V pestrém obsazení Salonu vín 2025 září rýňáky a červená vína

Vyšší cena se stále vyplatí, otevírací doba přehledně

Že zdražují všechny služby, jsme si už tak nějak zvykli, Salon vín není výjimkou. Po třech letech (naposledy v roce 2022) se zvyšuje cena i zde. Pokud zakoupíte vstupenku předem přes e-shop, zaplatíte za ni 649 Kč (tedy navýšení o 50 Kč), na místě pak 695 Kč. Stále ovšem musíme konstatovat, že v porovnání s mnohými jinými akcemi se nám zdá tato cena adekvátní. Volná degustace má 120 minut, pokud byste to ale nezvládli, nabízejí se kratší možnosti degustace i se someliérem – pět vzorků za 275 Kč a deset 495 Kč.

Ochutnávat můžete i prostřednictvím automatu By The Glass, kde platíte každý vzorek zvlášť. Zatímco většina raritních sladkých vín je dostupná pouze v tomto zařízení, z ostatních vín je zde jen užší výběr. Je tedy lépe předem si nabízená vína prohlédnout a předběžně si spočítat, kolik vás degustace bude stát. Nevyčerpaný zbytek kreditu, který si můžete zvolit od 150 Kč v libovolné výši, se totiž zpět nevrací.

Pochválit musíme aktualizované stránky s otevírací dobou. Ta se průběžně podle sezony upravuje. Zcela nově jsou zde také předem vyvěšeny informace o provozu ve dnech volna. Svou návštěvu si tedy můžete naplánovat dokonale.

Elektronika vpřed spolu s evolucí sklenic

Když jsme u toho plánování, velmi dobře k němu poslouží i aplikace s elektronickým katalogem. V ní si předem můžete naplánovat vzorky, které budete chtít na místě ochutnat, a navíc si do něj v průběhu degustace psát poznámky. Po letošním vylepšení máte také možnost se vrátit i k sestavě vín z loňska. Mimochodem pokud jste přihlášeni pod svým účtem na MojeLahve.cz, své poznámky najdete jak v profilech vín na tomto portálu (po kliknutí na hodnocení vína), tak také ve všech dalších aplikacích, které využívají tuto databázi. Snadno tedy zjistíte, co jste si o konkrétním víně například poznamenali na Královském koštu nebo na Festivalu otevřených sklepů, pokud jste ho tam ochutnávali. Jestliže spíše preferujete katalog papírový, i ten je k dispozici, nicméně jej dostanete do ruky až na místě.

Ještě větší komfort pro návštěvníky panuje v nabídce skla. Malé sklenice bez zálohy jsou už spíše přežité (i drtivá většina vinařských spolků při otevřených sklepech přechází na větší objemy), v zálohovaných si ale můžete vybrat již dokonce ze dvou variant. Sklenici Stölzle o objemu 450 ml za dvěstěkorunovou zálohu a také ručně výráběnou Květnou 540 ml za 700 Kč. Zejména pokud nemáte takovou sklenici doma a přijeli jste na špičková vína, doporučujeme ji vyzkoušet a užít si zcela nový zážitek z vín. Mimochodem přímo z nich hodnotili vína také členové porot této soutěže, budete tak mít blíže podmínkám, při kterých vína do expozice vybírali.

Mírný rozjezd přes „zelené odrůdy"

I když můžete na úplný úvod degustace zvolit tradiční zavínění sektem, který je na konci expozice volně k dispozici, není třeba se bát začít tím, co pořadatelé zařadili na prvá místa. U veltlínů i sylvánů totiž nečekají žádné složité „obludky", jejich prostřednictvím výborně proniknete do degustační formy. Ani u nich se však nemusíte bát, že by se byť ve velké sklenici nějak ztrácela, jsou dostatečně výrazné i pro větší objemy.

Vůně Veltlínského zeleného od Lahofera (vzorek č. 2) vám doslova vyběhne ze sklenice. Výrazné kořenité tóny bílého pepře postupně sládnou až do sladkého koření a jablečného kompotu zastříknutého limetkovou šťávou. Šťavnatost se v chuti příjemně snoubí s nasládlostí a tušíme, že toto víno bude „přítulné" pro většinové publikum. Následující veltlín „šlechtitelky" (č. 3) takovou expresivností nezaujme. Odrůdově trochu netypický projev botrytidy kombinuje se sušenými květinami, pomelem, medem a kompotem z peckovin.

