Výstava Národní soutěže vín v Dolních Kounicích 2023: Pěkná vína ze Znojemska na jednom místě

Protože loni nabídlo Znojmo také možnost paušálního vstupného za volnou degustaci, rozdíly mezi oběma pořadatelskými městy Znojemska se smrskávají na samotné místo konání a úroveň organizace. Podobně jako ve všech ostatních podoblastech, i v Dolních Kounicích je výstava spjatá se zdejšími historickými slavnostmi. Chumly návštěvníků a stánky na náměstí nepřehlédnete. Za výstavou podle všeho ale míří vínomilci spíše cíleně a slavnosti jim tvoří nejen dobrou kulisu, ale hlavně zdroj občerstvení, které jinak v sále chybí.

Nádech historie i na výstavě

Svým způsobem na návštěvníky výstavy také dýchne trocha historie. Naposledy jsme tu byli v roce 2019 a můžeme konstatovat, že se zde vlastně vůbec nic nezměnilo, ať už je to zpráva dobrá či špatná. Dokreslila to i taková maličkost, jako byla identifikační páska na ruku, na které byl uveden právě ročník 2019. Nejzajímavější je bezesporu výše vstupného, pouhých 300 Kč vám stále stačí na volnou degustaci a to je v dnešní době nebývale vstřícná cenovka. Trochu jsme se báli, jestli to nebude některými využito na nezřízené pití, ale za celou dobu jsme se s nikým opilým nesetkali.

Dřevem obložený sál kulturního domu připomíná spíše kulisy malé obecní výstavy, jen se tady shromáždila papírově nejlepší vína celé podoblasti. Nechybí ale vyplachovačky na sklenice, voda i s pečivem je k dispozici u každého stanoviště se vzorky, balenou vodu je možné koupit také u vstupu. Stolečků ke stání i židlí na sezení nám přišlo celkem adekvátní množství. I tady se ale projevuje tuzemská záliba v obsazování míst, kdy si často u stolu odloží skupinka lidí věci, aby jej pak téměř nevyužívala. Prostě zlozvyku ve stylu „ručníků na lehátkách" se člověk nevyhne ani na Moravě...

Komorní atmosféra s vinaři

Začátek výstavy byl pevně stanoven na 13. hodinu. My jsme dorazili kvůli zpoždění autobusu o něco později a v sále se již hojně ochutnávalo. Naopak jsme se nikde nedočetli oficiální čas ukončení, což v nás vzbudilo sympatie a ještě umocnilo komorní až domácký dojem z akce.

Nejen, že jsme zde potkali spoustu známých vínomilců, ale také vinařů. Vína nám naléval Jan Plaček, sálem se pohyboval Luboš Oulehla se svými syny a později se objevovali i další vinaři a zástupci jiných profesí ve světě vína. Oficiální předávání ocenění tak nevyznělo úplně do ztracena, několik slov řekl i autor šampiona Lukáš Halkoci. Jinak bychom ale čekali, že se vinařů dostaví více, nebo alespoň za sebe pošlou zástupce, drtivá většina diplomů zůstala nevyzvednuta.

Hladký průběh, jen ta teplota

Při degustaci už fungovalo vše jako na drátkách. U stolků se prakticky fronty netvořily, všichni byli vcelku rychle obslouženi. Až do poslední chvíle (odcházeli jsme po 18. hodině) se dalo ochutnat prakticky vše, narazili jsme na jedinou nedostupnou vypitou lahev ledové Pálavy, což je celkem pochopitelné. V tomto směru je to pro vínomilce ráj.

Trochu horší byla situace s teplotou vína. Jedinými zřetelně vychlazenými víny byla ta sladší, zřejmě proto, že se z chladicích boxů vyndávala méně. U některých bílých vín byla teplota mnohem vyšší, než aby se mohla předvést v lepší formě. Červená vína, která nebyla chlazena vůbec, měla situaci ještě složitější. A to venku panovalo vcelku normální počasí s teplotou do 25 stupňů. Neumíme si představit, v jaké kondici by byla vína při tropických vedrech, která panovala ještě pár dní zpět.

