Miloš Michlovský: Co mám ekologické, je zároveň i ekonomické (část I.)
Pan Miloš Michlovský, jedna z největších žijících osobností tuzemského vinařství, oslavil v prosinci minulého roku životní jubileum. Stále zůstává hlavou podniku Vinselekt Michlovský, kterému za 30 let svého působení vybudoval pozici jednoho z nejdůležitějších hráčů na tuzemském trhu. U příležitosti obou těchto kulatých výročí jsme se s panem Michlovským sešli k zajímavému rozhovoru. Z tříhodinového setkání vzniklo mnoho materiálu a to nejpodstatnější z něj vám postupně ve dvou částech přinášíme.
V první části především o směřování tuzemského vinařství, trendech, filozofii a fungování Vinselektu Michlovský. Za redakci se ptají Lenka Ševítová, Viktor Hausknotz a Tomáš Šrom.
Jedním z nejdůležitějších současných úkolů tuzemského vinařství je k vínu přivést více mladých. Nastupující generace preferuje nápoje obsahující vitamíny a nikoliv alkohol a aktuální generace vínomilců stárne. Jakou byste zvolil strategii, abyste k vínu mladé lidi přitáhl?
Zářný je příklad Prosecca. Vhodnou marketingovou mašinérií, a tím, že produkt ještě rozšířili o Aperol – vymysleli recept, udělali z toho příběh a už to jede samo. Lidi si už i vymýšlejí vlastní recepty a jestli do toho někdo během deseti let nehodí vidle ve smyslu, že je to nezdravé, tak to prostě pojede jako Red Bull a další slavné značky. Moravský sekt se měl začít komunikovat už dávno, v době, kdy se sekty pít sotva začínaly.
Je dost pravděpodobné, že mladí, kteří si oblíbili Prosecco, jej nepijí proto, že by měli rádi šumivá vína, ale jen proto, že to je moderní...
Proč teď frčí mladá a infantilní tichá vína? Příčinou je vývoj kvasinek, díky kterým jsou ve víně najednou cítit grapefruity, limetky, banány, ananasy, zkrátka líbivé kvasné estery. Ale on je ten efekt bohužel krátkodobý. Nápojový nealko průmysl s tím začal před čtyřiceti lety. My jsme tady znali jen plody, co rostly kolem. Višeň, třešeň, malina, jahoda a až pak začalo tropiko, grepy, mučenky, ananasy. U mládeže vidíme, že když jí někdo nabídl drink, který byl postavený na něčem exotickém s alkoholem, tak to byl hit. V tichém víně to jde trochu řešit těmi kvasinkami, ale ne tak výrazně.
Vezměte si tequilu se solí a limetkou, ten rituál je jedním z prostředků, jak dostat nápoj do všeobecné obliby. Nespočívá to v názvu, stačilo jenom vymyslet nějaký nápoj s rituálem. Při krizi koňaku jsem byl pozvaný na oběd do této slavné oblasti a dali mi jako aperitiv koňak s tonikem. Pro mě jako konzervativního člověka ředění ušlechtilého koňaku tonikem bylo nepředstavitelné. Oni taky zpočátku tvrdě vzdorovali. Ale nakonec tuto myšlenku přijali, přidali tam aromatický, ale zároveň osvěžující tonik. Krizi i díky tomu přežili, dneska vzkvétají. To jsou ti správní marketologové – takový projekt měli vymyslet u nás. A jestli na to nemají odvahu, tak ať za to z Vinařského fondu nedostanou ani kopějku. Ostatně za co se u nás vybrané peníze do Vinařského fondu utratí? Tam se podpoří vinobraní, tam otevřené sklepy a prakticky je to bezúčelné.
Když začala diskuze o spotřební dani, říkal jsem, mějme odvahu a spotřební daň na deset roků zaveďme. A v plné parádě 23,40 Kč. Stát vybere pět miliard. Státe, čtyři miliardy si nech a miliardu nám vinařům vrať. Zruš Vinařský fond. Z té miliardy dejme tři čtvrtě miliardy do obnovy vinic, to znamená 750 hektarů vinic ročně. Vinic takových, aby nám dávaly 15-20 tun suroviny například na sekty. Víte, jak vysoká je schválená úroda na benátsku? 40 tun z hektaru. My máme necelých šest tun, takže skoro desetinu. Pak se nedivme. I kdyby výlohy byly dvakrát větší, tak Ital má ve výnosu pětkrát víc za ty samé náklady. Může si pak dovolit dělat Prosecco za peníze, za které se v marketech prodává. A za tu čtvrt miliardu, co zbyla z té miliardy, najděte marketology kdekoliv po světě a dejte jim zadání, aby si do pěti let naši lidi vážili domácího vína jako v Rakousku nebo v Německu. Jde to, stalo se to třeba v kategorii mléčných výrobků, tam jednoznačně spotřebitelé upřednostňují domácí výrobky. Druhý úkol pro ně by bylo prosazení značky moravského sektu. A to není jenom o konkrétním názvu, ale vymyslet k tomu i celý příběh, jak jsme se o tom bavili.
