Šobes – nejstarší a jedna z nejznámějších vinic na Moravě

Kopec nad Dyjí

Viniční trať Šobes se nachází v jihovýchodním cípu NP Podyjí, kde řeka Dyje půvabně meandruje kopcovitou krajinou. Lokalita na skalnatém ostrohu se těšila oblibě v mnoha historických dobách. Byla totiž ideálním místem pro lidské sídliště, chráněné řekou ze tří stran, zatímco přístup z pevniny býval pouze po úzké šíji na vrcholu. Své stopy tu zanechali Keltové, Římané a nakonec zde zapustili natrvalo kořeny Slované.

V hlubokém meandru spadá k řece prosluněný, jižně orientovaný svah. Je osázen vybranými odrůdami vinné révy, kterým se tu náramně daří. Kouzlo nízkého kopce, kde vládne ideální mikroklima pro pěstění révy, objevili lidé již ve středověku a zasadili zde první vinné keře. Husté lesy a vyšší kopce v okolí poskytují vinici ochranu před větry vanoucími ze severu a západu. Hnědozem s kamenitou až štěrkovitou spodinou na žulovém podkladu má kyselé pH, což je důležité pro kvalitu a charakter místního vína. Blízkost řeky zase zaručuje dostatečnou vzdušnou vlhkost a časté mlhy. Souznění všech podmínek prostředí vytváří na Šobesu neopakovatelný terroir, díky němuž patří tato viniční trať mezi naše nejkvalitnější polohy pro pěstování vinné révy. V rámci Evropy je dokonce řazena mezi 10 nejlepších vinařských poloh. Podobné bychom našli už jen v údolí Rýna nebo Rhôny.

Z cestovního deníku

Je ráno 28. října loňského roku a my se vydáváme z Mikulova směrem na Znojmo a dál na Šatov a Hnanice. Mlha se pozvolna rozpouští a než dorazíme na místo, kde začíná viniční trať „U kapličky“, slunce prozářilo jeden z posledních říjnových dnů. Vidina dlouho plánované romantické procházky na Šobes však vzala rychle za své, neboť cyklisté a lidské davy proudící po žluté turistické značce oběma směry mě málem katapultovali zpátky do auta.

Nedávno jsme se vrátili z delší cesty po jižní Evropě, což způsobilo, že jsme letos zcela minuli úrodu burčáku. Po pár metrech chůze se nám ale oči rozzářily, neboť na začátku trasy vedle rozestavěného komplexu Vinice Hnanice, stál kamenný stánek a nabízel „posezónní“ lahodný burčák. Občerstveni míříme s odstupem za velkou skupinkou turistů do údolí Dyje. Po Šobeské lávce jsme přešli na druhou stranu řeky a stezkou vyšlapanou v trávě míříme vzhůru na šobeský kopec kolem ruin původních vinných sklepů. Na košt Ryzlinku rýnského či Rulandského šedého si zajedeme až příští rok. Dřevěný domek s ochutnávkou šobeských vín přímo ve vinici byl již měsíc uzavřen, na což jsme zapomněli.

Výlet se nakonec velmi vydařil. Škoda jen, že než jsme všechno obešli a vyšplhali na protilehlou skalku, abychom pořídili snímek Šobesu a jeho teras, podzimní sluníčko se rychle přiblížilo k horizontu a údolí se schovalo do stínů.

Šobeské odrůdy vinné révy

Na dvanácti hektarech Šobesu se pěstuje sedm odrůd révy, jejichž skladba je následovná – Ryzlink rýnský (41,4 %), Ryzlink vlašský (25,7 %), Rulandské šedé (14,4 %) a Rulandské bílé (10,1 %). V menší míře se zde pěstuje též Pálava, Sauvignon a Rulandské modré, které se dohromady podílejí na celkové skladbě 8,4 %. Pěstované odrůdy révy jsou vhodné především k výrobě vín s přívlastkem – pozdním sběrům, výběrům z hroznů a ledovým vínům. Jsou vhodná k archivaci a dobře uložená mohou zrát deset i více let.
 

