Zvedá se výrazně kvalita vín, nebo se jen jinak hodnotí?
Ve vínoblogu sdílí milovníci vín své osobní zážitky s vínem. Články neprocházejí korekturou a jejich obsah nevyjadřuje názory redakce.
Navštívili jste akci s tuzemskými víny, o které byste chtěli dát vědět ostatním? Pošlete nám text nebo fotky v dobré kvalitě s vaším komentářem na adresu redakcemojelahve.cz a my je umístíme do vínoblogu.
Nelze vyvrátit, že kvalita tuzemských vín od začátku milénia výrazně stoupla. Bodová hodnocení ze soutěží či v publikacích v posledních letech viditelně stoupají, ale některé „skoky" už ani pouhá zvyšující se kvalita nemůže vysvětlit. Tím spíše, že to není jen případ tuzemských vín.
Pomůcka, nikoliv dogma
Než se hlouběji ponoříme do zkoumání vývoje hodnocení, je potřeba zopakovat, že jakékoliv bodové hodnocení nám může být pouhou referencí, ale dokud víno sami neochutnáme, nelze se jím za každou cenu řídit. Vzniká v různém prostředí, za různých podmínek a je udělováno různými individuálními hodnotiteli. A zatímco na slovním popisu vín se ještě degustátoři shodnout mohou, bodové hodnocení je vždy do určité míry subjektivní záležitostí a dílem daného okamžiku, ať se snaží tvůrci hodnoticích systémů sebevíc.
Je také pravdou, že hodnocení „pitvají" zpravidla jen zkušení vínomilci. Těm laičtějším je někdy těžké už jenom vysvětlit princip stobodové tabulky. Už u něj se můžete zaseknout v tom, že se používá prakticky jen dvacetibodové rozpětí, nebo že je podstatnější tříbodový rozdíl mezi vínem 87 a 90 bodů než 80 a 83 bodů. Pro ně je důležitější jen výsledné číslo a ačkoliv si pod ním neumí nic představit, uvažují v jednoduchém principu „čím více, tím lépe".
Všichni chtějí vyšší body
Tento jednoduchý princip pochopitelně razí i soutěže či publikace. Vinaři také samozřejmě očekávají od soutěží co nejlepší hodnocení a co nejvíce medailí a neváhají si pro svou účast vybírat právě takové, které jim ty vysoké body dávají. A protože na účasti vinařů jsou pořadatelé soutěží závislí, vytváří tlak na hodnotitele, aby vína na soutěži hodnotili dostatečně vysoko.
Tento tlak je všudypřítomný, začíná na školení degustátorů trefnou připomínkou, že „body nedáváte ze svého" a pokračuje rozšiřujícími se vlastními zkušenostmi s tím, jak se obecně boduje. Jedním z důvodů, proč používat stobodové hodnocení, je totiž jeho poměřitelnost. Proto by nemělo devadesátibodové víno na výstavě v Horní dolní být o nic horší než to, které stejné body získalo v Národní soutěži vín. To, že je taková snaha i kvůli různému vzdělání a zkušenostem samotných hodnotitelů nereálná (a další vlivy jsem naznačil v prvním odstavci), neznamená, že se porotci nemají snažit „vzájemně kalibrovat" co nejvíce.
Trend přichází zvenku
Nelze také pominout, že trend udělování čím dál vyšších hodnocení není výlučnou záležitostí České republiky, spíše naopak. Tuzemští hodnotitelé stále více „pokulhávají" za světem. Už dávno Decanter rozdává vysoké devadesátky, už pár let rakouský průvodce Falstaff přešel ve Wachau z filozofie „Smaragd pod 90 bodů je téměř ostuda" na „Federspiel pod 90 bodů je anomálie". Nemůžeme se pak divit, že tuzemští vinaři se obracejí na zahraniční soutěže a kritiky, aby jejich vína ohodnotili. A že tuzemští pořadatelé a vydavatelé nechtějí vytvářet dojem, že jsou naše vína o tolik horší než ta zahraniční, která přicházejí na trh s vysokým hodnocením.
