Srovnávací degustace Ryzlinků vlašských z Mikulovska: Zastesklo se nám po „třináctkách“

Zajímavostí představovaných vín bylo bezpochyby jejich místo původu. Všechny z Mikulovska, dokonce by se dalo říct, že do deseti kilometrů vzdušnou čarou z Mikulova. Původně bylo k dispozici i několik vín mimo tuto oblast, ale nakonec jsme se vzhledem k počtu vzorků rozhodli udělat samostatnou degustaci pouze Mikulovska a vína odjinud si nechat na příště. Mohli jsme si tak porovnat projev jednotlivých vinařů i ročníků, hledat shodné či rozdílné znaky.

Ročník 2015 byl v menšině (5 vzorků), většinu tvořila vína z archivu, která už s největší pravděpodobností na trhu aktuálně neseženete. Přesto se i pro budoucí nákupy daly vysledovat nápovědy. Především to, že je dobré si několik lahví oblíbeného vína přece jen schovat, protože vám může přinést za pár let příjemné chvíle.

Oříškem bylo řazení vín, protože jsme některá vína chutnali naposledy před dvěma lety. Pořadí jsme tedy většinou nechali podle analytiky. Některá vína tak celkem pochopitelně mohla utrpět, když nastupovala po podstatně výraznějším, ale sušším víně. S tím se ale smysly degustátorů musejí vypořádávat pravidelně.

Zajímavější byl vývoj některých vzorků v čase. Vína jsme otvírali zhruba čtvrt hodinu před jejich degustací. Přesto některá při druhé zkoušce po dvou hodinách vykazovala znatelné zlepšení, jiná zhoršení. Tyto změny se sice už neodrazily v bodování, pokud jsme je ale zaznamenali, jsou u daného vína uvedeny.

Degustaci jsme připravovali vlastně několik měsíců, abychom se sešli v dostatečném počtu, který si tyto vlašáky zaslouží. Nakonec se to podařilo „na apríla" a z pestrého složení poroty jsem měl radost. Nechyběli v ní sommeliéři, zkušení vínomilci, ale i sváteční konzumenti. Prostory pro degustaci byly také důstojné – poskytla nám je brněnská vinotéka U Tří knížat.

Hodnotilo se klasickou stobodovou stupnicí. Ze součtu bodů jednotlivých hodnotitelů se škrtala nejlepší a nejhorší známka a teprve následně se počítal průměr. Uvedený slovní popis je jakýmsi shrnutím vyslovených názorů. Osobně myslím, že výsledky by mohly být malinko jiné při slepé degustaci, přece jen u některých vinařů či tratí je obtížné se oprostit od zažitých předsudků, ať negativních či pozitivních.

Seznam vzorků dle pořadí při degustaci

Ryzlink vlašský 2014 kabinet, Nepraš & Co. (Pavlov – Pod Pálavou)

Tak trochu zavíňovací vzorek, od kterého se nic výborného neočekávalo. Pan Nepraš je sice výrazná osobnost vinařství na Pálavě, ale ani on nedokázal ze „čtrnáctky" vykřesat něco vážnějšího. Vlašák, který zrál 11 měsíců ve velkých dubových sudech, postrádal výraznější aromatiku i tělo, i když mineralitu byste tu našli.
Původní vůně vlhkého kamene, minerality a lipového květu se i za krátkou dobu ve sklenici velmi rychle vytratily. Drsnější kyselinka ročníku 2014 působila v tomto případě disharmonicky. U většiny degustujících nepokořil tento vlašák osmdesátibodovou hranici, a pokud, pak jen velmi mírně.

Ryzlink vlašský 2013 pozdní sběr (Flower Line), Mikrosvín (Dobré pole – Daniel)

„Papírově" nejsušší víno degustace s necelým gramem cukru nakonec strčilo do kapsy hodně soupeřů. V čem zůstalo nepřekonáno až do konce degustace, byla výrazná odrůdová vůně. Tady je potřeba zmínit, jak nás překvapilo, že zrovna nižší řada Flower Line je i po letech ve špičkové kondici a i za několik hodin po otevření se na vrcholu udržela. Ve vůni byla patrná botrytida, hrozinky, sušené květy a mineralita, zůstávala i v prázdné sklenici nekonečně dlouho. Chuť aromaticky korespondovala, i když neměla pochopitelně tak sladké vyznění jako vůně, ale tělo bylo pěkně plné a dochuť delší.
Nádherná záležitost na pití, u některých hodnotitelů dokonce na místě šampiona či těsně za ním, jeden devadesátibodový výsledek. V letošním Salonu vín se mimochodem nachází ročník 2015 z této řady, ale jiné tratě. Kdo ví, zda bude za pár let podobný.

