Festival znojemských vín 2024: Skvělá atmosféra a spousta vín v prašném prostředí

Zájem už od časných hodin

Oficiální začátek akce byl stanovený na 11. hodinu dopoledne, protože ale pokračovala až do pozdních večerních hodin, bylo zřejmé, že nejvíce návštěvníků přibude až odpoledne. Proto překvapilo, že čtvrt hodiny po začátku již byla obsazená prakticky všechna místa k sezení ve stínku a i mnohá ke stání.

Pokladna byla nejprve umístěna pod stanem, tam ale i přesto dost pražilo slunce, takže se později přesunula do chladnějšího stínu budovy pivovaru. Návštěvníci si mohli zvolit degustaci za paušál (500 Kč) nebo platit každý vzorek zvlášť formou žetonů. Možná i proto, že paušální degustace byla mnohem více „promována" a pochopitelně se pro náruživé degustátory vyplatila více, drtivě převažovali degustující s páskami.

Výhodou také byla zálohovaná sklenička, takže člověk neměl potřebu si brát vlastní sklo z domova, aby se mu pak zbytečně další sklenice doma nehromadily. Pokud upřednostnil degustaci za bločky (kus 5 Kč), pak jej stála půl deci vína bez medaile 3, se stříbrnou medailí čtyři, zlatou pět a velkou zlatou, šampiona, přírodně sladkých i šumivých vín šest bločků.

Slyšel jsem i názory jiných pořadatelů, že v případě dvojího vstupného se vždy tuzemská nátura projeví snahou nějak vstupné ošidit. Zde stačilo upozornění, že každý s paušálním vstupným si může přinést jen jednu skleničku. Doplnil bych s klidem pravidlo, že také dostane nalito jen degustační množství. Nicméně musím pochválit, že v jediném případě, kdy jsem viděl dámu s náramkem nechat si nalít deci a říkal si, že to je přesně ten typ „švindlíře", všichni u stolu, kde tento vzorek rozlila, měli stejný náramek s označením zaplaceného paušálního vstupu. Nečekejme tedy od lidí vždy jen to nejhorší.

Lepší příprava, horší povrch

Před dvěma lety probíhal festival na úplně otevřeném prostranství, letos se pořadatelé připravili i na horší počasí. Myšleno nejen možnost srážek, ale také opravdu značné pálení slunce, které se nakonec konalo. Značná část totiž byla přikryta zajímavou stanovou konstrukcí, která paprsky nepropustila a bránila by i případným kapkám deště. V souvislosti s povětrnostními podmínkami ale vyvstal jiný zádrhel a tím byl prach. Nepamatuji se přesně, jaký povrch zde byl před dvěma lety, tentokrát ale všudypřítomný jemný štěrk z pod nohou víříl, ať už větrem nebo jen prostou chůzí a od prachu pak byly znečištěné stoly, katalogy, ale také sklenice na víno.

Je jasné, že při venkovní expozici s teplotou kolem třiceti stupňů ve stínu, je chlazení vín dost velkou výzvou. Tentokrát bylo u většiny vín řešeno klasickým ponořením do ledu s vodou ve stylizovaných „neckách" ze sudů. Chlazení tak nebylo úplně rovnoměrné, ale na vysloveně teplejší vzorky návštěvníci narazili jen místy a spíše na začátku degustace.

Zatímco výlevky byly dostatečně hustě rozmístěny v centru dění, vodu na zapití či vypláchnutí sklenice jste museli mít buďto z domu nebo si ji opatřit v některém ze stánků. Ty nabízely také občerstvení, ať už něco malého k zakousnutí, ale také plnohodnotný chod ve formě hamburgerů.

Pár tipů na pěkná vína

Na degustaci jsem dorazil tentokrát sám, a tak jsem si vybíral opravdu jen zrnko mezi prezentovanými 355 vzorky. Převážná část byla bílých suchých, zabrousil jsem ale lehce i do červených, šumivých a přírodně sladkých. Tentokrát jsem mnoho pozornosti nevěnoval aromatickým odrůdám, snad s výjimkou suchých Pálav. Z dějiště jsem odcházel již po třetí hodině se záznamy o více než padesáti vínech.

• Doma si Veltlínské zelené dám jen výjimečně, na Znojemsku je to ale taková nepsaná povinnost. Nejpříjemnějším překvapením byl Green 2023 jednoduchý základní veltlín od Arte Vini. Postrádá sice mohutnost a komplexnost některých dalších vín, bohatá vůně koření a bylin, která se promítá i do delší dochuti, ale osloví široké publikum.

