Viktor Hausknotz: Ve světě vína je nezastupitelná osobní zkušenost

V rámci oslav desátých narozenin našeho portálu MojeLahve.cz jsme několik otázek položili i dalšímu členu týmu ‒ šéfredaktorovi Vickymu. Probírali jsme nejen to, jak si našel cestu k vínu, ale také jsme se zběžně dotkli některých ožehavých témat současnosti tuzemského vinařství, která by si zasloužila v budoucnu probrat hlouběji i s dalšími milovníky vín. 

Šéfredaktor MojeLahve.cz Vicky

Nejdříve bych se tě ráda zeptala, jakým způsobem ses k vínu dostal. Vybavuješ si úplně první víno, které jsi pil?

Ne, to si naštěstí nepamatuji, protože tehdy jsem přišel do styku spíše s takovými, na která bych moc vzpomínat nechtěl. (smích) Ono to bylo složitější. Obecně máme na Moravě pozitivní vztah k alkoholu už od malička. Neříkám tím, že je to zrovna dobře. Pocházím ze severní Moravy (přesněji z Valašska - pozn. autora), kde jsem přišel do styku hlavně s pálenkami a pivem. K vínu jsem se propracoval až postupně. Na přelomu milénia vznikaly vinotéky velmi pomalu, zvláště u nás na severu. Víno jsem nakupoval v surpermarketu, kde jsem vedle sebe viděl spoustu různých lahví. Začalo mě zajímat, co vlastně údaje jako odrůdy nebo ročníky znamenají. Hlubší poznání přišlo, až když jsem se přestěhoval do Brna. Tam jsem k vínu přičichl trošku víc.

Pamatuješ si na první víno, které tě zaujalo tak moc, že ses tomuto nápoji rozhodl více věnovat?

První víno, které si velmi dobře pamatuji, jsem ochutnal až v Salonu vín ve Valticích. Byl to polosladký Tramín v ceně asi 350 Kč. Stejně jako se to stává i spoustě dalších lidí, i já jsem se díky sladkým vínům propracoval až k těm suchým.

Jak se od tohoto okamžiku vyvíjela tvá cesta poznávání vína? Dlouhou dobu to zůstalo jen na úrovni dohledávání si informací k jednotlivým lahvím?

Určitě. V tu dobu jsem neměl čas a prostor věnovat se vínu hlouběji než na úrovni menšího koníčka. Když mě lahev zaujala, dohledal jsem si informace. V momentě, kdy mě něco zajímá, snažím se jít víc do hloubky. Baví mě zjišťovat si o tom informace a případně je i šířit. Mám puzení být „hlásnou troubou”. Ať už jsem se v minulosti zažral do čehokoliv, snažil jsem se přesvědčit i ostatní kolem mě, že je to dobrá cesta a že by se o to měli také zajímat.

Tuto vlastnost jsi mohl později využít pro zvelebování našeho portálu. Pokud si dobře vzpomínám, nejdříve jsi byl hodnotitel a pak jste se s Tomášem domluvili, že se zapojíš ještě víc.

Vzniklo to samovolně. Tehdy jsem psal Tomášovi stále e-maily, co je na stránkách špatně. Jednoho dne mi proto řekl, zda by nebylo lepší začít se na MojeLahve.cz podílet. Bavilo mě, že to byl jediný projekt tohoto typu u nás. V té době jsem já sám stobodovku ještě nepoužíval. Když se zpětně dívám na svá hodnocení, je to spíše humorné. Nejlepším vínům jsem dával 82 bodů. Dnes bych je ohodnotil na devadesát. Ale měl jsem už povědomí o tom, jak se vína zatřiďují, chtěl jsem stránky udělat dostatečně vypovídající a nastartovat projekt tak, aby fungoval.

Jak se ve víně vzděláváš kromě toho, že ho ochutnáváš? ;-)

Neřekl bych, že se vzdělávám. Spíše jsem donucen si informace najít. K tomu používám z 99 % internet. Ale to jsou teoretické znalosti. Ve světě vína je nezastupitelná a nejpodstatnější osobní zkušenost. Netýká se to jen pití samotného vína. Důležité je přijet za vinařem, prohlédnout si jeho sklep. Vidět, jak to dělá, povykládat si s ním, jít na vinici… Zkrátka se podívat, jak víno vzniká. To člověku rozšíří obzory dost podstatně na to, aby si dokázal představit nejen, co všechno za vínem je, ale i rozdíly mezi jednotlivými víny. Často se zapomíná na to, že pojem terroir zahrnuje i práci vinaře. Myslím si, že jak to ten vinař dělá, je skoro to nejpodstatnější.

Obdivuji na tobě, jak si vše pamatuješ. Máš na ukládání informací systém?

Dost si toho pamatuji, ale vždycky to souvisí s nějakou osobní zkušeností. Píšu si poznámky prakticky ke všem vínům, která ochutnám na jakýchkoliv akcích nebo i doma. Kdysi jsem si je psal rukou, teď už elektronicky. Díky tomu mohu vína vyhledat jednodušeji.