Nejde tedy jen o růst kvality, jde o posuny v hodnocení a interpretaci výsledků stobodové tabulky. Přitom je zvláštní, že ta oficiální se za tu dobu změnila jen velmi kosmeticky. Kdybyste ji vyplnili odshora dolů známkami za „dobré", konečný součet by byl 72 bodů! V dnešním chápání je takové víno naprosto nepitelné. Například přední vinařský kritik James Suckling využívá pro dobré víno rozpětí 88 – 90 bodů, pod 88 bodů jej klasifikuje jako „nedoporučené".
Minulost nás usvědčuje
V testu Prague Wine Trophy 2009 se nejlepší Pinot noir (Gevrey Chambertin 2004 Jean & Jean-Louis Trapet) nepřehoupnul přes 90 bodů, některé Premier a Grand Cru zůstaly u pětaosmdesáti a níže. Loňský Průvodce nejlepšími víny 2023-2024 v přehledu nejlepších vín za deset ročníků své existence uvedl mezi 48 víny hned 33 z posledních dvou ročníků publikace. Těžko uvěřit, že by se dělala v tak krátkém rozmezí vína o tolik lepší, jen se zkrátka obecně zvedlo bodové hodnocení.
Sám na sobě vidím vývoj, když jsem s hodnocením úplně začínal, neměl jsem problém dávat vínům 80 a méně bodů. Dokonce si pamatuji i slova Tomáše Čačíka v blahé paměti, který také tvrdil, že „80 bodů je ještě pořád dobré víno". Uvědomuji si, že ty doby jsou definitivně pryč a pokud bych alespoň částečně nešel s trendem, mohu vinaře poškozovat. Není to úplně jejich chyba, že očekávají téměř automaticky vysoké hodnocení, hráze se dávno protrhly v zahraničí.
Na hodnocení nerezignujte
Nebudu před tímto trendem nějak výrazně varovat, i když je zřejmé, že musí narazit na strop. A ještě dříve může hodnocení ztrácet relevanci. Není to ale důvodem na něj rezignovat. Naopak pro nás všechny více či méně amatérské hodnotitele je to ještě větší impulz se vyvíjet, vzdělávat a poznávat svět vín a pokoušet se porozumět jejich hodnocení. Třeba časem zjistíme, že jsme na tuzemská vína zbytečně přísní a zaslouží si vyšší body. A když se pak všeobecný trend zase možná jednou obrátí, sejdeme se všichni v ideální bodové hladině ;-)
Použité zdroje:
- Bonovino.cz. (n. d.) Bodová hodnocení vín https://www.bonovino.cz/bodova-hodnoceni/
- Shopping Guide Prague Wine Trophy (2009). Příloha časopisu Víno Revue, 2009 (červenec)
- Šetka, I., Dvořák, I., Přibyl, J., Novotný, R.,& Süss, R. (2023). Nejlepší vína České republiky: Průvodce 2023-2024. Yacht, s. r. o.
Užitečné odkazy
Encyklopedie – Degustace vína: Hodnocení pomocí stobodové tabulky
Encyklopedie – Vinařské soutěže, body a medaile – marketing, nebo ukazatel kvality vína?
Komentáre (13 komentárov)
-
-Vicky-30. 12. 2024 4:15Ecridor: Výborný článek i diskuze.
Čtyři poznámky.
Mnozí hodnotitelé si úzkostlivě chrání 90-100 jako zlatý poklad pro imaginární v ČR neprodukovaná vína (a kdo ví zda vůbec někde). Je sice objektivní pamatovat na třicetiletý Château Petrus a šetřit vyššími devadesátkami u moravských vín... ale neměla by se spíše tato mimořádná vína v ceně průměrné měsíční hrubé mzdy (i vyšší) hodnotit úplně zvlášť? To by se pak nestávalo, že škála 80-89 pojme alkoholovou vodu bez chuti (zvanou "jemná aromatika") a naprosto skvělá vína co do suroviny i práce vinaře. To už je mi milejší přístup Decanteru, kde sice občas dají 95 kdo ví čemu, ale necpou nesrovnatelná vína pár bodů od sebe.