Ryzlink vlašský 2014 pozdní sběr, Malé vinařství z Velkých Němčic (Horní Věstonice – Pod Martinkou)

Malé vinařství Dana Záblackého zazářilo tímto vlašákem z podceňovaného ročníku 2014. Vína bylo vyrobeno pouhých 358 lahví. Barva byla suverénně nejtmavší. Ve vůni dominovaly sušené byliny (heřmánek) a med. Byla překvapivě uhlazená, nepraštila do nosu.
V chuti plné, kousavé se střední dochutí s mineralitou a jemnou hořčinkou. Při bodování dostalo velmi vysoké známky, u tří hodnotitelů překonal devadesátibodovou hranici. Nutno ale poznamenat, že za další dvě hodiny se zcela „vytratilo" a obdrželo by jen zlomek. Svědčí to o tom, že je aktuálně na vrcholu a zřejmě nemá smysl jej dále archivovat.

Ryzlink vlašský 2013 pozdní sběr, Vinařství Volařík (Perná – Purmice)

Můj dlouhodobě nejoblíbenější vlašák tohoto ročníku, přitom z nižší, černé řady. Uvedl se průraznou sladce ovocnou vůní rynglí s velmi slaným nádechem. Chuť s ní korespondovala, víno působí neobyčejně plně a komplexně. Minerality ale může být na někoho příliš, spolu s vyšší kyselinkou působí tvrdším dojmem.
Nepotvrdily se obavy, že po pár hodinách dojde k ústupu aromatiky a víno se rozpadne. Naopak se drželo celou dobu. Druhé místo v degustaci je rozhodně zasloužené, podobně provedenou Purmici se ani tomuto vinařství zatím zopakovat nepodařilo. Třikrát obdržel známku 90 a výše.

Ryzlink vlašský 2015 pozdní sběr (suché), Vinařství Šoman (Dolní Dunajovice – Plotny)

Vlašák od Šomana to měl hodně těžké. Nastupoval po třech vysoko hodnocených vínech a bohužel nepřesvědčil. Degustátoři se shodli, že ačkoliv bylo víno celkem příjemné a pitelné, chyběly zde odrůdové znaky, působilo spíše navoněně, hruškově.
Je třeba dodat, že tento vlašák posbíral jak vítězství v kategorii na loňském Juvenale, tak hlavně velkou zlatou medaili na Králi vín. I já jsem měl z tohoto vína loni podstatně lepší pocit Těžko říci, zda to bylo aktuální konkurencí, nebo už má opravdu to nejlepší za sebou.

Ryzlink vlašský 2014 pozdní sběr, Mikrosvín (Perná – Železná)

Všeobecně velmi pozitivně přijatý vzorek. Aromatika byla opravdu zajímavá, až do smetanových tónů. Někteří rozpoznávali ananas, ale našly se i názory o přítomnosti červeného ovoce. V chuti nevyznívá až tak extraktivně. Střední jemně minerální dochuť s grepovou hořčinkou je celkem uhlazená, víno působí vyváženým dojmem.
Hrozny byly sbírány až 4. prosince, náznaky botrytidy ale nepůsobily nijak výrazně. Kdybychom neškrtali nejvyšší a nejnižší známku, bylo by toto víno šampionem. V redukovaném pořadí obsadilo třetí místo, zároveň ale u nikoho nezvítězilo. Svědčí to o tom, že je všeobecně přijatelné, ale nevzbuzuje tak výrazné emoce jako jiná vína.

Ryzlink vlašský 2015 pozdní sběr, Davinus / vyrobeno Zámeckým vinařstvím Bzenec (Dobré pole)

Stejná obec jako u třetího vzorku, účastník letošního Salonu vín. Lahev měla mírně jinou ambaláž než v Salonu vín, jednalo se však o stejnou šarži. Od tohoto vína jsme hodně očekávali. Na Mojelahve.cz má vysoká hodnocení čtenářů, i já jsem si jej pamatoval ze Salonu jako špičkový vzorek. O to více nás zprvu zklamalo. Chvíli po otevření bylo až nepříjemné, jedinci citliví na síru poukazovali na přesířenost ve vůni i v dochuti. Až postupně se objevovaly hrozinky a ovocné tóny. Při hodnocení zkrátka celkem propadák.
O to větší překvapení bylo, že za dvě hodiny se z něj stalo zcela jiné víno. Tedy rada pro konzumaci – otevřít a nechat pořádně vydýchat, prospěje i mírně vyšší teplota. Dostaví se mnohem lepší zážitek. V bodovém hodnocení se toto největší překvapení druhé ochutnávky neprojevilo, body zůstaly nižší dle prvního ochutnání.

Ryzlink vlašský 2013 pozdní sběr, Martin Šebesta (Březí – Ořechová hora)

První víno z legendární „Ořechovky", na které jsem byl hodně zvědavý, protože jsem jej opravdu zhruba dva roky nechutnal a netušil jsem, co nás čeká. Vůně byla zpočátku hodně uzavřená, byl cítit trochu těkavější alkohol. Kromě sušených bylinek se projevoval i příjemný grep, lehce i vlašské ořechy, sušené luční květy.
V chuti působil velmi příjemně a vyváženě, byla přítomna pěkná kyselinka, celek byl šarmantní s jemnou mineralitou v dochuti. I když nepůsobilo nijak výrazně, v bodování u degustátorů uspělo.