Pamatuješ si z hlavy, kolik vín jsi už ochutnal?

Přesně si to nepamatuji, ale je to zhruba 2 000 až 2 500 ochutnaných vzorků ročně.

Pracovní plocha Vickyho stolu jako degustátora před začátkem hodnocení tuzemských vín

Neuvažoval jsi o tom, že bys své zkušenosti zúročil v roli degustátora na soutěži?

Pozvání do jedné mezinárodní soutěže jsem s díky odmítl. Devadesát procent vín tam bylo zahraničních. V jejich hodnocení se necítím komfortně, i když je sem tam ochutnávám. Nemám je ani moc napité, ani k tomu nemám dostatečné vzdělání. Kdo se těchto hodnocení účastní, měl by mít i širší rozhled po světě než jen po Moravě.

A jaký je tvůj vztah k zahraničním vínům obecně?

Mám je rád, ale moc se k nim nedostávám. Udržování povědomí o moravských vínech pro mě každý rok znamená úplně nanovo přechutnávat moravskou produkci. Díky tomu už nezbývá tolik času na degustace zahraničních vín.

Myslíš, že jsou vína z Moravy a Čech pro zákazníka čitelná, když se každý rok objeví v lahvi něco trochu jiného? A jak se s ohledem na tuto skutečnost mají lidé na trhu s víny orientovat?

Jsou dva typy konzumentů. Jedni, kteří když objeví své zamilované víno, objednají ho „vagón” a nic jiného pít nechtějí. A pak jsou objevitelé, kteří i když to skoro dokonalé víno najdou, otevřou si druhý den stejně něco jiného, protože mají chuť poznávat nové věci.

A z hlediska toho, zda si je zákazník schopný představit, co bude v lahvi, kterou vidí ve vinotéce?

Vinařství, která s tím umí pracovat, již svůj charakteristický rukopis mají. U nich člověk ví, do čeho jde.

Pomáhá očekávatelný rukopis vinařům i v prodeji jejich vín v zahraničí?

Nemluvil bych úplně o zahraničí. Přiznám se, že když se tuzemští vinaři snaží v zahraničí prosadit až moc, mám s tím trošku problém. Na jednu stranu je fajn, když se povědomí o našich vínech rozšiřuje. Na druhou stranu mi nepřijde úplně smysluplné soustředit se hlavně na vývoz. Jako konzument místních vín nejsem rád, když mi tuzemský vinař na degustaci řekne, že je dané víno už vyprodané, protože ho odvezli do Norska.

Mohla by v budoucnu nastat situace, že by levnější vína ze zahraničí ještě více zaplavila trh s víny v Česku a tím ohrozila pozici tuzemských vinařů anebo vinaře nutila ke snížení ceny? Nevyplatilo by se vinařům, kdyby našli v zahraničí odběratele, který jejich lahve koupí za vyšší cenu?

Je to podobné, jako kdybys v gastronomii řekla, že když přibude víc čínských restaurací s jídlem za sto deset korun, ohrozí to zážitkovou gastronomii. To není pravda, protože se jedná o dva různé segmenty. Pro špičkové vinaře, kteří už teď prodávají lahve v rozmezí od 300 do 600 korun, není australské víno za stovku konkurence. Možná to naopak může být dobré v tom směru, že se tuzemští vinaři naučí víc hledět na kvalitu a také si za ni řeknou víc peněz. Tuzemští odběratelé jim ji budou ochotni zaplatit, protože budou vědět, že jim to za to stojí. Nekonkurovat za každou cenu cenou. To určitě nemá smysl.

Vývoj vinařství v Česku sleduješ už více než deset let. Jak vnímáš směr, kterým se ubírá?

Můj pohled souvisí s tím, jak se sám vyvíjím a propracovávám k jiným vínům. Mnoho zapálených vínomilců má dost zkreslené představy, jak to funguje ve vesnici na Moravě. Osobně musím říct, že vína, která se dostávají oficiálně na trh, neřku-li do soutěží, jsou jen špičkou ledovce moravské produkce. Lidé, kteří tato vína hodnotí ať už na našem portále nebo na moravských soutěžích, by měli mít povědomí i o tom, co se na Moravě běžně vyrábí. Jak zhruba vypadá víno za osmdesát bodů a jak za devadesát bodů. Většina vín, která u nás vznikají, se už nikam dál nedostanou. Na soutěžích by ani neměla možnost uspět. Taková vína má smysl bodovat méně než 80 body. Lahve, které se dostanou do prestižních soutěží, už z drtivé většiny alespoň základní kvalitu mají.

Mohli bychom udělat edukační bedýnku „Poznej pravou chuť Moravy“, kam bychom dali tento typ vín, aby si hodnotitelé MojeLahve.cz uvědomili, jak vypadá víno pod 80 bodů (smích). Ale možná si k tomu stačí koupit svatomartinské červené (smích). Zkrátka si trochu zkalibrovat chutě.

Souvisí to i s tím, kolik lahví člověk chutná. Mně se trochu rozevírají nůžky v tom směru, co jsem ochoten akceptovat. Pitelných vín podstatně přibývá, ale zase ubývá těch, která bych označil za špičková.

