Den otevřených sklepů Bořetice 2021: Příjemná akce po dlouhém půstu

Složitější úvod pro vínomilce i pořadatele

Pořadatelé to měli kvůli svému prvenství v kalendáři obtížné a museli si zjišťovat, za jakých podmínek vůbec mohou akci poslední květnový víkend uspořádat. Pomineme-li nápisy na dveřích sklepů informující o povinných rozestupech a kapacitě, odlišný byl pro vínomilce jen začátek celé akce. Tam musel každý návštěvník vyplnit čestné prohlášení o bezinfekčnosti na základě některého ze známých kritérií (negativní test, prodělaná nemoc, očkování).

Samotný průběh se už od běžných časů příliš nelišil, jen drtivá většina vinařství svá stanoviště přesunula ven na vzduch. To byla nakonec výhoda, protože kapacita vinařství se tak zvýšila a vzhledem k ideálnímu počasí se návštěvníci mohli nabažit čerstvého vzduchu.

Lehký nedostatek předběžných informací

Před samotným začátkem akce se zájemci na stránkách pořádajícího vinařského sdružení dozvěděli základní informace. Především bylo možné využít předprodeje vstupenek, ve kterém byly o stokorunu výhodnější, konkrétně za 850 Kč. Také zde byla uvedena podmínka o bezinfekčnosti. Chyběl ale soupis či alespoň orientační počet zúčastněných vinařství, částečně se tak tedy jednalo o „zajíce v pytli".

Ani místo, kde by člověk mohl předplacené vouchery uplatnit, nebylo v materiálech specifikováno. Od hromadné dopravy tak zbývalo jen proudit „s davem". Naštěstí u prvního stánku s výběrem vstupného fungovala schopná obsluha, která nahlas celé frontě s vouchery cestu k registračnímu místu vysvětlila.

Dobrý servis a infrastruktura

Po počátečních zádrhelích už vše klapalo na jedničku. V rámci vstupného byla zahrnuta OIV sklenička s praktickým držátkem, mapka se seznamem sklepů a čtyřmi stokorunovými kupony na nákup vína, propiska a náramek na ruku. Zatímco plastové držátko na skleničku je následováníhodný počin pro každého pořadatele (využíváme jej na každé akci, protože si můžeme volně zavěsit skleničku i s vínem na krk a mít tak volné ruce), v seznamu vinařství přece jen někomu mohl chybět alespoň nějaký prostor na poznámky.

Podle mapky se ale dalo výborně orientovat. Při extrémní koncentraci sklepů v Bořeticích, z nichž se drtivá většina akce neúčastnila, pomáhaly vyvěšené vlaječky s čísly označující jednotlivá degustační stanoviště. Navzdory našim obavám jsme nakonec nepotřebovali žádné zásoby jídla z domova, na místě byly široké možnosti občerstvení jak ve stáncích, okýnkách, tak také na venkovních zahrádkách zdejších restaurací. O něco horší to bylo s „vyprázdňováním", síť WC nebyla nijak hustá. V běžných dobách, kdy se dá odskočit v jednotlivých sklepech, by nicméně toto pokrytí bylo dostatečné.

Vinařství a vína, které nás zaujaly

Nestává se nám velmi často, že bychom stihli při první návštěvě některé obce obejít všechna vinařství. A to jich byl nemalý počet – 23. Díky tomu, že se nikde netvořily fronty a na vzorky se čekat nemuselo, jsme stihli i plnohodnotný oběd. I dle svědectví samotných vinařů se zde cílilo především na běžné zákazníky otevřených sklepů s preferencí vín se zbytkovými cukry, nabídka suchých vín tak byla v menšině. Ještě méně bylo vín červených, což je vzhledem k poptávce pochopitelné, ale v obci Modrých hor to zamrzí.

• Bezesporu nejzajímavější bylo srovnání André, které je tu profilační odrůdou a na něž se zaměřilo i zdejší VOC Kraví hora. Snažili jsme se jej ochutnat všude, kde bylo v nabídce, nakonec jsme tedy srovnávali osm vín. Bohužel se potvrdilo, že se na trh dostává až příliš mladé, protože nejstaršími ročníky byly osmnáctky, což je na tuto odrůdu velmi málo. Nejčistší bylo andréčko od Stanislava Nováka, které by ale také k dokonalosti potřebovalo ještě pár let zrát na lahvi.

• Vzhledem k poloze hned u registračního místa jsme začínali s ochutnáváním u Vinařství Hempl, které nás také nalákalo audiopřenosem hokejového utkání ČR – Velká Británie, jež mohli vínomilci sledovat venku „při skleničce". Vzorky byly pravda spíše mikroskopické, ale stihlo nás i tak oslovit Sylvánské zelené a červená Frankovka.

• Příjemnou Frankovku ročníku 2018 jsme měli i u „prezidenta na furt" Václava Petráska, tradičně skvělé bylo „pinotové" Cuvée Kácary vinařství Jedlička. I když tomu bychom dali ještě chvíli času na zrání, předchozí ročníky jsme si pamatovali ještě v lepší kondici.

• Velkou neznámou pro nás byl Tomáš Režný, který se vytasil s velmi moderními etiketami. Zaujalo nás také uvedení kompletních popisů výroby vín v nabídkovém listu. Ze zákulisí jsme se dozvěděli, že koketuje s biodynamikou, a i podle charakteru vín je jasné, že inklinuje k autentickým vínům. Bílá vína nás příliš neoslovila, ale André a zejména Frankovka 2018 byli opravdu povedené.

• Vinařství Baraque svou prezentaci výrazně zaměřilo na vína se zbytkovými cukry. Příjemně nás překvapil Hibernal, který postrádal agresivní „kočičincovou" aromatiku. Ta byla naopak příjemně čistá a sladce ovocná. Pro návštěvníky, kteří se pídili po suchých vínech, naštěstí místy manželé Machovští zalovili „pod pultem" a byli připraveni nabídnout i jiný sortiment. Dalo se tak vrátit v historii třeba k úspěšnému a dosud mladistvému oranžovému Tramínu 2018.

• Ve vinařství Lukáše Sadílka nazvaného Kraví hora jsme nenašli jen hezky zpracované moderní etikety, ale také nejlepší víno s označením barrique v ceníku. Bylo to Chardonnay ročníku 2019. Ve stejné kategorii bylo slušným počinem i Rulandské modré 2018 vinařství Újezdský, u něj ale bylo v dochuti poněkud více hořčinky.

• Překvapivě výborně se se složitou odrůdou Cabernet Sauvignon popasovalo Vinařství Habřina, jeho výběr z hroznů ročníku 2018 patřil k nejlépe zvládnutým červeným vínům dne. To v kategorii bílých vín bychom vyzdvihli ještě Veltlínské zelené 2019 od vinařství specifického jména 7 vinařů.

Všechno vyústilo ve zdárný průběh celé akce a to včetně počasí, které bylo doslova ideální. Přesto, že bychom žádné víno neoznačili vysloveně za špičkové a známky neatakovaly devadesát bodů, kompaktnost celé akce a pestrá nabídka vinařství by nás přesvědčila i pro návštěvu zase někdy v budoucnu.