Salon vín 2023 představuje přístupnější vína

Organizace bez výraznějších změn

To nejdůležitější, tedy cena vstupného a délka volné degustace, zůstává po loňské změně stejná. 599 Kč za 120 minut je cenou rozhodně férovou. V tuzemských městech se k podobným částkám blíží i standardní prodejní řízené degustace ve vinotékách, kde vína výběrem tří odborných porot neprošla a ochutnat stihnete jen pár vzorků.

V samotné expozici si všimnete jedné malé změny na informačních tabulích k jednotlivým vzorkům. Od začátku fungování Salonu na nich vždy bývala vyobrazena pouze etiketa, nyní je profesionálně vyfocena celá lahev. To velmi chválíme, její tvar je také výrazným poznávacím znamením vína a dělá zastoupeným vinařstvím jistou reklamu. Stejnou fotku obsahuje i tištěný katalog. Tím v něm ale prakticky zmizel prostor na detailnější poznámky, doporučujeme tedy mít s sebou buďto svůj vlastní papír nebo třeba naši aplikaci ;-) Samotný katalog sice není tak barevný a „výstavní", ale velmi přehledný a prim v něm hrají vína, která upoutají pozornost. A tak to má být. Škoda je, že spolu s tím nejdou i internetové stránky, kde jsme bývali zvyklí na veškeré informace o vínech, i v době naší návštěvy ale na příslušných stránkách stále visela jen vína loňského ročníku... Naštěstí na konci tohoto týdne se data již aktualizovala.

Plánovat se vyplatí

Vzhledem k tomu, že je spousta informací dostupná předem, je dobré si návštěvu pečlivě naplánovat. Pokud preferujete klidnější prostředí, zvolte všední dny. První otevřená sobota prý byla velmi nabitá, naopak další úterý zela expozice několik hodin prázdnotou. Loni v jeden listopadový pátek jsme se také tlačenici nevyhnuli, nakonec jsme ale ochutnali vše, co jsme potřebovali a ani přítomnost velkých výprav nás v tom nelimitovala. Je ale dobré mít připravený seznam vín k ochutnání a postupovat podle něj na místě, kde je zrovna volněji. Spousta vín už ale v pozdějších termínech není ke koupi a jiná jsou cenově o hodně výše než na začátku ročníku, proto doporučujeme s první návštěvou příliš neotálet.

Změnou také neprošlo řazení vín, která jsou v rámci odrůdy seřazena čistě podle obsahu cukru. Letos to většinou není na závadu, jiný postup vyžadují snad jen šardonky, u kterých tuto skutečnost zmíníme i dále v textu. I tady se tedy hodí příprava předem. Co už ovlivnit nelze, je teplota vín. Ráno bylo toho dne hodně mrazivé a i na některá bílá vína už byly teploty trochu moc nízko. Zahřívání sklenic v rukou pak jde praktikovat jenom u několika, protože záhy už jsou i ruce tak prokřehlé, že toho příliš nezahřejí. Alespoň červená byla instalována do tepelných boxů, které ale nebyly ve všech případech plně funkční a teploty se navzájem poněkud lišily. Zde by tedy byl prostor pro investice tak, aby byla všechna vína v ideálních teplotách.

Letos jsme využili možnosti zapůjčit si sklenice Stölzle většího objemu pro všechna vína. I vzhledem k nižší teplotě vín se v nich některá bílá vína trochu ztrácela, i to je ale myslím objektivním měřítkem jejich kvality. Navíc je z těchto sklenic hodnotily i samotné poroty finálových kol. Nejen červená, ale i „velká" bílá v nich rozkvetou, takže se rozhodně za vratnou zálohu vyplatí.

Veltlíny odevšad doplněné dalšími odrůdami

Není bez zajímavosti, že vystavená vína z Veltlínského zeleného pocházejí ze všech čtyř moravských podoblastí. Všechno jsou velmi dobře pitelná a přístupná vína. Velmi výraznou aromatiku, která je přitom striktně odrůdová a nepřevoněná, laděná do zeleného pepře, malvic a minerality, má veltlín od Jana Garčice (vzorek č. 5), který bychom určitě doporučili k ochutnání. Zcela jinou polohu předvádí prušánecký Ondřej Stávek u svého Veltlínu (č. 7) ovlivněného dřevem. Zde je díky němu kořenitost spíše sladká a ovoce transformované.

Velmi se rozrostl počet vín dalších tradičních odrůd. Sylvánské zelené od vinařství Vican (č. 8) nebude úplně pro každého, je výrazně suché, květinové i kořenité a minerální s delší dochutí. Rozhodně ale zajímavé. Přístupnější, harmoničtější a trochu krémově uhlazené je sylván Milana Vašíčka (č. 10).

