Rozhovor s Klárou Kollárovou: Chceme prezentovat konkrétní odrůdy v daných lokalitách

Proč jste se rozhodla nabídku na pozici národního sommeliera přijmout? Co vás na ní láká nejvíc? 

Rozhodla jsem se ji přijmout, protože si již dlouho přeji, aby se naše vinařství koncepčně posunulo. Během mnoha návštěv na Moravě i v Čechách a nekonečných diskuzích o kvalitě vín, přístupu ke společné věci, úrovni gastronomie a dalších jsem často odcházela s nepochopením a nad vším jsem chtěla zlomit hůl. Pak ale vždy přišlo překvapení ve formě zajímavého gastro podniku, nového mladého vinařství s jasným konceptem nebo jen pozitivní zážitek spojený s vínem, a to člověku dodá energii. Takže když se nabídka objevila, řekla jsem si, že jestli se mi něco nelíbí, mám šanci to reálně změnit a ne jen kritizovat a šířit negaci. 

A co mě láká? Asi všechno. Práce s koncovým zákazníkem je jedna velká kapitola, která je mi historicky asi nejpřirozenější, prezentace vín na mezinárodní úrovni také. Takže pro mě osobně je největší výzvou práce s vinaři. Znamená to totiž moje větší zapojení do vinohradnické a enologické části života vína. A na to se moc těším. 

Jeden z cílů národního sommeliera je klást větší důraz na informovanost milovníků vín o vínech z Moravy a Čech. Jaký typ informací by měl zaznít, aby vínomilci ocenili kvalitní tuzemská vína a chtěli je opakovaně pít? 

Celá moje práce je napojená na nově vznikající vinařskou koncepci, která jasně nastaví směr komunikace. Chceme komunikovat konkrétní odrůdy v daných lokalitách, protože to jediné dává smysl. Chceme konečně uchopit systém VOC, což bude základní nosná komunikační linka, a tak se konečně připojíme k prezentaci vína na základě místa původu, jak se to dělá v zahraniční. Díky tomu budeme moct prezentovat konkrétní obce, a pomáhat tak i vinařské turistice. S tím se pojí i důraz na suchá vína do 4 gramů zbytkového cukru na litr, protože jen s nízkým zbytkovým cukrem přichází terroir chuťově v potaz. 

Kdo a jakou formou by měl tento typ informací milovníkům vín předat?

Národní vinařské centrum využívá mnoho komunikačních kanálů. Na tom budeme samozřejmě pracovat i dál. Spolupráce se značkou Vína z Moravy, Vína z Čech je samozřejmostí a máme za sebou i první díl podcastu Červený nebo bílý? zaměřeného právě na širší veřejnost.   

V pozici jednoho z majitelů sítě vinných barů jste také byla v úzkém styku se zákazníky. Jak velký byl zájem o tuzemskou produkci v porovnání s tou zahraniční? Bylo potřeba tuzemská vína intenzivněji představovat, aby je zákazníci chtěli ochutnat? 

Zákaznici Vinografu jsou již poučení konzumenti, takže ve velké míře jsme nemuseli pracovat s klasickými „vinnými“ předsudky. A zahraniční hosté naopak nic jiného logicky ochutnávat nechtěli… 

Co výjimečného mohou tuzemská vína nabídnout v porovnání s víny ze zahraničí? 

Výjimečné je především místo původu, bavíme-li se o odrůdách, které nalezneme i jinde ve světě. Milovníky vína zajímá právě to, jak se odrůda, kterou znají dobře, chová jinde ve světě. A pak jsou to samozřejmě lokální odrůdy – středoevropské nebo ještě lépe ty, na které máme vinařský monopol, jako je Pálava, MOPR, André, atd… To všichni velmi kvitují. 

Jaký typ tuzemských vín by mohl uspět u zahraničních zákazníků, ať už v případě exportu nebo přímo u nás jako ukázka tuzemské produkce zahraničním turistům? 

To je hodně obecná otázka, a tak i moje odpověď bude taková: kvalitní suchá vína s důrazem na místo původu. Exportním cílem malé vinařské země není prodávat vína v kvantitě směrem ven, ale přivádět zákazníky k nám do regionů, ukazovat krajinu a kulturu vína, a tím ekonomicky podněcovat rozvoj vinařských oblastí. 

S vinaři budete konzultovat i konkurenceschopnost jejich vín vůči dovozovým vínům z pohledu ceny i senzoriky. Na konečné ceně produktu se nicméně odráží i vnější faktory typu dotací, které samotní vinaři neovlivní. Věříte, že se v případě stejné kvality dá významnému množství dovozových vín konkurovat i cenově? Mají se o to vůbec tuzemští vinaři pokoušet?

Dotace představují velké zaklínadlo. Důležité ale je, na jaký segment kvality a ceny se zaměříte. S velkoprodukcí Itálie a Španělska nebo třeba i Maďarska, které je mnohem blíž a ničí kolegy na Slovensku, se nemůžeme srovnávat, ale to ani nechceme. Nabízíme unikátní produkt, který chceme jako takový prodávat. A z průzkumů víme, že loajalita konzumentů k našim vínům existuje a nevadí jim si připlatit. Když se dotačně srovnáme s Rakouskem, není to zas tak velký rozdíl, o jakém se často mluví. Tedy to, na čem musíme zapracovat, je srovnatelná kvalita v daném cenovém segmentu. A ano, musíme se o to pokoušet. Jiná cesta není. V opačném případě přijdeme o všechny poučené konzumenty vína. 

Workshopy pro vinaře se už pomalu rozbíhají. Jaké na ně máte reakce ze strany vinařů? Mají o tento typ vzdělávacích akcí zájem? 

Workshopy jsou prostě super! Když jsme je s Dášou (pozn. redakce Dagmar Fialová - Marketingová ředitelka Národního vinařského centra) na terase zalité pavlovským sluncem vymýšlely, vypadalo to hrozně jednoduše a logicky. A dnes v podzimním oparu to tak pořád je!!! Máme za sebou jen tři, ale energie na všech byla skvělá, každé místo bylo jiné, všude krystalizovala jiná témata… Navíc i reakce vinařů jsou pozitivní, takže pocity skvělé a pokaždé zapracujeme něco navíc. Musím říct, že to je opravdu pole působnosti, které mě nabíjí pocitem, že to má celé smysl. (úsměv)