Vína, která nás zaujala

Jak jsem zmínil výše, u některých vín byl náš zážitek ovlivněn i jejich příliš vysokou teplotou. Obecně bychom si posteskli nad nižším množstvím vzorků ve srovnání s ostatními podoblastmi, ale to je dlouhodobou bolístkou Znojemska. I šampion je ale důkazem, že noví vinaři mohou pole účastníků značně obohatit. Tradičně jsme se nejvíce zaměřili na suchá bílá vína.

• Soutěže se jich účastní sice jen velmi malé množství, loňský slušný výsledek Lahoferu v našem redakčním testu ale dokázal, že i na Znojemsku mají Ryzlinky vlašské co nabídnout. Tomu od Waldbergu ale úplně neslušelo množství cukru a celkově působil těžším dojmem. To v soutěži vítězný od Vinice-Hnánice byl harmoničtější, přitom plný a celkem vrstevnatý, nechyběla nasládlost i šťavnatost a kořenitě minerální závěr. Dobrá práce.

• Výsledkem velmi překvapilo Sylvánské zelené z vinařství Thaya, které je opravdu příjemným pitím s odrůdovými znaky, ale upřímně řečeno od devadesátibodového vína bychom očekávali více. Naopak odrůdu bychom těžko naslepo určovali u Neuburského Znovínu Znojmo. Výrazná sladká vůně hrozinek a sušeného či kompotovaného ovoce celkem ladí s nasládlou chutí, v jejíž dochuti je lehounký herbální odstín příznačný pro některá vína tohoto ročníku.

• Oproti minulým letům jsme ochutnali trochu méně veltlínů, jejichž pořadí v soutěži zaslouženě dominoval Klasik od Lukáše Halkociho, kterému nic nechybělo, našli jsme tu krémovost, kořenitost i ovocnost. Vrstevnaté víno, beroucí si to nejlepší z rakouských vzorů, se určitě líbilo spoustě vínomilců. Pěkné kousky se ale našly i za ním, třeba obě VOC od vinařství Thaya nebo Špalek.

• Mezi burgundskými odrůdami i letos dominovalo Chardonnay, i když tady bychom se přikláněli k jiným než porota. Luboš Oulehla sem vyslal čtyři vzorky a dva z nich byly skvělé. Ročník 2021 ze Šibeniční hory je ještě přece jen příliš mladá novinka svým výrazným otiskem kvasnic trochu připomínající autentická vína, přiklonili bychom se tedy spíše k už dospělé osmnáctce z Karlova. Navzdory ročníku 2020 se nenechalo výrazně zahambit ani APRI od vinařství Thaya. I když jsme zcela výjimečně ochutnali větší řádku Rulandských šedých, žádnou výraznou „topku" jsme nenašli. To u Rulandského bílého to bylo jednodušší, na první pokus zaujalo citrusovo vanilkové EGO.

• Tradičně nejvíce ochutnáváme Ryzlinků rýnských a letos za to opravdu stojí, i mladší ročníky se jeví výborně. Třeba nádherně meruňkový VOC od Piálka & Jägera je zkrátka „mazel" :-) Zaujmou i charakterově zcela odlišné o rok starší kousky. Třeba ten od Josefa Kořínka, na troud suchý, ale s velmi intenzivní dochutí lipového květu. Nebo od Špalků s perfektní strukturou a dochutí zkaramelizovaných marmelád. Troufám si říct, že je to od nich nejlepší rýňák ze sudu, který pamatuju, i když stále nebude úplně sedět těm, kteří preferují nerezové kousky.