Stobodová stupnice není chápána lineárně. Tedy dvoubodový rozdíl mezi víny 80 a 82 bodů není stejný, jako 88 a 90 bodů. Proto i škála 80-89 je úplně jiná než 90-99. A problémem u Decanteru by nebylo 95 bodů jako takových, ale právě to vámi zmíněné "kdo ví čemu" :-)
Na soutěžích je nesmírně obtížné vypořádat se s potenciálem. Jak hodnotit mladé víno obrovské kvality, ale zatím nevyrovnané, příliš mladé? Jako tuctovku, která je ale už nazrálejší? Nebo snad ještě níže? To by pak miliardářská červená dopadla, kdyby šla na soutěže mladá...
Je to tak. Příliš mladé víno zákonitě nemůže při srovnání s vínem v aktuální ideální kondici uspět. Je to jeden z důvodů, proč nám nemůže stačit jen nějaké číslo jako hodnocení. Když si hodnotíme pro sebe, určitě bychom si k takovému vínu komentář o potenciálu do budoucna přidali.
Je správné odrážet cenu. Ne zásadně výrazně, ale nějak ano. Víno za 300 technologicky a kvalitativně obdobné ZVB za stovku si podle mě při stejném výkonu zaslouží nižší hodnocení, nejsme na slepé degustaci. Ne o 5 bodů, ale o bod-dva ano.
Tak v tom se neshodneme. Body cenu odrážet nemají, odrážet je má až jejich interpretace. Něco jiného je 85bodové víno za 200 Kč a něco jiného stejně bodované za 800 Kč.
Členěná škála má řadu nedostatků. Tak kupříkladu barva. Podle míry vyzrálosti/přezrálosti hroznů RR se barva může výrazně lišit, taktéž se podepisuje technologie. Je snad sytá žlutá a priori lepší než zlatavá, vypovídá o lepším vínu?
Totéž platí o čirosti. 99,99% vín je plně filtrováno, zbytek jsou nefiltry a nehody. K čemu je tedy to měřítko hodnocení? K popravě nefiltrů?
Rozpětí u vůně a chuti je bodově obrovské, přitom vágní, připomíná psychologické testy určitě ano / spíše ano / nevím/ spíše ne / určitě ne. Člověk se zajisté snadno rozhodne mezi krajnostmi, ale zbytek je na vodě.
A co celkový dojem? Nemůžete mít dokonalý dojem z ne tak úplně dokonalého vína, ale celkově krásného a za dobrou cenu?
Doporučuji návštěvu například nějakého kurzu či přednášky pro hodnotitele, vše má už nějaký úzus, zvyklosti, podle kterých se hodnocení řídí. Trochu zhuštěně jsem se o to pokusil v návodu na hodnocení (nedaří se mi sem umístit odkaz, je to nahoře pod logem odkaz "jak hodnotit"), ale už je to dost starý text :-) Každopádně sice stobodovka prochází nějakým vývojem, ale přesto je extrémně "zvyková". Používá se vlastně jen proto, aby si různí lidé trochu rozuměli a používali alespoň stejný "jazyk", ale její vnímání se může lišit člověk od člověka. -
Ecridor27. 12. 2024 8:33Výborný článek i diskuze.
Čtyři poznámky.
Mnozí hodnotitelé si úzkostlivě chrání 90-100 jako zlatý poklad pro imaginární v ČR neprodukovaná vína (a kdo ví zda vůbec někde). Je sice objektivní pamatovat na třicetiletý Château Petrus a šetřit vyššími devadesátkami u moravských vín... ale neměla by se spíše tato mimořádná vína v ceně průměrné měsíční hrubé mzdy (i vyšší) hodnotit úplně zvlášť? To by se pak nestávalo, že škála 80-89 pojme alkoholovou vodu bez chuti (zvanou "jemná aromatika") a naprosto skvělá vína co do suroviny i práce vinaře. To už je mi milejší přístup Decanteru, kde sice občas dají 95 kdo ví čemu, ale necpou nesrovnatelná vína pár bodů od sebe.