V Salonu mají letos zastoupení hned dvě müllerky. Čejkovická Libora Pavky (č. 11) je možná až moc výrazně muškátová a představili bychom si jí spíše jako doprovod k jídlu, třeba k rybě na bylinkách. Moravíno (č. 12) má víno z Mülleru Thurgau v Salonu podruhé za sebou a působí vrstevnatějším dojmem, je ovocnější, harmoničtější, i když neoplývá nějak výraznou délkou. Neuburské ze Znovínu (č. 13) se od naší poslední zkušenosti lehce změnilo, ale pořád si zachovává příjemnou medovost doplněnou o tóny sušených květů. V chuti možná překvapí sušším vyzněním, než předpovídá sladká vůně.

Velká šardonka a dobře pitelné burgundy

Je zajímavé sledovat jednotlivé ročníky Salonu a početní i kvalitativní rozložení vín mezi bílými burgundskými odrůdami. Početně to letos vychází téměř na plichtu (pět ruland bílých, šest šedých a sedm šardonek). U Rulandského bílého možná překvapí papírově nejlevnější vzorek od Zámeckého vinařství Bzenec z řady Herbarium Moravicum (č. 16), který ale má v rodokmenu i slavnou trať Klínky. Velmi čistý projev ovoce, vanilky a minerality s delší dochutí dokáže potěšit. V dobrém slova smyslu líbivé Rulandské bílé od vinařství Spěvák (č. 17) pak nabídne krémovější polohu díky částečnému ležení ve dřevěném sudu, kterým se nevytratila výrazná ovocnost. Je to směr, který může oslovit široké publikum.

Pěkné je srovnání prvních tří Rulandských šedých. Skvělou práci odvedl Harald Buchmayer na prvním ročníku z nově vysázených vinic a předvedl výrazně krémové víno (č. 19) s hezkou mineralitou. Trochu mu chybí kyselinka, která jej bude asi limitovat při případném zrání v lahvi, aktuálně je to ale pěkné pití. Taktéž ze Znojemska pochází i surovina do EGA Zámeckého vinařství Bzenec (č. 20), které je citrusovější a šťavnatější, což mu také prodlužuje dochuť. Šeďák Kamila Prokeše (č. 21) se ještě jeví hodně mladistvě, už je v něm ale i příjemná medovost a tušíme, že bude dále zrát do krásy.

Jak jsem zmínil výše, u šardonek je vhodné zvolit jiné pořadí vzorků a číslo 25 si nechat až nakonec. Předtím můžete ochutnat třeba šťavnatou minerální šardonku se spoustou žlutého ovoce a vanilky v podání Vinařství Pavlov (č. 30) ve které může malinko rušit vyšší alkohol. Výrazně aromatické Chardonnay z Kněží hory (č. 28) připomene prací se dřevem dobře provedené mainstreamovější novosvětské kusy a bude vyhovovat spoustě vínomilců. To zmíněné Chardonnay od Vinařství Thaya (č. 25) bezesporu nebude pro každého. Skvělá vůně kombinující peckové ovoce a ananas se snoubí s výraznými projevy dřeva až lehké kouřovosti. Hutné tělo s výbornou strukturou je dostatečně šťavnaté a neuvěřitelně dlouhé.

U sektů a vlašáků kvalita převažuje nad kvantitou

Určitě by byla chyba vynechat degustaci sektů, když jsou tu volně přístupné. Jsou sice na konci seznamu, ale vzhledem k tomu, že se jedná o burgundské odrůdy, ideální je myslím vklínit je někde do jejich společnosti. Oba zástupci jsou totiž opravdu výborní a intenzivní a také jejich zařazení na úplný začátek degustace by mohlo srazit dojem z veltlínů. Blanc de noirs od Kamila Prokeše (č. 94) se prezentuje neuvěřitelně bohatou krémovou pěnou, je velmi šťavnatý, osvěžující, minerální a dlouhý. Prestige 36 Bohemia Sektu (č. 95) má uvedenu délku ležení na kalech 6 let (!) a je to na něm znát. Vrstevnatý a znatelně nazrálý, velmi ušlechtilý.