• Milovníci aromatických odrůd si na Znojemsku přijdou na své. Urodila se tu spousta pěkných Sauvignonů, i když vzájemně naprosto odlišných. Třeba velmi dobře pitelné ovocně nasládlé Sauvignony u Vino Hort s hezkou herbální linkou, u vinařství Žiška pro změnu mochyně. Kdo preferuje tóny dřeva a pěknou slanost, našel se v Sauvignonu od vinařství Thaya. Musíme ale dát za pravdu, že vítězné víno Lukáše Halkociho mělo navrch. I když by se podle výrazně sladké vůně přezrálého angreštu mohlo zdát, že jde o čistě líbivé víno, opak je pravdou. Překvapí svou vrstevnatostí, ve které nechybí kořenitost, slanost a vše dotváří dlouhá dochuť. A suchá bílá vína jsme nemohli opustit bez ochutnání skvělého Tramínu červeného od Vinařství Januš. Ten nás zaujal už na loňském brněnském Vínu z blízka a i v takto těžké konkurenci na podoblasti uspěl. Enormní odrůdová vůně může někoho zaskočit, ale chuť není nijak těžká či utahaná, ale výborně čistá, zvládnutá s jasnými odrůdovými znaky a delší dochutí.

• Mohlo to být zmiňovanou teplotou vín, ale u červených vín jsme se mnohdy s původní porotou rozcházeli diametrálně. O něčem ale svědčí i fakt, že pozici oficiálního vítěze kategorie nakonec vybojovalo víno, které dostalo od poroty „jen" 87 bodů. Toho jsme dostali do skleničky jen velmi malé množství a jedná se o opravdu mimořádně zdařilý Pinot. Nás ještě o něco více zaujal novinkový Merlot Luboše Oulehly, který si na soutěži zažil svou premiéru a nejlépe se popasoval s vyšší teplotou. Velmi dobře se ukázala vína z Zweigeltrebe, ať už to bylo v podání Rajhradského klášterního nebo vinařství Špalek, jehož Cuvée Gryllus je už výrazně dospělým vínem a z prázdné skleničky uvolňuje příjemné jemné tóny kůže. Cabernet Moravia z Lechovic byla také příjemným a zábavným vínem s dobrou strukturou, ale devadesát bodů se zdá trochu přehnaných.

• Příliš jsme se nezdrželi u polosuchých a polosladkých vín, i když aktuální rozložení této kategorie je náročnější na pozornost vínomilců. Objevují se v nich totiž i vína s obsahem cukru pod šest gramů. Taková je vhodné zařadit do pořadí degustace mezi jejich suché kolegy. Vítězný Muškát moravský byl na mě osobně trochu moc intenzivní ve vůni i chuti, i když byl pěkně čistý s vyváženou sladkostí a slanost také nechyběla, rozhodně to není můj šálek. Ovocný Donauriesling byl zase o trochu štíhlejší a s Rulandským šedým se muselo hodně dlouho manipulovat ve sklenici, než jej opustily trochu nepříjemné tóny ve vůni. Jakmile se tak ale stalo, objevil se opravdu pěkný šeďák s až navoněně intenzivní ovocnou delší chutí.

• Nejobtížnější disciplínou jsou sladká vína a jejich hodnocení porotcům nezávidíme. Ostatně jednou za tři roky to taky zkoušíme, my to máme „jednodušší" v zařazení pouze vín nad 100 gramů cukru, na podoblasti se musejí popasovat s velkou škálou od 45 až do hodnot nad 200 gramů. Druhým rokem se prosadila odrůda Müller Thurgau a jak vítěz z Rajhradského klášterního, tak také od Nápravových jsou opravdu pěknými kousky, já osobně bych ale volil tradičnější „slaďárnu" s kandovanými citrusy – slámový Ryzlink rýnský od Lechovic.

Jestliže se bude za dva roky konat podoblastní výstava opět v Dolních Kounicích, rádi sem znovu zavítáme. Komornější prostředí nám velmi vyhovuje, na výstavu putují převážně poučení vínomilci, kteří vystavovaná vína opravdu zkoumají a nikoliv běžní kolemjdoucí. Samotným organizátorům by teoreticky mohla větší propagace a rozšíření programu kolem kulturního domu (hudba, občerstvení a celkové přiblížení nedalekým slavnostem) přivést více návštěvníků. My budeme spokojeni se stávajícím formátem, jen se přimlouváme za lepší chlazení vín...

Užitečné odkazy

Statut soutěže
Článek s výsledky Národní soutěže vín – znojemské podoblasti 2023