Ďalšie články z rubriky Rozhovory
Kalendár vinárskych akcií
-
29. 10. 2025Degustace a ochutnávkyBrno
-
29. 10. 2025
-
30. 10. 2025Degustace a ochutnávkyPraha