Šobeská vína byla součástí hodovních tabulí českých králů a šlechty, v 19. století se dodávala na císařský dvůr do Vídně a nechyběla ve význačných vídeňských restauracích. Pojí se k nim i královská historka. Když v roce 1996 navštívila naší zem britská královna Alžběta II., servírovalo se Rulandské šedé 1993 ze Šobesu. Královně víno zachutnalo natolik, že porušila protokol a nechala si dolít druhou sklenku z téže láhve.

 Proměna vinohradů v čase

Části šobeského svahu dělí kamenné terasy, které začínají již v rovině poblíž řeky; žulové kameny jsou kladené na sucho bez použití malty. První terasy byly postaveny po třicetileté válce (17. století), aby se zabránilo erozi svahu. Pod vrcholem kopce býval rozlehlý meruňkový sad, který je dnes opuštěný. Na úpatí lze skrze bujnou vegetaci zahlédnout pozůstatky původních vinných sklepů vyhloubených do země. V těsném sousedství Šobesu stávalo na konci středověku kolem řeky šest mlýnů a další tři byly postaveny dál po proudu. Na jejich přítomnost upomíná název lokality Devět mlýnů, ale také jezy, zbytky náhonů, základy staveb či polorozpadlé sklepní prostory v lese.

Pěstění révy se tu dařilo až do počátku 20. století, kdy vinice v okolí Hnanic a Šatova postihla roku 1905 ničivá epidemie způsobená mšičkou révokaz. Celá vinice se musela zlikvidovat, keře pořezat, vyklučit a spálit.

Obnovení vinařské tradice a vysázení nových vinic trvalo dlouho. V roce 1925 bylo osázeno prvních 5 hektarů, avšak po druhé světové válce a odsunu německých obyvatel tu zbylo jen 2,87 hektarů. Byly to malé vinohrádky v soukromém držení, ohraničené zídkami a terasami, které jejich majitelé obdělávali ručně. Tento způsob pěstování na terasách se dochoval dodnes, neboť ještě v 19. století před kalamitou révokaze se tu réva pěstovala takzvaně po svážnici. V poválečných letech se na stavu šobeské vinice podepsala železná opona (viz dále). Vinohrad pustl, zarůstal křovím a výsadba byla zastavena. Její dnešní podoba je z let 1969 až 1976. Tenkrát se JZD Podolí a JZD Bezkov rozhodly vinici znovu osázet a obnovit dřívější věhlas viniční tratě. Na rekultivaci lokality se podílel velkou částí také stát. Protože je svah relativně suchý, bylo do celé vinice zavedeno zavlažovací zařízení a v horní části kopce vytvořeny nové terasy.

Kiosk ve vinici

Šobes leží na mezinárodní cyklostezce Greenway Praha-Vídeň a díky rozvíjející se vinařské turistice se můžete po vinici nerušeně procházet. V období od začátku června až do konce září tu lze též koštovat šobeská vína, vynikající Ryzlink rýnský či Ryzlink vlašský, Rulandské šedé a další. Ve spodní části vinohradu stojí dřevěný stánek, kde si víno můžete zakoupit. A pokud náhodou okoštujete více pohárků a lehce přeberete, strmá cesta vzhůru na kopec vás zcela jistě probere.

Plánek vinice Šobes je překreslen a upraven podle informační tabule. Vysvětlivky: RV = Ryzlink vlašský, RR = Ryzlink rýnský, RB = Rulandské bílé, RS = Rulandské šedé, RM = Rulandské modré, SG = Sauvignon, PA = Pálava.

