Víno není vinno 2017: Ideální ukojení chuťových pohárků

Výstava se letos uskutečnila v prostorech pořadatelské vinotéky Vinná Muška, pekařství Laskominy od Maryny, přilehlé sauny a japonské restaurace EBISU. Ve srovnání s předchozími ročníky, které se konaly v Besedním domě a následně v Dietrichsteinském paláci, se jednalo o prostory menší, čemuž však odpovídalo i nižší množství vstupenek, které byly pár dnů před akcí zcela vyprodány.

Zájem o přírodní víno v Brně tedy je! Během sobotního dne se tak sešlo přibližně dvě stě koštérů a vytvořilo velice příjemnou a pohodovou atmosféru, ze které se vám prostě nechtělo pryč. O hladové žaludky a mlsné jazýčky se staraly Laskominy od Maryny společně s restaurací Kohout na víně.

Tomáš Čačík navnadil

Ještě před vypíchnutím vín, která mě nejvíc zaujala, se bez mučení přiznávám, že jsem si poctivě vedené poznámky suverénně nechal v místě konání, takže ačkoliv vína si pamatuju poměrně dobře, ročníky budu trochu lovit z paměti.

Jako již tradičně jsme ochutnávku zahájili u Tomáše Čačíka a hned u prvního vzorku jsem tušil, že přinesené plivátko bude dnes plnit pouze dekorativní funkci ošklivého prázdného květináče na jednom z parapetů. Nadchnul mě jeho krásně pepřnatý Modrý Janek 2016, což je odrůda vzniklá mutací Veltlínského zeleného, která svůj název získala díky modrofialové barvě bobulek brzy po odkvětu. Zráním pak bobule šednou až zezelenají. Velice příjemný byl i Muškát Moravský 2016, oranžové Cuvée Ema 2015, které se v čase pěkně mění a nabízí nové vůně a chutě. Z červených vín pak pěkně pitelné a šťavnaté Zweigeltrebe.

Namlsáni jsem se hned vrhli na vína Petry Brédové alias Vina na slupkách. Krásně divoká a zábavná byla mladá směska Müller Thurgau s Muškátem, v této podobě by mě obě zmíněné odrůdy i bavily. Nadchl nás minerální Ryzlink vlašský a moc pěkná byla Frankovka ročníku 2014.

Pinoty v hlavní roli

K vedle stojícímu Petrovi Korábovi jsem se dostali až později. Nejvíc zaujal Pinot Blanc, vrstevnatý a krémový s vyšším vlivem sudu. Za nějaký čas to bude krásné víno! Červená vína tohoto vinařství mám moc rád a ani tentokrát jsem neodešel zklamán. Herbální Frankovka, moc pěkný Pinot Noir a šťavnatý Neronet vykouzlily úsměv na tváři. Všechna vína byla šťavnatá, ovocná, s příjemným dotekem dřeva a moc pěkně pitelná.

Ota Ševčík přivezl svá tradičně vymazlená vína, která dlouhodobě patří mezi vínomilci k nejoblíbenějším. Již delší dobu jsem nadšený z Blanc de Pinot Noir 2015 (během zrání úplně bez síry), pěkné bylo také cuvée vetlínu a vlašáku nazvané Grefty. Co se „červenisek" týče, nejvíce mě zaujal Pinot Noir 2015, víno s obrovským potenciálem, ale již nyní skvělé.

Pokračovali jsme k Richardu Stávkovi, který nás potěšil všemi svými oranžovými víny. Čistá, intenzivní, zábavná, divoká a s velkým potenciálem. V současné době se jejich pití rovná vraždění neviňátek. Petr Kočařík musel ohromit davy svým tradičně skvělým Hibernalem, mě však ještě více zaujal jeho Tramín 2015. Krásná kořenitá vůně, s dotekem bylinek a jasně patrným květem růže, v chuti nesmírně plné, dlouhé a koncentrované. Z opačné strany barevného spektra mě moc bavil Pinot Noir 2015, velmi elegantní víno a jeden z krásných moravských zástupců této odrůdy.

Z Loigi bez sebe

Zdeněk Vykoukal a jeho Vína ze Slavkovského bojiště nabídla voňavé Neuburské 2015 – v chuti svěží s pěknou kyselinkou – a moc příjemný Ryzlink vlašský téhož ročníku.

Pokračovali jsme víny od Vladimíra Lojdy neboli Vino Loigi, kde bylo k ochutnání i mnoho pracovních vzorků z nádob nebo nějaký ten klenot z archivu. Rozmanitost ročníků, stylů výroby a zajímavé povídání o víně nás u tohoto stolku přikovalo na poměrně dlouhou dobu a já jsem si to nesmírně užil. Moc se mi líbilo rosé z Frankovky 2014, dělané bez přidání síry v demižonu.

