Přehlídka českých vín: Není všechno stříbro, co se blyští

Co tedy přehlídka přinesla? Shrnuto do jedné věty, není všechno (kutnohorské) stříbro, co se blyští. K ochutnání byla vína větších i menších vinařství, vína dobrá, dokonce i vynikající, ale i ta, která bych ve větším než dugustačním vzorku požít netroufl. Vystavovalo 27 vinařství, každé s několika vzorky. Má kapacita rozhodně nedosahuje této hodnoty, proto jsem musel volit, co ochutnám. Programově jsem se zaměřil na vína bílá a (s velkou lítostí) vynechal i větší známá vinařství – jako je Bettina Lobkowicz, Vinařství pana Krause z Mělníka, Školní statek na Mělníku, Roudnické vinařství Lobkowiczů a také většinu produkce z Kutné Hory a Mostu. Menší vinaři, to bylo to pravé hledání zlata... Popravdě, já jsem dosud netušil, že třeba město Kadaň vyrábí vlastní víno, ani neznal Vinařství Mikulenkovi z Velkých Žernosek.

Hvězdy mezi malými vinaři

Mezi mé favority mezi víny malých vinařů rozhodně patřil Müller Thurgau 2014 jakostní z Vinařství Podrábský v Roudnici nad Labem. Příjemná, byť asi ne stoprocentně odrůdově typická vůně byla doplněna plnou kořenitou chutí, přesto zachovávající svěžest. Za 120 Kč za lahev jde o víno „zadarmo". Dost často mne víno „chytí" na svou vůni, a to byl přesně příklad vymazlené jemné vůně Rulandského bílého 2014 české zemské víno z Vinařství Mikulenkovi ve Velkých Žernosekách. V chuti moc příjemný černý rybíz přecházející do kysela. Dovolím si přidat ještě jedno pěkné víno, byť není od malého vinaře, ale z Českého vinařství Chrámce, a to Irsai Oliver 2014. Má výraznou vůni lipového květu, které pak přesně odpovídá plná, dlouhá kořenitá chuť. Tohle víno rozhodně zkuste.

Praha už umí víno udělat, ale nechá si za něj zaplatit

Vinice sv. Kláry v botanické zahradě v Praze-Troji už plodí vína několik let. Byl jsem nadšen, že ho budu moci ochutnat, aniž bych rovnou kupoval celou lahev. Ochutnal jsem Müller Thurgau 2014 jakostní z půllitrové lahvičky. Chuťově mne nezklamala. Jemná, velmi příjemná kořenitá vůně, doplněná příjemnou kyselinou v chuti, která sice vystrčí růžky hned několikrát, ale pusu rozhodně nekřiví. Nijak obrovské, ale rozhodně příjemné víno. Jen ta cena (150 Kč / 0,5 l) je na něj trochu vysoká a z Moravy byste obdobné víno koupili za polovinu. No ale je to rarita...
Ještě vzácnější příležitostí byl Hibernal 2013 jakostní z vinice Grébovka v Praze. Znám vinici, sedával jsem svého času příležitostně v altánu nad vinicí a popíjel tam spíše podprůměrné čepované italské víno a říkal si, jaké asi bude víno ze zdejších hroznů... Tak teď už vím, že za opravdu nádhernou vůní květin se skrývá chuť profesionálně udělaného, ale nevelkého, jemného, sladšího vína. Dost připomíná fenomén některých moravských vinařů – „růžové k bazénu". Za 240 Kč/lahev jde opravdu o víno jen a pouze pro Prahu.

Lesk a bída českého vinařství

Popravdě řečeno, řada vín malých vinařů, byla unylá, jednoduše sladká, bez odrůdových specifik a jakýchkoliv zajímavostí. Mnoho vzorků mělo podivnou „vůni" a ještě podivnější chuť. Škoda s nimi ztrácet čas. Na druhou stranu řada známých českých vinařství díky možnosti dodávat do pražských vináren a „vinoték" prodává svá vína za výrazně vyšší ceny, než je tomu u jejich moravských kolegů a vín srovnatelné kvality.

Trochu pochlebování organizátorům

Čekal jsem cimbál a překvapil mne mladý klavírní virtuóz a operní zpěvačka. Potěšilo mne, že pan Lukáš Rudolfský, šéf Vinných sklepů Kutná Hora, respektoval genius loci unikátního kláštera a nepodlehl tomu, co se dnes žádá a očekává. Ale definitivně si mě získal ve chvíli, kdy degustace zvolna končila, do kláštera se pomalu vkrádal soumrak, návštěvníci se začínali rozcházet a on usedl za klavír, postavil skleničku na desku a hrál. Zjevně nejvíc sám pro sebe, ale s citem a moc pěkně. Pro takové chvíle se šlechtí a lisuje víno.
Přestože organizátoři odvedli dobrou práci a představili drtivou většinu české produkce, měl bych i v tomto případě několik podnětů na zlepšení. Dopředu před akcí nebyl k dispozici seznam vystavujících vinařství a katalogu by slušelo více informací o vzorcích vystavovaných vín. Asi taky nebylo moc počítáno s prodejem lahví, takže k dispozici bylo vždy jen několik málo lahviček na prodej a na škodu by nebyla ani možnost vyzvednout si zakoupená vína až druhý den. Ale to jsou jen menší šmouhy na jinak vydařené akci.

Česká vína jsou provázena celou řadou předsudků – v dobrém i ve zlém. Podle mne je důležitější, než ochutnat to nejlepší z dobrých vín, eliminovat ta špatná. Život je totiž příliš krátký na to, abychom ztráceli čas se špatnými víny. Totéž ostatně platí i pro naše peníze. Nicméně ten náš – český – vinařský dvoreček je natolik malý, že pokud někdo přijde s myšlenkou představit na jediném večeru alespoň rámcově produkci celé vinařské oblasti, může být úspěšný. A v takovém případě není místo na předsudky, ale je třeba ochutnávat!