Ryzlinků vlašských je letos povážlivě málo, přitom ročník na ně byl skvělý. O to více ale potěší ty v Salonu, protože tu skoro není slabšího kusu. I když jsou charakterově velmi podobné, všechny výrazněji ovlivněny botrytidou. Velmi důstojnou premiéru si odbývá vinařství Františka Šťastného z Blučiny se svým výrazně odrůdovým, botrytickým hornověstonickým vlašákem (č. 33) . A to má hned za sebou ta největší lákadla – šampiona Salonu vín a vlašák ze Železné. Šampiona z Mikrosvínu Mikulov (č. 34) už nenajdete ani v e-shopu Salonu vín, předpokládá se velký zájem a musí být k dispozici co nejdéle na ochutnání a prezentační akce. Na místě je cenovka blízká pětistovce. V řadě vín opravdu dokáže zazářit, má výraznou odrůdovou aromatiku, přitom je ale strukturovanější a velmi harmonický. V dlouhé dochuti se sice objevuje drobná hořčinka, nicméně je příjemná po grepové pecičce a zapadá do celku. Přímé srovnání si můžete udělat s dvacítkou ze Železné (č. 35), která je sice jen o rok starší, ale působí mnohem nazrálejším dojmem.

Solidní rýňáky nejsou vrcholem

Hned sedmnáct Ryzlinků rýnských vás čeká v této sekci Salonu, z toho čtrnáct má do 10 gramů cukru (včetně). Sešla se tu velmi pestrá paleta stylů, nenajdete tu prakticky dva stejné vzorky. Vícekrát než u jiných odrůd se nám zdála vůně některých hodně uzavřená a potřebovala i ve velkém skle delší čas a vyšší teplotu na prodýchání. Velmi zajímavé je srovnání dvou rýňáků z Čech. Ten z pražské Salabky (č. 36) se prezentuje klasickou příjemnou nasládle petrolejovou vůní, dále se do ní promítají vlivy dřeva, které je patrné i v chuti. Od Luďka Vondráka uspěl klon s názvem Ryzlink rýnský červený (č. 38) a u něj byste asi naslepo odrůdu těžko odhadovali. Opravdu se v jistých nuancích velmi blíží kořenitým projevům Tramínu.

Velmi netradičním vzorkem je víno z řady Opulent Vinařství Kubík (č. 41). Jak prozrazuje i jeho dlouhý název, kvasil a zrál v akátových sudech, které jsou patrné ve vůni i chuti. Kromě akátu nabízí i meruňku, kompotované ovoce a lehký nádech čaje, v závěru dochuti pak příjemnou slanost.

Další duel si můžete dát mezi rýňáky Mikrosvínu Mikulov, kromě vinařství ale toho papírově nemají nic moc společného. Jedná se o jiné ročníky i tratě. Dvacítka (č. 42) působí na nose už nazrálejším dojmem, devatenáctka (č. 43) zase zatím trochu přidušeně a zakřiknutě a potřebovala by ještě více času. V chuti ale obě prokazují velmi dobrou strukturu a zejména druhé víno je myslím teprve na začátku vývoje.

Pokud máte rádi přímočaré mladé rýňáky, ochutnejte Volaříkův Zimní vrch (č. 48). Výrazné svěží, citrusové a minerální víno s jemnou herbální linkou je sice opravdu šťavnaté, vysokého obsahu kyselinky se ale bát nemusíte, je výborně zakomponovaná do celku a velmi mu sluší.

Rok pro aromatické odrůdy

Salon vín letos potvrzuje, že ročník 2021 byl mimořádným pro aromatické odrůdy, zejména pro Sauvignony. Mezi těmi suchými si zaslouží pozornost snad každý. Z řady výrazně vybočuje ten od Mádlů (č. 54), který je ovlivněn dubovými 320litrovými sudy. Ty mu dodaly neobvyklou kořenitost ve vůni i chuti a strukturu. Tradičnější polohy Sauvignonů představují Vinné sklepy Skalák a Štěpán Maňák. Souboj dvou šampionů u nás dopadl spíše plichtou, oba jsou skvělé. Šampion slovácké podoblasti (č. 56) je výrazněji ovocný, ale s přítomnou herbální linkou a hutným tělem. To šampion Grand Prix Vinex (č. 58) má o něco výraznější travnatou a kořenitou linku, i když ovoce tady také nechybí.

Plynule pak můžete přejít k pěkně odrůdovým Tramínům. Tomu od Skoupilů (č. 60) nelze nic moc vytknout, intenzita aromatiky růží je až pronikavá. Navíc mu nechybí šťavnatost, která vyvažuje o něco těžší závěr s výraznějším alkoholem. Štěpán Maňák (č. 61) tomu přidal ale ještě jednu vrstvu navíc. A dopadlo to skvěle, příjemná vanilka ze dřeva se s růží pěkně snoubí a dochuť obohatila hezká slanost.