• Zajímavá byla exkurze do Neuburgů. Nejexpresivnější ze Znovínu asi bude všeobecně nejoblíbenější, ale jeho pronikavá aromatika pomela a limetky není zrovna nejodrůdovějším projevem. Lahofer stejného ročníku potřeboval trochu více vzduchu a pak odhalil mnohem více vrstev. Našla by se jak medová, ovocná, ale také po sušených květech. Neuburské 2022 vinařství Žiška nezapřelo starší ročník, působilo už lehce nazrálým dojmem. Konečně se zde ale objevily i odrůdové ořechy a šarmantní alkohol v delším závěru s patrným medovým podkresem.

• Více pozornosti než obvykle jsem věnoval všem třem bílým burgundským odrůdám. V Rulandském bílém dominovali zástupci skupiny Lahofer. Příjemná harmonická třiadvacítka přímo od Lahofera s výraznými akcenty vanilky, pomeranče a koření si určitě získala široký obdiv, koncernový sourozenec z Hanzelu šel ale mnohem dál. Doslova ovocná erupce na nose pokračovala v chuti opravdu plným tělem s dobrou strukturou a velmi příjemnou dlouhotrvající slaností.

• Příjemně pitelná šardonka byla od Arte Vini. Sice nijak mohutná, ale s moc příjemnými vjemy nového koření, vanilky či karamelu. Velký potenciál ukazuje Reserva 2023 Piálka & Jägera s kořenitou, i ovocitou a slanou dochutí, na své nejlepší výkony ale má ještě čas. V současnosti rozhodně málo přístupné APRI slaností i skvělou strukturou přímo oplývá, ale zatím v něm možná až příliš dominuje dřevo.

• Naprosto opačné charaktery ukázaly dva nejlepší šeďáky. Zcela logicky podle ročníku svého zrodu. Překvapila jedenadvacítka Vinných sklepů Maršovice botrytická, hrozinková a medová s útlejším tělem. To naopak 2023 Lahoferu působí ještě příliš mladě, ale zato bujaře, svěže a minerálně.

• Nejvíce jsem standardně ochutnával Ryzlinků rýnských. Mimo absolutní špičku potěšila Farma U tří dubů se svou dvaadvacítkou s příjemně intenzivním tónem sušených (nejen) lipových květů a skvělou kyselinkou. Ve vyšších patrech cílí na náročné konzumenty vinařství Thaya se svým terroirovým ryzlinkem s výraznějšími vjemy dřeva a citrusů, který se zdá být ale zatím velmi mladý. To naopak šampion vinařství Hanzel působí už mnohem nazrálejším a uhlazenějším dojmem. Víno je plné, strukturované se sofistikovanou kyselinkou prostupující celým tělem a dlouhou medově nazrálou dochutí.

• Vyzkoušel jsem i jediné dvě suché Pálavy a obě si zaslouží pochvalu. O něco více bodů dostala v soutěži po zásluze Pálava 2022 Farmy U tří dubů s výraznější kořenitostí, kůrou citrusů a příjemnou nasládlostí citrusových marmelád.

• Červená vína zůstala spíše za očekáváním, a to zejména v kategorii Rulandského modrého. Aromaticky naprosto úchvatné APRI 2022 stejně jako jen o něco lépe hodnocený pinot vinařství Partilia zřejmě doplácí na ročník, protože jim bohužel chybí výraznější tělo. To nechybí překvapivému vítězi kategorie Frankovce Vína Mikulov. Jde o víno velmi příjemné, pitelné a ovocité, ale nijak sofistikované, které by mělo předpoklady standardně bořit výsledky soutěží. To naopak Cuvée Jana Plačka tyto předpoklady má, dal dohromady Rulandské modré a Cabernet Cortis a odměnou mu je skoro 90 bodů v soutěži. Víno bohaté vůní i chutí na sebe určitě strhne pozornost, i když bych mu asi nepředvídal nějakou dlouhou budoucnost.

• Jako sladkou tečku na závěr bych zvolil ušlechtilé ledové víno Ryzlinku rýnského z Vinných sklepů Lechovice, které kromě intenzivní sladkosti kandovaného ovoce oplývá i skvělou kyselinou a je myslím teprve na začátku své dlouhé životnosti.

Znojemští pořadatelé zkrátka vědí, jak na to. Týden před slavnostmi vinobraní v tom samém městě dokáží na svou akci dostat jak kolemjdoucí turisty, tak i zaryté vínomilce a oběma těmto skupinám nabídnout pro ně vhodné podmínky k ochutnání nejlepších vín Znojemska. Dělají tím výbornou reklamu nejen regionu, ale také Národní soutěži vín. Jednou za dva roky (pořadatelství se střídá s Dolními Kounicemi) se sem rozhodně vyplatí zajet ochutnat zdejší vína.

Užitečné odkazy

Článek s výsledky Národní soutěže vín – znojemské podoblasti 2024