U Sylvánského zeleného Milana Vašíčka (č. 4) by se měli zastavit především milovníci hodně nazrálých vín. Budiž mu ke cti, že se v čase nijak výrazně nemění a zůstává šťavnaté, zároveň ale lze poukázat na jeho již hodně štíhlé tělo. Velmi pěkný a odrůdový sylván představuje Vinařství U Kapličky (č. 5). Zprvu výrazná květinovost s příjemně zelenou travnatostí postupně sládne do ovocných tónů. V chuti jej zakulacuje možná trochu vyšší cukr, který z něj dělá velmi přístupné víno.

V burgundách sklizeň hrušek

Tóny hrušek jsou nejčastějším vjemem prolínajícím se hned několika víny v rámci všech tří burgundských odrůd (a i některých dalších). Potěšitelné je početně široké zastoupení jindy spíše opomíjeného Rulandského bílého. Výborné srovnání nabízí degustace dvou vín Zámeckého vinařství Bzenec ze stejné trati a produktové řady, ale jiného ročníku a při použití jiné technologie. Doporučujeme je ochutnávat hned po sobě. Povedený ročník 2023 (č. 8) s vůní květin, malvic a citrusů má v chuti příjemné stopy minerality a v dochuti i lehce vanilky. Malé sudy byste asi u jeho staršího sourozence (č. 10) nehádali, jsou perfektně zapracovány. Víno tak překvapuje explozivní ovocností připomínající multivitaminový džus (citrusy, ananas) i s dužinou. Šťavnaté, intenzivní a dlouhé víno je v perfektní kondici, ale mohlo by vydržet i nějakou tu archivaci. Milovníci výrazných tónů dřeva a autolýzy nechť sáhnou po rulandě od Škrobáků (č. 9), naopak výrazně hruškový a v závěru až botryticky hrozinkový štych si užijí vínomilci u Štěpána Maňáka (č. 11). Chyběla nám zde ale trochu výraznější kyselinka.

O své stálé kvalitě po hromadě ocenění přesvědčuje Chardonnay Vinných sklepů Skalák (č. 14) plné žlutého ovoce, medu a minerality, které navzdory sladké vůni působí opravdu suchým dojmem. Trochu jinou polohu Chardonnay s výraznějším dřevem předvádí Kněží hora (č. 16). Dřevo zde vystupuje především prostřednictvím tónů sladkého koření, které příjemně doplňuje kompotované zahradní i tropické ovoce.

Mezi Rulandskými šedými musíme zmínit víno z Vinařství Pod Nechory (č. 21). Nebude ideální pro každého. Vůně zprvu nabídne velmi překvapivé tóny mentolové čokolády. Později nastupuje krémovost, med, mineralita, směs žlutých marmelád. Výrazně dlouhá dochuť pak potěší pěknou kyselinkou. Ať už vám toto víno „sedne" či nikoliv, určitě si jej zapamatujete.

Vlašáková klasika i překvapení

V sekci Ryzlinků vlašských bychom doporučili vína nevynechávat a klidně vyzkoušet všechna. Pozitivně překvapí už Vinofol (č. 22), který má rozhodně vyšší ambice než původní body z Krále vín a prvního kola Národní soutěže. Jen jsme měli v dochuti o něco více hořčinky. Železná Volaříka (č. 23) je subtilnější, než u ní býváme zvyklí, ale pořád vcelku rozeznatelná a rozhodně odrůdová, navíc s potenciálem se ještě zlepšovat. To u šampiona (č. 24) se obáváme spíše opačného vývoje. Za poslední dva měsíce jsme ochutnávali třetí lahev a každá byla trochu jiná, ale u žádné bychom už dlouhou výdrž neočekávali. Bohužel nejde ani o nejlepší Ryzlink vlašský v rámci Salonu a už vůbec ne o nejlepší vystavené víno. Snahu vyzdvihnout právě tuto odrůdu ale plně chápeme.

Z Mikulovska určitě zaujme i druhá Železná, tentokrát stejný ročník 2022 od Mikrosvínu (č. 27) s perfektní strukturou, ve které je patrné i dřevo. Působí harmonickým dojmem, ale klidně by v něm mohla být kyselinka výraznější. Jediná dvacettrojka Šomanů (č. 28) je skvělou ukázkou mladého odrůdového vlašáku. Hrušky, hrozinky, mirabelky, stopy medu, slanosti a minerality, to vše a i více v něm lze najít. Dlouhé doznívání jen umocňuje zážitek. Rozhodně pak nevynechejte i Ryzlink vlašský ze Slovácka od Antonína Blažka (č. 25). Překvapí a pobaví svou expresivitou. Lipový květ, sušené tropické ovoce, kandovaná hruška, kompotovaná ryngle i v chuťovém projevu a nepřehlédnutelná herbální stopa tvoří zajímavou kompozici.