Na soutěžích je nesmírně obtížné vypořádat se s potenciálem. Jak hodnotit mladé víno obrovské kvality, ale zatím nevyrovnané, příliš mladé? Jako tuctovku, která je ale už nazrálejší? Nebo snad ještě níže? To by pak miliardářská červená dopadla, kdyby šla na soutěže mladá...
Je správné odrážet cenu. Ne zásadně výrazně, ale nějak ano. Víno za 300 technologicky a kvalitativně obdobné ZVB za stovku si podle mě při stejném výkonu zaslouží nižší hodnocení, nejsme na slepé degustaci. Ne o 5 bodů, ale o bod-dva ano.
Členěná škála má řadu nedostatků. Tak kupříkladu barva. Podle míry vyzrálosti/přezrálosti hroznů RR se barva může výrazně lišit, taktéž se podepisuje technologie. Je snad sytá žlutá a priori lepší než zlatavá, vypovídá o lepším vínu?
Totéž platí o čirosti. 99,99% vín je plně filtrováno, zbytek jsou nefiltry a nehody. K čemu je tedy to měřítko hodnocení? K popravě nefiltrů?
Rozpětí u vůně a chuti je bodově obrovské, přitom vágní, připomíná psychologické testy určitě ano / spíše ano / nevím/ spíše ne / určitě ne. Člověk se zajisté snadno rozhodne mezi krajnostmi, ale zbytek je na vodě.
A co celkový dojem? Nemůžete mít dokonalý dojem z ne tak úplně dokonalého vína, ale celkově krásného a za dobrou cenu? -
-Vicky-14. 11. 2024 0:36
Tatínek má velké bříško: Několikrát tady padlo stanovení si hranice. Já třeba vína pod 80 bodů vylévám, a to nejen kvůli vadě, ale i kvůli celkové neharmoničnosti. Prostě mi to nejde přes pysky. Vína pod 85 s manželkou dopijeme, ale už bych se k nim nevrátil. Ne proto, že nejsou dobrá, ale protože mne objevování žene dál. Vína nad 90 bodů bych si koupil do archivu, kdybych nějakým mohl mít. Vína nad 95 vynikají tak, že se mi ještě dlouho vrací a musím na ně myslet třeba ještě týden. Ale každý to má jinak.
Ano, to je myslím celkem dobrá "pomůcka", ale mělo by se k ní dostat spíše opačným způsobem. Tedy nikoliv si říct "toto víno bych si dal do archivu, takže mu dám 90," ale naopak "tomuto vínu dám 90 a rád bych si ho dal do archivu." Nejen, že vína stejně hodnocená mohou mít naprosto jiné vlastnosti, ale také musíte vzít v úvahu to, že do hodnocení byste neměl promítat osobní preference. Tedy měl byste být schopen si říct "toto je objektivně víno na 90 bodů, ale mě osobně nesedí a po jedné skleničce mám dost."
Otázka ale je, jestli na soutěži někdo může hodnotit podle podobných kritérií, protože na to je degustační vzorek příliš malý a vzorků příliš. Mně se dost často stává, že u otevřené láhve začínám na 86 bodech a skončím na 90 bodech, protože se víno úžasně rozvine nebo skončím na 82 bodech, protože mi začne po dvou deci zajídat.
Je to něco podobného, jako když jsem v začátcích tvrdil, že nikdy nemohu mít na vína stejný názor jako odborné poroty, protože "oni ho plivají, ale já ho piju..." Byl jsem až překvapen, jak rychle jsou oborníci schopní předpovědět i vývoj vína ve sklenici. Zatímco já jsem ve třech minutách stihnul jen první dojem, oni už říkali, jak se to víno zlepšilo. A skutečně když jsem se k němu o něco později vrátil, tak měli pravdu.
