Natural Wine Fest 2025

Nabídka byla vskutku široká – 43 tuzemských vinařů se tu setkalo s 39 zahraničními vinařstvími, aby návštěvníkům představili aktuální portfolio (dohromady cca 600 vzorků), nechali nahlédnout do svého přístupu k vínu a vinicím a rozehráli chuťové pohárky zúčastněných paletou tónů, z nichž některé vínomilci u „konvenčních“ vín najdou jen zřídka. Tento neodolatelný mix přitáhl množství účastníků z Česka i odjinud. Vstupné se řadilo v porovnání s jinými tuzemskými akcemi spíše k těm vyšším (letošní předprodej za 1150 Kč, prosincový „early bird“ lístek šel sehnat za 950 Kč, na místě se pak prodávalo omezené množství za 1350 Kč), přesto si myslím, že získaný zážitek této ceně odpovídá.

I přes množství prodaných lístků akce nepůsobila stísněným dojmem – půvabný historický areál umožnil organizátorům rozmístit vinaře do několika oddělených sektorů, potenciální nápor návštěvníků tak byl šikovně rozmělněn a netvořily se dlouhé fronty. Uprostřed Klášterního nádvoří se navíc přirozeně vytvořila jakási odpočinková zóna, která se brzy zaplnila piknikovými dekami, což krásně dotvořilo příjemnou neformální atmosféru celé akce.

Kromě vína bylo zajištěno také gastropotěšení, mj. vynikající HighFive pizza či mlsným jazýčkům nadbíhající Kobliha Brno. K dispozici byly také barely s vodou, čisté toalety… zkrátka organizátorsky skvěle zvládnuté. Velice potěšila i kvalita skleniček k zapůjčení – objemné, ultra lehké kousky z produkce Květná 1794. Pojďme se tedy přesunout k vínu.

Naturální scénu už nějakou dobu sleduji, přesto jsem mnohé vinaře znal jen podle jména a měl konečně šanci jejich portfolio ochutnat. Neměl jsem tedy připravený žádný „must taste“ list, neboť by se příliš nelišil od seznamu zúčastněných – zkrátka půjdu intuitivně a stihnu, co stihnu. Naše skupinka začala s degustací v Refektáři, jediném sektoru nacházejícím se ve vnitřním prostoru opatství. Ochutnali jsme novinky z mého milovaného Plenéru. Kromě nového Pinotu především macerovanou (a na všechny strany zářící) kolekci. Dominika přivezla také ryšák v plechu – nebezpečně pitelná záležitost, kterou jsem si tentokrát odepřel, neboť na roztančení se bylo příliš brzy. Hned vedle měla stánek Iva z Vinařství Měřínský. Přiznám se, že její víno bylo dosud pod mým radarem, ale výborné kousky z kvevri mě jistě donutí v následujících měsících prozkoumat její víno víc.

Klobouky u Brna má asi málokdo zařazené do kolonky „vinařský cíl“. Na vinařské mapě od MojeLahve.cz neobsahuje tato obec ani jeden špendlík označující místní vinaře. Avšak minimálně jeden špendlík bychom na ni zapíchnout měli. Obrovským překvapením totiž bylo víno Milana Urbana. Čisté, odrůdové, s krásnou vizí a přístupem. Nejvíc mě oslovil Větřák – fieldblend z viniční trati U Větřáku, kterým terroir prostupuje od prvního kontaktu s ústy až po úplný závěr dochuti. S Milanem Urbanem sousedilo v Refektáři vinařství protentokrát mně velmi známé, ač jsem Vojtu Bystřického dosud znal jen skrze jeho lahve. Osobní setkání jen potvrdilo, kolik do své tvorby dává srdíčka a jak to jeho samotného tuze baví. Všem doporučuji mj. Frankovku 2022 či Cuvée Signature. Ale vlastně ať sáhnete po čemkoliv, nespálíte se.

Ač toho v Refektáři stále zbývalo dost k objevování, šli jsme si užít velice příjemného jarního počasí na nádvoří. Na dvou stranách pod podloubím na nás čekala další skvělá sestava. Chybět nemohla Andrea Nejedlíková z Dobré Vinice. Je logické, že když u nás toto vinařství začínalo, jejich vína byla naprosto originální, nepřirovnatelná k ostatní produkci. O mnoho let později, kdy je naturálních vinařů opravdu spoustu (budiž tomu tento festival důkazem), však stále dokáží nabízet víno, které je úplně jiné. Vypíchnul bych zejména Qvevri Veltlín!

Živostí překypovaly také lahve od Petra Korába. Nový ročník Ambera je opět super! Konečně jsem se taky dostal k vinařství, po kterém jsem již delší dobu pokukoval – Dlúhé Grefty z Mutěnic. Po přechutnání pár vzorků jsem byl paf z té intenzivní aromatiky. Vůbec ne těžká a přehlcující, naopak svěží, šťavnatá, harmonická… I kdybych mohl jen čichat, vydržím u jejich stánku desítky minut. Sektor „D“, jak byla tato část nádvoří na mapce označena, uzavíraly Vinné sklepy Kutná Hora, kde jsme vyzkoušeli jak klidnější, tak punkovější kousky.

Druhá část podloubí na Klášterním nádvoří nabízela další lákadla – nemohli jsme minout např. Zuzku z vinařství Tři čtvrtě. Kromě vynikající Frankovky nás zaujal jak divoký Qiller, tak podpultové Trimini, které by samotné mohlo být dostatečnou odpovědí na otázku „Proč si udělat výlet do Bořetic?“ Ač těch důvodů je samozřejmě mnoho! Oranžové víno Petra Marady prosvítalo i mezi rostoucími hloučky lidí – to jsme si taky nemohli nechat ujít. Přišli jsme si také (nejen) prohlédnout barevné etikety nové řady vín z vinařství Špalek, která je nástupcem řady Edelspitz.

Posledním místem, které nám zbývalo k navštívení, byl Mendelův skleník, kde se místo hrachu vyskytovalo více než 30 dalších vinařů a vinařek. Bohužel jsme tam dorazili až k úplnému konci – holt chyběl plán. Zastávky u Donatus wine, Martina Vajčnera či vinařství monology. už byly spíše letmé a nestrukturované. Tam někde můžeme navázat při šestém ročníku této velice příjemné akce, která nám otevřela obzory a navnadila nás hlouběji se ponořit do světa naturálních vín.