Rýňáky na výši

I letos je Ryzlink rýnský v Salonu nejzastoupenější odrůdou. A je to právem. Těžko mezi nimi budete hledat nějaké výrazně slabší kusy. Už začátek vysloveně nadchne. Skvěle odrůdový kousek od mutěnického Petra Bízy (č. 29) s příjemnou kombinací lípy a limetky a herbálním podkresem navnadí na další vína. Následující opulentnější rýňák (č. 30) je pak krásnou vzpomínkou na Jindru Kadrnku. Díky své výrazně nasládlé ovocité vůni i chuti kompotovaného ovoce s příjemnou mineralitou a špetkou kořenitosti ponoukne k pozastavení snad i svátečnější konzumenty vína, kteří jinak tuto odrůdu nevyznávají.

Volaříkova Purmice (č. 32) s aromatikou sušené meruňky, minerálního medu a černého čaje s broskví velmi jemně doplněného vanilkou zaujme především mohutností těla a skvělou strukturou. Skvělou kondicí překypuje český rýňák Školního statku Mělník (č. 36), který je nejstarším bílým vínem expozice. Nazrálá vůně si zachovává vrstevnatost, stále v ní dominuje spíše ovocná složka s citrusy, lipovým květem, medem a marmeládami z peckovin. V chuti díky vyššímu alkoholu stále poměrně robustní, harmonické až trochu nasládlé, překvapivě přístupnější, než jsme bývali u tohoto vinařství zvyklí. Výborné srovnání nabízejí oba rýňáky Mikrosvínu. Mladší z trati Za cihelnou (č. 37) i starší z trati Staré (č. 40) jsou opravdu špičkově vysoustruženými víny, oba s překvapivě výraznou herbální stopou (i když stále s převahou ovnocnosti) a decentním dotekem dřeva. Toho cukru mohlo být zejména v případě Sterého i méně, takto ale může oslovit širší publikum.

Krása suché Pálavy

Mezi aromatickými odrůdami najdeme spoustu zajímavých vín napříč odrůdami. Už jenom Sauvignonů, kterým předchází krásně suchý Cabernet blanc (č. 41), je velmi pestrá směsice. Nás překvapilo zejména expresivní EGO Zámeckého vinařství Bzenec (č. 43), ve kterém najdete snad úplně všechny klasické projevy této odrůdy od bezového květu, přes bobulové ovoce a peckoviny, citrusy až po zřetelné herbální a travnaté tóny i prašnou mineralitu. Z dosavadních zkušeností s tímto vínem z Mikulovska byla tato ze Salonu dosud nejpozitivnější.

Právem budou výrazným lákadlem této sekce především suché Pálavy. Sešly se tu ze tří různých podoblastí a každá je trochu jiná. Intenzivně růžově kořenitá od Skoupilů (č. 47) je velmi blízko Tramínu a velmi nízký obsah cukru u ní zakulacuje příjemný alkohol. Pro milovníky suchých kořenitých vín skvělá volba. Přístupnější je Pálava Sonberku (č. 49), kde se k divoké růži výrazněji přidává také kůra mandarinky, liči a špetka zázvoru. Aktuálně natolik intenzivní víno, že zastíní i většinu Tramínů, které jsou v pořadí za ní.

Sladší vína ocení i „suchomilci", rosé vyrovnaná

I vzhledem k tomu, že kategorie sladších vín začíná na 9,2 gramech cukru, nemusí se některých vín bát ani zastánci těch suchých. I tady panuje převaha rýňáků, nás vysloveně potěšil ten z Lipova, který vyrobilo Zámecké vinařství Bzenec pro Davinus (č. 59). Není nijak moc výrazný ve vůni, o to více překvapí skvělá kyselinka v chuti, díky které působí sušším dojmem, než by se z obsahu cukru mohlo zdát. Závěru této části nejen početně dominují Pálavy, najdete tu i dvě sladké včetně vítěze této kategorie výběru z cibéb od Vinařství Volařík (č. 71), kterou bychom ale doporučovali nechat až na úplný závěr degustace. Jen těsně pod hranicí sladkých vín je mazlivá Pálava z Gotbergu (č. 69) s až botryticky hrozinkovými tóny, která v chuti překvapí převážně citrusovou kompozicí, ale také stopami koření a bylin.

Pěkně pestrá roséčka mají letos méně cukru a opravdu jim to sluší. Zatímco Frankovka Víta Sedláčka (č. 72) se prezentuje odrůdovou třešní až višní s vanilkou, u Tercie Jana Stávka (č. 73) lze zaznamenat typické kabernetové tóny rybízu z použitého Merlotu.