Další věc je reprodukovatelnost, která, alespoň jak se mi zdá, je u soutěží dost malá. V praxi jde o to, že během jednoho roku je rozdíl hodnocení téhož vína v NSV a SV třeba i 4 body a tentýž rozptyl je i mezi jednotlivými víny v různých letech. Nedávno jsem koukal na červené víno které mělo poslední 3 roky v NSV hodnocení 87 - 83 - 87 bodů.
Ano, na to existují i studie a nemá smysl se tím nějak trápit. Prostě každé hodnocení je jiné a může i jinak dopadnout ;-)
Také jsem si všiml, že našich červených vín se trend inflace hodnocení týká málo nebo vůbec. Což je možná důvod, proč je jich v SV tak málo.
Máte pocit, že by červená zůstávala na původních bodech? To si nemyslím. A důvod menšího počtu červených v Salonu bude myslím taky jiný. Špičková červená jsou rozhodně mnohem vzácnější, než ta bílá. Ve finále Salonu jsem červená neměl (jen na rozstřelu o šampiona), ale v Králi vín se mi jich pár do sklenice dostalo a většinou mě nijak nezaujaly. To, že v prvních podoblastních kolech je spousta špičkových červených neznamená, že se dostanou až do konce (že je tam vinaři vůbec přihlásí a navíc budou mít stejně dobrou kondici jako před půl rokem).
Poslední poznámku mám k mnou zmiňované kalibraci. Ta by samozřejmě musela probíhat mimo soutěže, čistě jen za účelem porovnat jak jak hodnotí jednotliví degustátoři a pomocí slepé degustace ověřit reprodukovatelnost jejich hodnocení. Třeba u piva se to občas dělá, včetně toho, že se týž vzorek dá do "slepice" dvakrát a měří se, jestli je hodnocení jedince/skupiny konzistentní. U piva také existují speciální sady "vad piva", což jsou roztoky koncentrující nebo napodobující většinu nejobvyklejších senzorických vad. Špičkoví degustátoři je pravidelně používají, aby sami sebe kalibrovali na dostatečnou citlivost na danou vadu.
Když jsem ochutnával piva, dost často jsem byl "jediný kdo si stěžoval" na pivo s vadou (většinou diacetyl). Ale i teď mi přijde, že jsem jediný, kdo naráží na vína s vadou. Vzhledem k tomu, jak často na nějakou vadu narážím já, narážím zde na opravdu titěrné množství vad v hodnocení kolegů. Nebo i na soutěžích, kde si se zájmem pročítám žebříček vín od konce, pod 80 bodů :)
Na větších soutěžích už vady nepotkáte vůbec (většinou se vyřazují a do katalogů ani nedostanou). A tuším, že podobně uvažují i zdejší hodnotitelé, tedy víno s vadou tu veřejně nehodnotí. Upřímně si myslím, že je to někdy dobře, protože i negativní reklama je reklama. A u lidí, kteří vínu nerozumí, by takových 60 bodů také mohlo vzbudit dojem, že to je něco fajn k pití, vždyť 60 % je slušný film :-D -
Několikrát tady padlo stanovení si hranice. Já třeba vína pod 80 bodů vylévám, a to nejen kvůli vadě, ale i kvůli celkové neharmoničnosti. Prostě mi to nejde přes pysky. Vína pod 85 s manželkou dopijeme, ale už bych se k nim nevrátil. Ne proto, že nejsou dobrá, ale protože mne objevování žene dál. Vína nad 90 bodů bych si koupil do archivu, kdybych nějakým mohl mít. Vína nad 95 vynikají tak, že se mi ještě dlouho vrací a musím na ně myslet třeba ještě týden. Ale každý to má jinak. Otázka ale je, jestli na soutěži někdo může hodnotit podle podobných kritérií, protože na to je degustační vzorek příliš malý a vzorků příliš. Mně se dost často stává, že u otevřené láhve začínám na 86 bodech a skončím na 90 bodech, protože se víno úžasně rozvine nebo skončím na 82 bodech, protože mi začne po dvou deci zajídat.