Z toho, co jste naznačil, bych si myslel, že skoro vše je jen záležitostí marketingu. V momentě, kdy se dobře vymyslí, tak produkt nemusí být nijak špičkový, aby vešel ve známost a rozšířil se.
Tím já se liším. Nemám marketingového manažera, stále tvrdím, že můj marketing je víno uvnitř lahve. Ta lahev může zákazníka zaujmout na první pohled, že si ji koupí. Ale když ho zklame, tak už se pro ni nevrátí. Často pak může vinař víc zákazníků ztratit než získat.
Spousta věcí je jen záležitostí módy. Teď frčí nízký alkohol, jenomže lidi chtějí nízký alkohol, bez cukru a aby to víno ještě navíc vyhrávalo soutěže. To prostě nejde. Snažím se být nadčasový. V začátcích jsme byli tři producenti bio vín. Kdybychom dneska vinařům na bio odebrali dotace, tak zůstaneme možná zase tři. Ale bio by mělo být o vnitřním přesvědčení. Já jsem sedlák, považoval jsem to za normální, věděl jsem, že to dříve nebo později přijde. Ale došlo to až tak daleko, že ostatní to dělají na vinifeře (Vitis vinifera – pozn. red.), takže to stojí dvakrát víc. Šetří sice na síle jedů těch přípravků, ale environmentálně to znamená dvakrát víc všeho. Postřiků, nafty, utužení půdy, amortizace a tak dále. Proto já když dělám bio, tak ho dělám na nových odrůdách. Protože co mám ekologické, je zároveň i ekonomické. A jak může být ekonomický dvakrát častější postřik?
Aby člověk mohl dělat Prosecco za 69 Kč a jako vinohradník na tom ještě vydělal, musí mít hrozny za 8 Kč. A to já u nových odrůd umím. Tím, že v jiných oblastech jsou zase náklady vyšší, tak si tím i ekonomicky pomáhám, mám rezervu a nebudu cenově soupeřit s Proseccem. Jsem originální, nový, je to z moravských hroznů a zákazníci jsou ochotni za to ty peníze dát, protože to je místní. Proto necílím na tu nejnižší cenovou kategorii. Navíc ten produkt, když jej srovnám s nejlacinějším Proseccem, je o dva levely jinde. Obchodně cena musí odpovídat kvalitě.
Když zmiňujete výhody nových PIWI odrůd, jichž jste několika i autorem, nehrozí, že postupně budou klasické odrůdy vytlačovat? Že nám postupně zmizí z vinic vlašáky, rýňáky, pinoty, protože s PIWI odrůdami se bude vinařům lépe pracovat a zákazníci na ně budou dobře reagovat...?
Ať zmizí tam, kde neplní svou roli. Montrachet, Mersault, Chablis, rýňák v Německu, Bordeaux, ten kvalitativní vrcholek těch nejlepších vinic, které tvoří 3 – 5 % ploch, tam nevymizí. Ale to víno na to musí mít. Když si otevřete mladé Chablis, Mersault, Montrachet, dvou–tříleté, tak tomu nedáte ani 70 bodů. Ale ta síla a genialita je v tom, že ta vína jsou krásná, nádherná v 15, 20, 25 letech a umí dát ve spojení s ústřicí jedinečný enogastronomický zážitek, kdy 1+1 = 6. V tom je síla těchto vín, že se toho umí dožít a být nenahraditelná v párování. U nich nemám vůbec obavy. Ale proč mám na rovinách pěstovat Chardonnay za 2 eura?
80 % vín ve světě se vypije v prodejní ceně do 2 euro. Už v konečné ceně pro kupující. Proč by to mělo být u nás jinak? Ještě donedávna to trochu fungovalo, ale jen se to oddalovalo, protože tu byl konzument, který si tuzemského produktu vážil. Než se řetězce naučily víno dovážet při těch objemech za malé peníze.