Mladistvé Merloty a šarmantní pinoty

Na své si v letošní expozici rozhodně přijdou i milovníci červených, pěkných kousků je tu tolik, že si tentokrát nevystačíme s jednou kapitolou. V zimě, kdy je teplota ve sklepě na červená dosti nízká, se tato vína temperují ve speciálních boxech. Bohužel zrovna u Merlotů při naší návštěvě tento box nefungoval, i přesto jsme všechny tři hodnotili vysoko a ještě s potenciálem budoucího vývoje. Ostružinově kabernetové tóny i červené květy jsme zaznamenali v Merlotu Františka Zapletala (č. 74), který nejvíce zaujal fantastickou tříslovinou. Ještě velmi mladistvý na začátku vývoje je Merlot Chateau Valtice (č. 75) s jemnou oxidativní linkou a výraznou čokoládou ve velmi dlouhé dochuti. Kořenitostí a švestkami ve vůni překvapí Merlot Kněží hory (č. 76), v chuti už se více projevuje tradičnější lesní ovoce. I on navzdory staršímu ročníku působí mladým dojmem.

Rulandy modré to u nás měly trochu těžké, nedávno jsme totiž absolvovali jejich test (článek přineseme v následujícím týdnu), kde se tradičně scházejí špičkové kousky. Velmi dobrá vína se ale najdou i v Salonu. Tentokrát se s porotou shodneme na tom, že jsme nejvýše hodnotili pinot od Vinařství Svoboda (č. 79), i když za nejlepší červené bychom jej nevyhlásili. Příjemně nasládlá vůně kompotovaných jahod, šťavnatých brusinek i čokolády přechází do taktéž velmi svěží chuti, v jejíž nasládlosti nechybí ani slanost. Sladčeji působí vzorek Juřeníka & Žďárského (č. 78), kde už jde aromatika do jahodového džemu. Velmi se od poslední zkušenosti z podoblastního kola zlepšilo Rulandské modré Kněží hory (č. 82), i když senzoricky místy více připomíná klasickou višňovo-vanilkovou Frankovku.

Mnoho pěkných červených

Probrali jsme zatím jen dvě zastoupené modré odrůdy, ale letošní Salon vín jich nabízí mnohem víc. A i když zde všechna červená nezmíníme, za ochutnání stojí. Třeba Frankovky jsou opravdu velmi různorodé. Zmínit musím tu od Vinofolu (č. 85), jejíž vnímání ale velmi záleží na teplotě, sklenici a aktuálním stavu lahve (nesnáší dlouhé otevření). Osobně jsem ji ochutnával už popáté a teprve zde se mi ukázala v ideální kondici, takže ta pravděpodobnost opakování není zrovna velká. Potěší André Víta Sedláčka (č. 87) krásně ovocité, ale o něco lehčí v těle, což bychom připsali odrazu ročníku.

Kdo má rád kabernety, ten si také Salon užije. Pro milovníky opravdu výrazného dřeva tady je ročník 2021 Vinařství Čapka (č. 90), což je objektivně výborné víno, ale i na nás v něm bylo toho dřeva ještě příliš. Možná ho nechat ještě chvilku v archivu. Oproti tomu vysokou ovocnost vykazuje stejný ročník Štěpána Maňáka (č. 91), který také rozhodně ještě není za zenitem.

Závěr Salonu patří špičkovým červeným cuvée, která jsou ozdobou expozice. V neuvěřitelné formě je devatenáctka Grand Cuvée Caberner čejkovického Petra Bízy (č. 93), skvěle šťavnaté víno s výraznou tříslovinou, spousta bobulového ovoce i jemná stopa tabáku. V Cuvée Grand Reserve Michaela Kubíka (č. 94) převládá výrazná šťavnatá ovocitost, pod kterou se objevuje velmi decentní linka kůže. Enormně mladé a intenzivní víno. Po dvou „nabušencích" je Cuvée 348 Jana Plačka (č. 95) takovým uklidněním, působí velmi harmonickým a již „hotovým" dojmem. Vjemy převážně transformovaného lesního ovoce bude konvenovat širšímu publiku.

Mnoho pěkných vín a málo času

Salon vín 2025 překypuje pěknými víny. Za jednu návštěvu si je úplně všechna nevychutnáte, ale výhodou je, že oblíbené lahve si můžete rovnou zakoupit i domů. Pokud sem zavítáte vícekrát, zjistíte, že některá vína se mění a není vyloučeno, že při každé návštěvě z nich budete mít jiný dojem. V tom je svět vína krásný a zároveň záludný. Zkoumejte jej a dejte nám prostřednictvím svého hodnocení v naší databázi vín vědět, jaká vína jsou vašimi favority.