Další věc je reprodukovatelnost, která, alespoň jak se mi zdá, je u soutěží dost malá. V praxi jde o to, že během jednoho roku je rozdíl hodnocení téhož vína v NSV a SV třeba i 4 body a tentýž rozptyl je i mezi jednotlivými víny v různých letech. Nedávno jsem koukal na červené víno které mělo poslední 3 roky v NSV hodnocení 87 - 83 - 87 bodů.
Také jsem si všiml, že našich červených vín se trend inflace hodnocení týká málo nebo vůbec. Což je možná důvod, proč je jich v SV tak málo.
Poslední poznámku mám k mnou zmiňované kalibraci. Ta by samozřejmě musela probíhat mimo soutěže, čistě jen za účelem porovnat jak jak hodnotí jednotliví degustátoři a pomocí slepé degustace ověřit reprodukovatelnost jejich hodnocení. Třeba u piva se to občas dělá, včetně toho, že se týž vzorek dá do "slepice" dvakrát a měří se, jestli je hodnocení jedince/skupiny konzistentní. U piva také existují speciální sady "vad piva", což jsou roztoky koncentrující nebo napodobující většinu nejobvyklejších senzorických vad. Špičkoví degustátoři je pravidelně používají, aby sami sebe kalibrovali na dostatečnou citlivost na danou vadu.
Když jsem ochutnával piva, dost často jsem byl "jediný kdo si stěžoval" na pivo s vadou (většinou diacetyl). Ale i teď mi přijde, že jsem jediný, kdo naráží na vína s vadou. Vzhledem k tomu, jak často na nějakou vadu narážím já, narážím zde na opravdu titěrné množství vad v hodnocení kolegů. Nebo i na soutěžích, kde si se zájmem pročítám žebříček vín od konce, pod 80 bodů :) -
-Vicky-4. 11. 2024 12:40
Wiki: Moc hezky sepsáno, Vicky! Taky si tento trend uvědomuji a sama ho na svém hodnocení poslední dobou trochu pociťuji. Přisuzovala jsem to však spíš tomu, jako bych na začátku svých hodnocení čekala na ty bomby a držela si pro ně rezervu. 😀 Nicméně za těch pár let jsem měla možnost ochutnat nemálo topových světových vín a dospěla jsem k názoru, že jsem držela asi zbytečně velkou rezervu. 😀 Zpětně si tedy uvědomuji, že jsem na některá tuzemská vína byla opravdu trochu přísná. 😊 Tebou popsaný tlak na soutěžích je určitě realitou a celkový světový trend také. I já si tu pověstnou větu “však ty body nedáváš ze svého” na soutěži vyslechla... 😆
Ano, je potřeba hodně srovnávat. Nejen se zahraničím, kde člověk zjistí, že průměrná kvalita není nijak odlišná, ale také s tuzemskem. Když se vínomilec projde po otevřených sklepech v některé z moravských vísek, zjistí, že pokud by si měl stále zachovávat svůj přísný metr, tak by tam devadesátkové víno těžko hledal a naopak se mu nahromadí vína pod 80 body. Proto musí zvednout ten "základ", většina vín se opravdu kolem 80 bodů pohybuje, ale tím pádem také musí dát velmi pěknému vínu více než 85.