Přehršel Pálav se zbytkovým cukrem

A milovníci aromatických odrůd se nemusí spokojit jen se suchými víny, protože je hodně i jejich sladších zástupců. Při cestě k nim ale rozhodně nevynechejte Rulandské šedé 2020 Adama Hrozínka (č. 65). Víno ověnčené medailemi se opravdu povedlo, spoza typické ročníkové nazrálosti vystupují výrazné ovocně marmeládové tóny a vanilka, což se promítá i do dlouhé dochuti.

Vítězství v kategorii slavil u odborné poroty Jan Garčic se svým Tramínem 2021 (č. 67), který ozvláštňuje opravdu skvělá ročníková kyselinka. I když je hodně odrůdově kořenitý, rozhodně nepůsobí utahaně.

Polosladké Pálavy dvojího typu opět defilují vedle sebe. V té z Mikulovska v podání Vinařství Pavlov (č. 20) je výrazná především ovocnost přezrálého ovoce až marmelád, ke které se až v delší dochuti připojuje jemná kořenitost. Vyšší zbytkový cukr už tu je hodně patrný. Negociant Davinus prezentuje Pálavu vyrobenou ve Waldbergu (č. 72) a je v ní díky výrazné kořenitosti patrnější vliv Tramínu a obohacuje ji šťavnatější kyselinka.

Přes roséčka až k Pinotům

Tentokrát bychom doporučili ochutnat i velmi příjemná suchá roséčka. Pokud jste nestihli sekty již dříve, teď by byl ten správný čas na „refresh", chystá se totiž značný sešup s cukry. Je tím větší, čím dále jste mezi sladšími víny zašli, volně k degustaci je i výběr z cibéb se 112 gramy cukru. Obě rosé jsou z Cabernetu Sauvignon a stojí za to. U roséčka Víno Botur (č. 78) se vůně mačkaných jahod a ostružinového listí mísí s jemnou vanilkou a i zajímavá struktura by napovídala na použití dřeva. O něco nasládlejší Cabernet Adama Hrozínka (č. 79) je naproti tomu čistě ovocný po červeném rybízu a třešňovém kompotu.

Jak jsme zmínili v našem představovacím článku, červených vín je letos nejméně v historii. Přesto se mezi nimi najde několik skvostů, které patří k nejlepším vínům v Salonu. U Rulandského modrého to je například ten z Mělníka od Jiřího Lobkowicze (č. 81) s velmi jemnou zemitostí (kterou jsem tam, přiznávám, minulý rok na podzim ještě necítil), krásně vyzrálou tříslovinou a dlouhou netradičně povidlovou dochutí. Hned za ním je pak prostor pro vítěze kategorie od Štěpána Maňáka (č. 82), který už byl v Salonu loni, ale do skvělé formy se myslím dostal až v jeho závěru. A teď ji jen potvrzuje, působí mimořádně mladistvě, ovocně a „nabušeně" s příjemnou čokoládovou dochutí.

Upozaděné Frankovky a ultimátní Merloty

Velmi vhodným zastavením před Frankovkami je jediné Zweigeltrebe od Kněží hory (č. 86). Při naší návštěvě otevřené s příjemným oxidativním štychem a hezkou klasickou kombinací višně a vanilky s robustní tříslovinou, která podtrhuje mladistvý výraz vína.

Frankovky startují rustikálním Karmazínem Jana Stávka (č. 87) s jemnou dávkou kůže a typickou třešňovou pecičkou, které víno provázejí od vůně až do chutě. Bezesporu nejlepším vínem odrůdy je Frankovka Zbyňka Prokeše (č. 89) s hodně výrazným projevem dřeva a minerality. Cenovka nad 600 Kč ale myslím zatím neodpovídá, loňská špička od Mádlových je přece jen ještě kvalitativně výše.

U Merlotů jsme bohužel měli smůlu na nefunkční ohřívání. I tak se ukázaly v krásném světle. Osmnáctka Luboše Oulehly (č. 92) se mi líbila snad ještě o chlup více než v naší nedávné srovnávací slepé degustaci. V příslušném článku jsme jej také snad dostatečně představili. Ještě o chloupek výše je u mě stejný ročník Kněží hory (č. 93) s višní, vanilkou a především nádhernou tříslovinou, která jej předurčuje k dlouhému zrání.

Pořád je co objevovat

Letošní sestava Salonu vín možná nepřekvapí, ale rozhodně opět nabízí hned několik špičkových vín a velkou spoustu těch alespoň opravdu dobrých. A to není v dnešní době málo. Připočteme-li k tomu aktuální nabídku 18 vín se stříbrnou medailí a několik exkluzivních kusů v automatu By The Glass, každý si zde určitě své favority najde. A my se sem určitě ještě jednou na konci vrátíme, abychom zjistili, kam se vína za dvanáct měsíců posunula.