Ryzlink vlašský 2015 pozdní sběr, Zámecké vinařství Bzenec (Březí – Ořechová hora)

Pro srovnání stejná trať od jiného výrobce a z jiného ročníku. Víno, které získalo medaili z Prague Wine Trophy, ale v našem srovnání propadlo. Nižší barva se zeleným odleskem. Vůně byla uzavřenější a nepůsobila odrůdově, byly v ní zvláštní zelené tóny, na mě působila trochu sauvignonovým dojmem. Degustátoři cítili jak grep a bezový květ, tak i malvice či zralé hrozny.
V chuti působilo velmi plytce, ovocně, nevyváženě, spíše unaveně, chyběla vyšší kyselinka a hravost. Tyto charakteristiky se ani po dvou hodinách nijak výrazně nezměnily, tento vlašák se dostal pod osmdesátibodovou hranici jak v průměru, tak i u většiny degustátorů.

Ryzlink vlašský 2015 pozdní sběr (polosuché), Vinařství Šoman (Dolní Dunajovice – Plotny)

Nakonec nejlépe hodnocené víno ročníku 2015, ovšem mezi degustátory vzbudilo asi nejvíce rozporů. Pro část vysoce nadprůměrné, pro druhou zcela průměrné. Je pravda, že srovnání v ostatních vzorcích nemá, je to dost ojedinělé víno, na kterém se více než odrůda či poloha podepsalo sedmiměsíční ležení na jemných kalech, které dalo vínu velmi zvláštní aromatiku a strukturu.
Ve vůni smetanový slaný karamel, v chuti díky příjemné kyselince a ovocným tónům připomíná piňa coladu. Někteří cítili vlašský ořech pražený v cukru. Přiznám se, že mě toto víno velmi baví, ale je to zkrátka „jiná disciplína", jako signifikantní vlašák z mikulovska byste jej určitě neservírovali.

Ryzlink vlašský 2013 pozdní sběr, Vinařství Volařík (Perná – Železná)

Vítěz degustace, ne zcela překvapivý, i když jeho dominance nebyla nijak výrazná. V individuálním hodnocení zvítězil u tří porotců. Velmi výrazná vůně se hodně podobala Purmici, opět byla patrná ryngle s výraznou až kovovou mineralitou. Někteří z degustátorů označili vjemy až za kouřovost, byly prý cítit i čerstvé hrozny.
V chuti ale na rozdíl od Purmice působilo mnohem uhlazeněji, dochuť byla velmi dlouhá a minerální. Osobně jsem mezi těmito dvěma vzorky váhal a dal bych asi mírnou přednost drsnější Purmici, u této Železné sice vyšší cukr nebyl až tak znát, ale právě ta jistá uhlazenost mi k jinak celkem minerálnímu projevu vína neseděla. Každopádně toto víno si také podrželo prakticky konstantní kvalitu a stejně jako v Purmici bylo mnohovrstevnaté a bylo v něm co objevovat i po několika hodinách.

Ryzlink vlašský 2015 výběr z hroznů, Baraque (Mikulov – Šibeniční vrch)

Počin mladého vinařství z velkopavlovické podoblasti, vyrobeno bylo jen 450 lahví. Surovina z Mikulova byla na rozdíl od požadavků vinaře v hodně přezrálém stavu, a tak se musel František Machovský vyrovnávat s velmi vysokou cukernatostí hroznů. Bohužel se to projevilo na výsledném vínu, které je sice v kontextu moravské produkce lehce nadprůměrné, mezi špičkovými vlašáky ale nevynikne. Ve vůni je znát vysoký těkavý alkohol až do odlakovače, sladký dojem hrušky, možná i ořechů. I v chuti působí trochu neharmonicky, hodně sladce s vysokým alkoholem, chybí kyselinka. Škoda. Věřím, že tento vinař preferující suchá vína by dříve posbírané hrozny zpracoval mnohem lépe.

Ryzlink vlašský 2011 výběr z bobulí, Martin Šebesta (Březí – Ořechová hora)

Sladká tečka na závěr. Na víně už byl znát starší ročník, dokonce si troufám tvrdit, že to nejlepší už má za sebou. Ač je v něm málo alkoholu, ve vůni zprvu lehce vyčuhuje a těká, objevuje se i slupka vlašského ořechu a já jsem zaznamenal i dotek stařinky.
V chuti je překvapivě stále přítomna příjemná kyselinka. Hodnocení zde bylo velmi rozporné, třikrát dokonce kolem 90 bodů, zbytek naopak spíše kolem 80 a někteří i pod. Ve své době to byl špičkový „slaďák", dnes už bych určitě preferoval mladší ročníky. Bylo lahvováno do lahví 0,375 i 0,5 litru, na degustaci jsme otevírali tu s větším objemem.

Vlašáky stojí za to objevovat za mlada i archivovat. Já už se teď těším na příští rok na oblastí neomezenou srovnávačku, kde nebudou chybět ani zástupci dnes mladého ročníku 2015, například šampion Salonu vín ze Zámeckého vinařství Bzenec nebo Volaříkova Železná, z ročníku 2013 nás ještě čeká pro srovnání Kotelná. Uvidíme, zda „patnáctky" budou moci za rok „třináctkám" konkurovat.

A co je váš oblíbený vlašák? Můžete nám svůj tip sdělit v komentáři.