-
-Vicky-4. 11. 2024 12:36
slecnasteckou: Jsem moc ráda, že to tu zaznělo... hodnotitelé na soutěžích jsou opravdu zvyklí dávat vyšší body a v této optice je i potřeba naše hodnocení porovnávat; není to ani dobře, ani špatně - prostě to tak je ;-)... zaplatila jsem si Master Class se světoznámým Jamesem Sucklingem a z jeho vysokých bodů se mi protáčely panenky. :)
Zrovna on je myslím světový extrém, u něj tipujeme, kdy se dostane nad 100 bodů :-D Je tím inspirována i úvodní grafika... :-)
-
-Vicky-4. 11. 2024 12:34
Tycka: Asi je to tak, že většina zdejších vínomilců, včetně mě, se pohybujeme většinou pouze mezi 80 až 90b., tudíž by nám stačila 10-ti bodová stupnice...:-) Problém možná tkví v tom, že nikdo z nás neví jak chutná 100 bodové víno a proto se držíme při zemi...:-)
Mám to obdobně jako Brodequin, kdy 85b. je "magických", tzn. že nad 85b. bych si láhev opakovaně koupil....
Ano, tu hranici máme každý nějak nastavenou, stejně jako rozsah. Já třeba dávám velmi malému počtu vín známku pod 80, většinou "z lítosti" alespoň tu kulatou 80 dostanou. Myslím, že pod 80 už by člověk musel výrazně obhájit, že zrovna tohle víno si ani tolik nezaslouží.
Mimochodem se to stalo letos na velkopavlovické podoblasti, kde skončily dva medailové Tramíny z našeho testu pod touto hranicí a neprobojovaly se do dalšího kola (pokud nepůjdou na divokou kartu). A když jsem se tam potkal s jedním degustátorem, který loni hodnotil finálovou stovku Salonu, tak se úplně chytal za hlavu a kupoval si lahev právě toho Tramínu se 78 body...
Napadá mě, zda bodová inflace nesouvisí s klesajícím trendem prodeje vína...
A ten skok v bodování byl myslím patrný někdy kolem roku 2021, kdy v Šetkově Průvodci se to najednou začalo hemžit devadesátkami.
Když dosáhnou naše vína na světové soutěži vlašáků v Maďarsku na 90 bodů a více, tak s tím asi nemám problém. Ale když "obyčejný" ryzlink ze Znojemska dostane na Decanteru 95b., tak něco není v pořádku.
To bych do souvislostí nedával. Jednak ta inflace začala ve světě už mnohem dříve a hlavně ještě v roce 2021 tady žádný trend klesajících prodejů nebyl. Ale už tehdy v tuzemsku sílily hlasy vinařů, že raději budou dávat vína do zahraničních soutěží, kde dostávají vysoké body, než do tuzemska. Protože tady neumí vína porotci "dobře ocenit".
-
-Vicky-4. 11. 2024 12:24
Tatínek má velké bříško: Jako naprostý laik odkojený zdejším návodem k hodnocením a (právě proto) zanícený "devadesátkář" bych měl asi mlčet. Přesto ... je to o systému a statistice.
Soubor hodnocení jakéhokoli jednotlivce i skupiny podléhá nějakému statistickému rozdělení. Většinou "normálnímu" rozdělení (Gaussova křivka) danému střední hodnotou a rozptylem. Stobodovka to umožňuje v rozmezí 40-100 bodů, vzhledem k vícenásobné normalizaci se ale hodně hodnotících uchyluje v podstatě k desetibodovému hodnocení 85+/-5 bodů. Tedy zhruba 98% hodnocení leží mezi 80-90 body. Třeba tady. Vede to k absurdním hodnocením typu 87+ bodu. Někteří hodnotitelé s obrovským počtem hodnocení zde nikdy (v životě) nedají víc než 91, 92 nebo 93 bodů, nebo dávají jen jednotky hodnocení pod 80 bodů, například. I Vám, Viktore, zbývá 6 bodů do stovky :)
No já samozřejmě všechna hodnocení ve zdejší dtb nemám (např. zahraniční vína), takže Vám mohu sdělit, že už jsem se propracoval i k 97 ;-)
Vidím tady dvojí trend. Jednak ta střední hodnota se posouvá nahoru, protože neustálé zlepšování je mantra udržení spotřebitele. A hodnotitelé (na soutěžích) jdou vstříc hodnoceným. A pak se zvětšuje rozptyl, protože to umožňuje roztáhnout spektrum hodnocení vín přihlášených do soutěží (která by neměla být z principu špatná) na 95-75 bodů místo na 90-80. Od čeho jinak je ve stobodovce 60 volných pozic?