Je to z důvodu, že se k vínům nedostaneš, protože jsou vyvezená do zahraniční, nebo protože vůbec nevznikla?

Tím to není. Je rozdíl, jestli měsíčně chutnáš deset, nebo dvě stě vín. Pokud si otevřeš pár lahví měsíčně, je pro tebe každé víno svátkem. Dokážeš si to užít mnohem víc. Když máš ochutnat velkou řadu vín, je logické, že tě v nich zaujme jen zlomek.

Na svém Facebooku často píšeš, že vína piješ hlavně z pracovních důvodů. Jaká vína bys pil, kdyby to nesouviselo s prací?

Je otázkou, jestli bych to ještě vůbec uměl. Jsem už profesně deformovaný (smích). Jednou za týden se snažím vína ochutnávat bez toho, aniž bych si u toho dělal poznámky. Zrovna tento týden budeme mít s přáteli akci, kterou jsem pracovně nazval „Vytahování archivů“. Většinou se jedná o „topovky” z proběhlých redakčních degustací. Zhruba taková vína mě baví pít. Jinak ale vždy ve víně něco hledám a zapisuji si to.

Vicky při práci degustátora tuzemských vín (foto: Luba Mrkvica, www.cochutnamladym.cz)

Nelákalo tě někdy zkusit si víno vyrobit?

Ne, to vůbec ne. Člověk zná své hranice a ví, co mu jde dobře a do čeho by se neměl raději pouštět. Možná že kdybych měl neomezené množství financí a času, založil bych si vinařství. Určitě bych měl ale enologa, který by výrobě vína rozuměl.

Hodnotitel Thaliano mi pro tebe poslal jednu otázku, jak hodnotíš nové (PIWI) odrůdy révy?

Na jednu stranu chápu snahu vinařů být blíže k ekologickému zemědělství, pro které tyto odrůdy mají předpoklady. Na druhou stranu silně pochybuji o tom, že by někdy dokázaly nahradit ty úplně původní. Tudíž mi to nedává moc smysl. Respektive bych o nich uvažoval v rámci jiné kategorie. Ano, ať se tyto nové odrůdy dostávají do nejjednodušších vín, která se běžně konzumují. Ale v momentě, kdy chce člověk pít zajímavé charakterní víno, stejně vždy sáhne po láhvi z odrůdy několik desítek nebo stovek let staré.

V minulosti jsi působil jako navigátor při automobilové rallye. Vidíš mezi vínem a rallye nějakou spojitost?

Vínem jsem se dřív tak moc nezabýval, protože jsem měl jiného „koně“. Kvůli tomu jsem neměl čas a navíc k sobě alkohol a auta stejně nejdou. Vínu jsem se začal plně věnovat až po tom, co jsem tuto dráhu ukončil. Spolujezdec je v autě část času jakýmsi úředníkem. Takže by se dalo říct, že nějaké analytické myšlení využívám i při hodnocení vín. A když jezdím po vinařstvích, dokážu se dost dobře orientovat v mapách (úsměv).

„Veselé historky” z návštěv vinařství máš? Vím, že si tě jednou spletli s inspektorem.

Stalo se mi to vícekrát. Jen jednou to ale bylo opravdu nepříjemné. Nebyl jsem je schopný přesvědčit, že nejsem tím, kým nejsem. Rozloučili jsme se trochu ve zlém. Říká se, že není kouře bez ohně a člověka tak napadne, že ke svému chování měli možná důvod. Jindy se tomu spíše zasmějeme a povykládáme si.

Děkuji za odpovědi.

Rozhovor vznikl zároveň jako úvod pro naše další pořady, které bychom chtěli uskutečnit v příštím roce ve formátu on-line diskusí nad předem domluvenými tématy. Rádi bychom vytvořili diskusní prostředí, kde nebudou žádná otázka ani názor na víno hloupé ani nepatřičné. Zkrátka chceme se především dobře (po)bavit. Pokud byste se do hovorů s námi chtěli zapojit, budeme rádi, když nám napíšete na e-mail lenka.sevitova@mojelahve.cz.

Komentáre (19 komentárov)

  • slecnasteckou
    slecnasteckou
    20. 12. 2021 10:37
  • slecnasteckou
    slecnasteckou
    20. 12. 2021 10:30
  • slecnasteckou
    slecnasteckou
    20. 12. 2021 10:28
  • Riši
    Riši
    20. 12. 2021 10:22
  • Bobulka
    Bobulka
    19. 12. 2021 9:09
  • Thaliano
    Thaliano
    17. 12. 2021 20:15
  • Riši
    Riši
    15. 12. 2021 18:20
  • slecnasteckou
    slecnasteckou
    15. 12. 2021 9:21
  • slecnasteckou
    slecnasteckou
    15. 12. 2021 9:09
  • slecnasteckou
    slecnasteckou
    15. 12. 2021 8:58
Záznamy 1–10 z 19

Tip na víno ku kúpe u vinára

Tip na víno ku kúpe u vinára