Nadšením bez sebe jsem pak byl z Veltlínského zeleného 2015, které teprve půjde do lahví. Tělnatý, vrstevnatý, ale přitom pikantní veltlín s krásnou kyselinou! Totéž platí o Ryzlinku rýnském 2015, který si až dosud hověl na jemných kalech a půjde do lahve. I přes dlouho dobu ležení na kvasnicích působí nesmírně mladým dojmem a to hlavně aromaticky. Šup s ním do archivu, jakmile bude ve flašce! Zajímavý byl také veltlín téhož ročníku, který zrál v kvevri po dobu sedmi měsíců.

Nestarec nešetří vtipem, Springer sudem

Poté jsme se přesunuli hned vedle k lahvím Milana Nestarce. Všechna bílá byla vyrobena tak, že část vína (25–50 %) fermentovala na slupkách. Vína mají nové etikety a přibyly také nové názvy – například TRBLMKR alias Troublemaker (Neuburg 2015), GinTonic 2015 (Sauvignon), I am not a big wine (Chardonnay 2015) a klasická věc Podfuck 2015 – dlouho macerované bobule Pinot Gris vyšší barvy, ve sklence připomínající rosé s velmi tmavou barvou. A podfuk to opravdu byl, protože kdo toto víno z minulých let neznal, nebyl někdy schopen uvěřit, že se opravdu nejedná o růžové či červené víno! Všechna vína byla svěží, šťavnatá, s parádní kyselinou, což mi jako kyselinofilovi naprosto sedělo. Skvělé!

Vinařství Stapleton & Springer si pro návštěvníky připravilo svoji podobu dvou odrůd – a to Chardonnay a Pinot Noir. Všechna vína byla hodně extraktivní, intenzivní a dlouhá. Na můj vkus ale s příliš velkým vlivem sudu, chtějí ještě čas. Od Dvou dubů mě bavila macerovaná podoba veltlínu z Weinperk, pokud si správně pamatuji, jednalo se o pět dnů na slupkách. Divočejší vůně, mineralita a trocha zemitosti v kombinací s živostí a jemností na patře. Moc pěkné.

Exkurze za hranice

Výstavu jsme zakončili v kvelbených prostorech sloužících místní japonské restauraci, která pro tento den poskytla azyl vinařům ze Slovenska a Maďarska. Ze Strekova přijela trojice vinařství. Prvním byl Strekov 1075, od kterého mě nejvíce zaujalo cuvée Rizling–Veltlin 2015, jedno z top bílých celého dne. Svěží vůně žlutého ovoce, koření, dotek dřeva a minerality.

Kasnyik rodinné vinárstvo mělo velice vyrovnanou sadu vín s příjemnými odrůdovými bílými víny. Za ochutnání rozhodně stojí Ryzlink rýnský 2015, působil velmi mladým a čerstvým dojmem. Z červených vín mě moc bavilo Zweigeltrebe 2015, s vůní zralých divokých višní, trochou zemitosti a dotekem sudu. Povedený Ryzlink rýnský mělo taktéž Rodinné vinárstvo Mátyás, které dále zaujalo oranžovým vínem SaraDora a elegantním Chardonnay. Červená vína byla ještě hodně mladá a divoká, s hromadou kyselin a tříslovin.

Vrcholem celého dne pro mě byla vína od vinařství Fekete Pince Somló z maďarské vinařské oblasti Somló. Skvělé bylo Hárslevelű (Lipovina) s květnatou vůní, trochou žlutého ovoce, krásnou mineralitou a svěžestí. Naprosto mě uchvátil Olaszrizling, který byl až po poslední pór korku plný kouře, zemitosti a minerality. Totéž se objevilo i v chuti, která byla nesmírně zajímavá, dlouhá a vrstevnatá. Úžasné víno!

Na závěr jsme mohli srovnat klasický Juhfark s jeho sladší verzí, v níž byl výraznější tón botrytidy, přezrálého ovoce a kouře. V chuti však cukr krotila pěkná kyselina a celek byl velmi pěkný, vyvážený. Živé víno zastupující Svätý Jur a vinaře Tamáse Póka z maďarského Egeru jsme už bohužel ochutnat nestihli.

Víno není vinno jsem si užil od prvního přivonění až po polknutí posledního vzorku, odcházel jsem příjemně ovíněný s pocitem ukojených chuťových pohárků a plný nových vědomostí, názorů a pohledů na spoustu témat nejen ze světa vína.

Foto: facebook akce Víno není vinno (Jana Havelková - Vinná muška)