Velmi dobře jste pojmenoval dva jevy, které spolu ale vzájemně nesouvisí. Ztímco širší spektrum hodnocení je naprostý základ toho, co se "učí" degustátoři, tak posun spektra je právě ovlivněný trendem, kterým se zabývám v článku.
Já to tak dělám a moje hodnocení má extrémy do obou stran. I Michlovský za to myslím brojil.
Když to shrnu, myslím že dost lidí (i zde) vyznává takové to konzervativní hodnocení "na Spáčilku". To je filmová kritička, která v 90-00 letech hodnotila filmy zásadně jen 60, 65 nebo 70%. Za mne využít škálu hodnocení v plném rozsahu je dobře, víc nahoru i dolu. Jestli se ale celkově posouvá střední hodnota (průměr), to bez dat neumím posoudit.
Nenazval bych to hodnotami konzervativními. Jsou soutěže, kde se do katalogu vína pod 80 bodů nedostanou. Pak další, které vína pod určitou bodovou hranicí vyřazují. Proč? No protože zkrátka v dnešní době už není relevantní, jestli víno dostane 75 nebo 65 bodů. Takovým vínem (a jeho hodnocením) se člověk nepotřebuje zabývat. Relevantní začne být až od určité bodové hranice, která se právě posouvá. James Suckling ji má na 88 bodech...
Smysl by si pak asi dávalo, aby si mezinárodní organizace kalibrovala hodnotitele ve stylu, například: "jestliže je v Moravské podoblasti dobrý rok, ale ne výjimečně dobrý rok, pak 4-6% přihlášených vín by měla obdržet známku více než 90 bodů a průměr hodnocení by měl být 84-86 bodů". Když to tak nevyjde, měla by jít instrukce například: "Hodnoťte přísněji, ale s větším rozptylem, protože Váš průměr hodnocení je 86,5 bodů, ale máte málo hodnocení nad 90 bodů".
To samozřejmě žádná mezinárodní organizace ani udělat nemůže, protože pokud se hodnotí naslepo, neměl byste vědět, odkud které víno pochází ;-) A obecné instrukce jsou jasné a dodržují se.
-
Wiki3. 11. 2024 20:25Moc hezky sepsáno, Vicky! Taky si tento trend uvědomuji a sama ho na svém hodnocení poslední dobou trochu pociťuji. Přisuzovala jsem to však spíš tomu, jako bych na začátku svých hodnocení čekala na ty bomby a držela si pro ně rezervu. 😀 Nicméně za těch pár let jsem měla možnost ochutnat nemálo topových světových vín a dospěla jsem k názoru, že jsem držela asi zbytečně velkou rezervu. 😀 Zpětně si tedy uvědomuji, že jsem na některá tuzemská vína byla opravdu trochu přísná. 😊 Tebou popsaný tlak na soutěžích je určitě realitou a celkový světový trend také. I já si tu pověstnou větu “však ty body nedáváš ze svého” na soutěži vyslechla... 😆 -
slecnasteckou3. 11. 2024 18:14Jsem moc ráda, že to tu zaznělo... hodnotitelé na soutěžích jsou opravdu zvyklí dávat vyšší body a v této optice je i potřeba naše hodnocení porovnávat; není to ani dobře, ani špatně - prostě to tak je ;-)... zaplatila jsem si Master Class se světoznámým Jamesem Sucklingem a z jeho vysokých bodů se mi protáčely panenky. :)
Posledné hodnotenie
Tip na víno ku kúpe u vinára
Ďalšie články z rubriky Vínoblog
Kalendár vinárskych akcií
-
29. 10. 2025Degustace a ochutnávkyBrno
-
29. 10. 2025
-
30. 10. 2025Degustace a ochutnávkyPraha
