Zimní Víno z blízka 2023: Nejvydařenější konstelace vinařství a prostor za poslední roky

Zprvu jsme trochu tápali, kudy se na místo přesně dostat, ale spoléhali jsme, že nás zvenku cedule navedou. A tak i když nás překvapilo, že to bylo relativně daleko od standardního informačního střediska a v prostorách, které jsme vůbec neznali, nenechali jsme se zlákat úvahami a čekali jsme, až opravdu narazíme na plakát se směrovkou.

Všechno se podařilo a my už jsme stoupali po schodech z kavárny do prvního patra radnice. Tady panoval čilý ruch, i když jsme dorazili nedlouho po oficiálním začátku akce, množství lidí už stihlo zahájit degustaci. Kvitovali jsme větší prostor pro šatnu, i po odložení svršků ale bylo v místnostech překvapivé teplo. Tedy až na venkovní přechod do freskového sálu, který byl pro změnu celkem mrazivý.

Při registraci vše probíhalo jako na drátkách. Kdo měl zaplacen paušál, dostal na ruku náramek, svátečnější degustátoři nakupovali žetony na vzorky. Na velké tištěné mapě, kterou startovací balíček obsahoval, sice byly vizitky jednotlivých vinařů, konkrétní seznam vzorků se pak návštěvníci dozvěděli buďto až přímo u pultu nebo v mobilní aplikaci.

Vinaři byli rozděleni podle svého působiště hned do šesti sálů. Někteří měli pro sebe samostatný prostor, jiní se o něj dělili s kolegy ze stejné podoblasti. Menší hustotu návštěvníků jsme zaznamenali hned dopoledne, pak při pauze na oběd po poledni a na úplném závěru. Mezitím mnohdy praskaly místnosti ve švech. Trochu nám v nich chyběly pultíky, o které by se dalo opřít a postavit si na ně skleničku. Pak by ale byla asi tlačenice ještě větší. Naštěstí se to neprojevovalo při samotném nalévání, tam dlouhé fronty nevznikaly, problém ale byl, kam se s nalitým vínem následně odebrat.

Akce těžila i z adventního programu v blízkém okolí. Zatímco na místě nebyl problém s vodou nebo odlivkami, další „infrastrukturu" v podobě pochutin poskytly venkovní stánky a nedaleké restaurace. Člověk si tak mohl na chvíli odběhnout na gáblík a zase se vrátit k degustaci.

Pár tipů na pěkná vína

Spoustu očekávání jsem shrnul už v pozvánce (kde mimochodem najdete i systém vstupného a další formální informace) a také mnohá vína jsme letos už někde potkali a popsali, takže tentokrát bude výčet možná o něco telegrafičtější než při jiných akcích. Ale prostor dostane každé ze zúčastněných vinařství podle čísel, která měla od pořadatele přidělena.

• Zdálo by se, že největším tahákem vinařství Nepraš budou žhavé novinky z ročníku 2022. Ano, příjemné krémové roséčko ovoněné dřevem nebo výborně minerální Ryzlink rýnský určitě za ochutnání stály. Největším překvapením ale bylo nejstarší bílé nabídky. Sauvignon ročníku 2020 v kabinetu? Běžně by si člověk řekl, proč by měl něco takového vůbec ochutnávat. Připravil by se ale o neuvěřitelnou aromatiku tropického ovoce s jemnými travinami a minerálem, naslepo bych jej jednoznačně poslal na Nový Zéland. V chuti je samozřejmě o něco útlejší, to se ale u kabinetu dá očekávat a jinak je stále v plné síle. Červené cuvée odrůd a ročníků se zprvu prezentovalo těžší až mírně nazrálou vůní, ve které se ale postupně prosazovalo čerstvé ovoce. Šťavnatá chuť s příjemně zakomponovanou tříslovinou v dlouhém závěru svými tabákovými tóny připomněla, že jde o „bordeaux směs" Merlotu a Cabernetu.

• Eliška Becková se svým partnerem přivezli do Brna opravdu skvělá vína. Přišli si tu na své hlavně příznivci vlašáků, které byly v nabídce hned tři. Dva z nich jsem už srovnával na Králi vín a každý asi z dvojice Pod Slunným vrchem a Bergrus bude upřednostňovat některý jiný. Do trojice k nim přibyl vlašák spolkový, první pokus jedinečného projektu, kdy svou troškou k výsledku přispělo hned 15 vinařství. Minerální, charakteristický, prostě ve výsledku výborný. A i když má o něco více cukru, rozhodně výborně uspěl i taktéž minerálně ovocitý Ryzlink rýnský.