Římská cesta

Přítomnost Římanů na jižní Moravě (2. století n. l.) je známý fakt. Přestože je vědecky podloženo, že první vinice se u nás zakládaly až v období Velké Moravy (9. – 10. století), je působení Římanů na Šobesu a v jeho okolí zmiňováno v mnoha turistických příručkách. Pro pěstování révy na Šobesu o sedm století dříve však neexistují žádné věrohodné podklady. Po hřebeni kopce nad vinicí se od Podmolí vine prastará cesta, které se říká Římská. Ta se pak svažuje kolem vinice až k řece, kde kdysi býval brod. Někteří autoři dokonce uvádějí, že vyjeté rigoly jsou od těžkých římských vozů …

Jižní Moravu protíná ještě jedna cesta vedoucí nedaleko odsud, které se také říká Římská. Via Romea Slavorum neboli Římská cesta Slovanů či Slovanská cesta do Říma je známou přibližně 2000 km dlouhou stezkou poutníků. Začíná ve Varšavě a vede naším územím přes Velehrad do Vídně, pokračuje alpskými průsmyky do Benátek a řadou dalších měst až do Říma. Není to však tatáž „římská cesta“, která je zmiňována v souvislosti se Šobesem. Poutníci z Prahy se napojovali již ve Velehradu, odkud je Šobes vzdálen 130 km vzdušnou čarou jihozápadně. Římská cesta vedoucí přes Šobes však mohla být některou z větví Via Romea Slavorum, která touto krajinou v historických dobách vedla.

Železná opona

V roce 1951 místo neprodyšně uzavřela železná opona a bezprostřední blízkost rakouské hranice učinila z vinařské lokality zakázané pásmo. Po téměř 40 let bylo toto místo nepřístupné. Řeku poblíž Šobesu je možno dnes překročit po dvou lávkách, které leží na modré a červené turistické značce. Jsou pozůstatkem na dobu nedávno minulou, kdy oblast hlídala Pohraniční stráž. Na jejich místě stávaly visuté lávky, po kterých vojáci chodili. Ty však zničila velká voda v roce 2002 a lávky byly kompletně zrekonstruovány do dnešní podoby.

Železné schody nedaleko Šobesu byly naštěstí odstraněny již v roce 1996. Dnes se nad opuštěným meandrem řeky Dyje nachází na skále vyhlídka, z níž je dobře vidět do krajiny a na lokalitu Devět mlýnů.  Je mementem naší nedávné minulosti, kdy železná opona protínala svah nad Dyjí a vojáci Pohraniční stráže se tu mohli v nepřístupném terénu rychleji pohybovat nahoru a dolů. Pozůstatky bývalých zátarasů z této doby najdeme jen pár kilometrů severozápadně u vsi Čížov.

Spor o horu

Vinice Šobes patří do katastru obce Podmolí a ještě před rokem 1948 tu vlastnilo mnoho místních obyvatel jednotlivé pozemky. Dnes většinu vinic, přes 70 %, vlastní vinařství Znovín Znojmo, a. s., které v roce 1995 od Podmolí odkoupilo přibližně šest hektarů pozemků. Podle současného starosty Podmolí je smlouva neplatná. Překotný prodej, který neprojednalo zastupitelstvo obce a nízká cena, která měla být pouze třetinou odhadované ceny, se staly na mnoho let jádrem sporů mezi Podmolím a Znovínem. Stížnost projednával Okresní i Krajský soud a až Ústavní soud v roce 2011 vyřkl verdikt a pozemky Šobesu byly s konečnou platností přiřknuty Znovínu.

Čtyři poslední vlastníci si pozemky na Šobesu ponechali a pro pěstování révy je Znovínu pronajímají. Necelý hektar patří Zemědělskému družstvu Mašovice a zbývající 1,5 hektaru je majetkem Pozemkového fondu ČR, který jej pronajímá Správě NP Podyjí. 

Vzácná ještěrka zelená (Lacerta viridis) je jedním ze symbolů Šobesu a dalších vinic na Znojemsku s kamenitým podložím a výslunnými stráněmi. Vína s označením Lacerta viridis od Znovín Znojmo představují kolekci vín vyráběných z hroznů z viničných tratí, které jsou zároveň teritoriem této krásné ještěrky. Foto © Znovín Znojmo a. s.

Literatura

• Fokt M. (2004). Novinový článek. Právo 9. 11. 2004
• Matice Velehradská. Via Romea Slavorum. (www.maticevelehradska.cz)
• T. Teshim (2008). Šobes. (www.treking.cz)
• Informační panely na lokalitě Šobes. Znovín Znojmo a. s.