Ochutnáváme Vinařství Turek & Šiška: Začíná více pracovat se sudy

Tvrdý chléb vinařův

Předloni jsme v článku vinařství zběžně představili spolu s několika víny starších ročníků. Až nyní jsme ale měli větší šanci prostřednictvím vyprávění vinaře Milana Turka proniknout hlouběji do jeho filozofie a fungování.

Vinařství je vlastně jeho splněným snem, vždy byl především pasivním vínomilcem. Do současné podoby se rozrostlo v průběhu několika let nakupováním sklepů (v současné době čtyři) ve Velkých Pavlovicích, ačkoli pan Turek má dále bydliště v Otrokovicích na Zlínsku. Do Pavlovic tedy dojíždí za prací ve vinařství. Na tu je prakticky zcela sám a až na vinobraní či lahvování vlastně bez pomoci jakýchkoliv dalších rukou. I proto má vlastních vinohradů jen minimum a větší množství suroviny nakupuje.

Zakletý salon

Když se ve třetím roce svého působení probojoval do Salonu vín, bylo to velké překvapení. Jeho Sauvignon se tehdy stal jedním z vůbec nejprodávanějších vín v expozici. Ačkoliv od té doby sbírá výrazná ocenění na soutěžích i v rámci nominací do Salonu vín, už se mu do něj znovu proniknout nepodařilo. Tedy alespoň ne mezi zlatou stovku nejlepších. Pro letošní rok mají alespoň stříbrnou medaili Salonu vín jeho veltlín a Frankovka.

Otevřenost experimentům

Člověk musí obdivovat, s jakou vehemencí se pan Turek vrhá do výroby vína. I přes to, že za sebou nemá žádnou rodinnou historii ani vzdělání v oboru, nebojí se zkoušet zcela nové věci. Zásadou je přitom minimum přísad – do vína jdou jen síra a bentonit a žádní další „pomocníčci". Nijak nepracuje ani s dokyselováním nebo odkyselováním, vyjma malolaktické fermentace u červených vín.

Všechna vína kvasí s jedním druhem neutrální kvasinky. Čím dál více pak využívá dřevěných sudů a to i při výrobě bílých vín. Zcela experimentálně pak zkouší i oranžové víno. Tramín červený ročníku 2018 leží na slupkách a třapinách bez síry v novém 600litrovém sudu, kde spontánně prokvasil do sucha. Uvidíme, co z něj bude.

Pitelný Filda a netradiční Sauvignon

Ideální začátek degustace představovalo cuvée rýňáku, vlašáku a kapky Pálavy pojmenované po prvním vnukovi pana Turka Cuvée Filda. Vzniklo zcelením již hotových vín z vlastních hroznů. Neočekávejte žádnou expresivní aromatiku, je spíše uzavřenější s jemnými květinovými tóny. V chuti působí nasládlým dojmem a přes kratší dochuť je velmi pitelné. Myslím, že by se u něj dal strávit celý večer.

To Sauvignon je víno expresivnější a zároveň i hloubavější. Člověk v něm postupně odhaluje stále něco nového. 300 litrů trávilo rok v novém vypáleném sudu, 500 litrů jen v nerezu. Tato kompozice dohromady výborně ladí, protože dřevo je tu velmi málo znatelné. Dodává jen příjemnou jemnou krémovost, slanost a celkovou plnost, ovocně-herbální základ tím ale není dotčen. Na první pokus opravdu výborná práce se sudem.

Stříbrný veltlín na sudu a „chlastací" bez něj

Do kategorie příjemně pitelných bezproblémových vín se řadí i suché Veltlínské zelené 2017. Jen velmi jemně kořenité víno si získalo hodně příznivců, na degustaci bylo podle návštěvníků třetím nejoblíbenějším vínem.

Jeho starší bratr z ročníku 2016 má zase úspěchy u odborných porot, ostatně o stříbrné medaili Salonu vín jsme se už zmiňovali. Pro nás byl nejzajímavějším vínem degustace. Určitě se na tom podílelo zrání na vypálených sudech. Kombinace jednoho jednoletého a jednoho nového sudu s akátovými čely ani tentokrát nesmazala odrůdové charakteristiky. Naopak vynikla pěkná kořenitost veltlínu a kromě robustnosti těla přispěla i k délce dochuti.

I polosladká vína stojí za ochutnání

Zejména zásluhou starších ročníků zabírají polosladká vína celkem značnou část aktuální nabídky vinařství. Nutno ale říci, že se jich netřeba bát a nejsou to jen fádní „slaďárny". Trochu kratší se zdál Kerner s velmi příjemnou aromatikou, která aktuálně spíše inklinuje k citrusům a jemné kořenitosti, ale něco málo z původní meruňky v ní ještě zůstalo. Velmi pitelné víno, které neurazí.

Zajímavým vzorkem byl Ryzlink rýnský z ročníku 2013. Ještě stále velmi svěží až mladistvé víno dokazovalo, že správná kyselinka může vyvážit i dvacet gramů cukru. Tady byste asi analytiku neuhádli, i kyselinky už byly trochu zkrotlé a nerušily. Vůni po letech zrání obohatily tóny medové plástve a velmi lehké náznaky petrolejovinky. Mezi účastníky degustace se stalo toto víno šampionem večera.

Červená v menšině

Navzdory poloze vinařství v Modrých horách jsou v nabídce červená vína spíše upozaděna. Většinou ale platí, že pokud už se nějaké v sortimentu objeví, stojí za to jej ochutnat. Platí to i o André 2017. Trochu netradičně červené jen z nerezu, tedy s výraznými ovocnými tóny ve vůni i chuti. Ještě mladá tříslovinka dobře doplňuje tělo vína. U degustátorů si při hlasování o nejoblíbenější víno zasloužilo druhé místo.

Vinařství Turek & Šiška je čerstvým členem VOC Modré Hory, ale zatím v jeho rámci nemá zatříděné žádné víno. Možná se tak stane s Frankovkou ročníku 2018. My jsme ochutnávali čerstvě lahvovanou Frankovku 2016 barrique, která ještě nebyla ve stoprocentní kondici. Z červených vín ale jistě můžeme doporučit o rok starší Frankovku, která už má na svém kontě několik ocenění.

Pro každého něco

I když vezmeme v potaz jen úzký výběr odrůd, které jsme na degustaci chutnali, paleta vín je neuvěřitelně pestrá. Dalo by se říci, že každý si zde najde to své. Jak lehké nekomplikované víno na celodenní pití, tak zajímavá strukturovanější vína s velmi decentními doteky dřeva, vína s vyšším zbytkovým cukrem nebo ovocná i těžší bariková červená. Ve všech vínech se odráží nadšení a srdce pana Turka, který se s nezměrným zápalem vrhá na každý další ročník.

Jestliže se ve vašem okolí neobjeví možnost řízené degustace Vinařství Turek & Šiška, určitě jej potkáte v rámci Májových otevřených sklepů ve Velkých Pavlovicích. Letos jsou naplánovány na 4. května. Jinak vám je k prozkoumání jejich vín k dispozici e-shop vinařství.