• Mikulovského vlašáku jsme si mohli užít i u Vinařství Kněží hora. Působil sice nasládleji a navzdory ocenění z Národní soutěže vín za předchozími zmiňovanými vlašáky trochu zaostal, stále to ale bylo výborné víno. Enormně expresivní aromatikou mandarinek se prezentoval Kerner a s „voňavostí" si nezadal ani s bobulovým Tramínem. V chuti ale Tramín už tolik mohutnosti z vůně nepředvedl, příjemná byla delší slaná linka v závěru. Za ochutnání rozhodně stála tuzemská odrůda Agni zpracovaná v barikových sudech s netradičně výraznou květinovou vůní, kterou běžně u červených nepotkáte.

• Milan Vašíček doplatil na to, že jsem jeho vína už letos potkal při několika různých příležitostech, a tak jsem tentokrát upřednostnil prezentované starší ročníky. Na Sylvánské zelené je velmi hrdý, už výrazně nazrálá vůně ale ještě stále odhaluje herbální podstatu vína, která se ještě zvýrazňuje v překvapivě dlouhé chuti. A pěkný byl i další zástupce dvacítek, angreštový Sauvignon.

• Martina Zůla z vinařství IWAYINI jsem hlavně pozdravil a zjišťoval, co je ve vinařství nového. Ze sortimentu, který jsme tu již letos jednou představovali byl u návštěvníků velký zájem o kulatý Cabernet Moravia, až mě to samotného překvapilo.

• S červenými víny vinařství Gréger jsem se už letos také potkal, a tak jsem dal přednost především poznávání těch bílých. A bylo o co stát. Suchá Pálava nejprve ve vůni naznačovala ovocnou nasládlost mandarinek a liči, ale v chuti se čím dál více prosazovala spíše intenzivní kořenitost. Ani Hibernal nebyl jednorozměrný, po tradičním černém rybízu se objevil i grep a herbálnost. Hodně toho asi má před sebou ještě stále mladý Ryzlink rýnský s výrazně minerální citrusovou vůní, který i v chuti připomínal stroze řízně minerální německé kousky. Škoda, že zatím není o něco delší.

• Příjemným odrůdovým a nenáročným pitím bylo z produkce ZD Němčičky Neuburské, hezky medovo-malvicové a harmonické. To Rulandské bílé přitvrdilo velmi intenzivní aromatikou vanilky a žlutého ovoce, v chuti úplně jako byste pili džus s ovocnou dužinou. Chardonnay 2017 má pořád své kouzlo kvalitního dřeva, ale v těle už je přece jen útlejší.

• Vína B\V vinařství jsem sice už letos také ve větší míře měl, ale chtěl jsem i tentokrát ochutnat to nejdůležitější, co se zde prezentovalo. Nadějný začátek s krémovým, harmonickým a jemně kořenitým veltlínem měl pokračování v podobě skvělého Ryzlinku rýnského 2020. Na troud suchý rýňák „oslazovaly" tóny lipového květu, kandovaných citrusů a limetky. Překvapil sice hodně voňavý, ale nikterak protivný čistě černorybízový Hibernal s patrnou mineralitou.

• Gazaň Winery asi spíše potěšila milovníky zbytkových cukrů. Ze sušších vín byla slušná růžová Frankovka s celkem intenzivní ovocnou dochutí, červené cuvée mělo dobrou strukturu a čokoládovou dochuť, místy ale tříslovina působila výraznou hořčinkou.

• V posledním sále věnovaném znojemským vinařům už jsme toho příliš nestihli. Roman Komarov předvedl tradičně zvládnutý Neronet a výrazně nasládle působící Ryzlink vlašský.

• Nejvíce času jsme tu strávili u Lukáše Halkociho, který přivezl spoustu novinek. Sice většina z nich působila ještě příliš mladě, ale se značným potenciálem. Třeba Ryzlink rýnský ² meruňkovo marmeládový s příjemnou tříslovinou v dochuti. Neobvykle jemnou tříslovinu mělo oranžové víno z Tramínu, lehčí, odrůdové a takové přístupnější „pro začátečníky". Velmi nadějně se jeví Rulandské modré s dlouhou dochutí sladkého koření, ale vzhledem k tomu, že je na lahvi teprve pár dnů, čas si ještě rozhodně zaslouží.

• Nejvíce nedostatek času v závěru odneslo Arte Vini, které jsem už letos také potkal při různých příležitostech, ostatně před půl rokem jsme toto vinařství a jeho vína představovali blíže v našem článku. Tentokrát jsem se dostal jen k pár vzorkům a celkem příjemně překvapil dobře pitelný šeďák z Velkopavlovicka s lehce vanilkovým nádechem.

Díky zajímavému výběru vinařství a prostředí letos Víno z blízka určitě potěšilo řadu vínomilců. Za posledních několik let se myslím jednalo o vůbec nejvydařenější ročník. Budeme držet palce, aby se stejně skvělá konstelace povedla i příští rok.