Když přijdu do některého řetězce, je tam spousta mlékárenských výrobků od našich firem, které mohu při nákupu upřednostnit, ale sekce tuzemského vína je dost katastrofická. Kde si má obyčejný člověk koupit dobré víno?
To je úkol pro nějakou marketingovou skupinu. Máme 50 % veltlínu, vlašáku, müllerky v bílých a Frankovky a vavřince v modrých odrůdách. Ještě když jsem byl ve Svazu vinařů společně s profesorem Krausem, navrhovali jsme, ať uděláme VOC Morava. A VOC Morava mělo být základem s těmi nejrozšířenějšími odrůdami s přídavkem do 25 % jiné odrůdy. Jednotnou lahev i adjustáž, na etiketě bude jenom jiný výrobce a bude to Cuvée Morava nebo Moravské bílé a Moravské červené. Vůbec bych se za to nestyděl, kultivoval bych to. Průkazně víno z moravských vinic, balené do stejných lahví a stejných kartonů. Lidi budou pořád vidět jednu etiketu, jeden karton.
Ale dost zásadní podmínkou všech těch věcí je, že se vinaři musí mezi sebou domluvit. Což není zrovna jednoduché.
Tak to vyhlásím a kdo bude mít zájem, tak tam vstoupí a kdo ne, tak bude mimo. A když se na to ještě dá nějaká podpora, to je pořád z našich peněz, proč by se nedomluvili? Vždyť to nebudou všechna vína na trhu, budou se kromě toho dělat i jiná. Dneska to ale stejně tak dopadá, že někteří vinaři jsou nakonec rádi, že za víno dostanou ta dvě eura.
Důležité je, aby se domluvilo pár velkých hráčů. Když se tomu dá vize a příběh, tak může vinař prodávat mnohem dráž. Viz Romanée-Conti. To bylo před více než čtyřiceti lety víno za pár desítek euro. Ale ten člověk si vymyslel příběh o terroir a uměl to komunikovat. Teď už má 14 000 keřů na hektar, je to 1,4 hektaru, dělají na něm jenom koně a když chcete být stálým odběratelem, tak se musíte zapsat do fronty. Uměli tomu dát příběh a prodat to. My to neumíme. Když se nám daří, tak vysazujeme další vinohrady a zvyšujeme produkci. Oni raději zdražují.
Myslíte si, že se tuzemské vinařství nějak sjednotí, dostane nějakou rozpoznatelnou tvář, díky které bude srozumitelnější třeba pro zahraniční nebo i pro domácí konzumenty vín?
Já si myslím, že to nebude jednoduché. S Frantou Mádlem na to máme jiný pohled. Já jsem zastáncem, ať je šéfem profesionál a on naopak, ať je to někdo z jiné branže, ať je tam nějaká inovace. Věřím, že ve vinařském marketingu je třeba znát problematiku, podstatu, proto zastávám myšlenku, že prezidentem by měl být právě vinař. Ředitelkou vinařské školy by neměla být češtinářka... Ať je ředitelem vinař a možná jako pedagog je slabší, tak si dá za zástupkyni třeba tu češtinářku, ale prostě to musí být osobnost dané profese.
A přihlásí se vůbec ti vinaři do konkurzu?
Aby se přihlásili a obětovali se tomu, tak asi musí naše vinařství klesnout úplně až na dno. Což je samozřejmě neštěstí. Aby se vinařina vzchopila, aby se někam dostala, bude si muset projít krizí hodně, hodně hlubokou, protože jinak se nedá dohromady. A je to pěkně vidět, když se podařilo zařídit „odložení spotřební daně", naráz už si zase každý jede na sebe. Čeho se bojím ještě daleko víc, jestli v tom politickém kontextu nebude i vinařství více a více unijní. Rakousko a Maďarsko jsou 50 – 60 tisíc hektarové země. Vracíme se do modelu Rakousko-Uherska. No a pak se bojím, že tady budou pouze závody, které budou jenom lahvovat.
A kdo má v rámci vinařského odvětví vlastně rozhodovat o tom, kam se bude ubírat? Je to trh, jsou to daní vinaři, stát...?
Strašně jednoduché. Viz Velká vína velkých vinic (spolek vinařů viz www.velkavinavelkychvinic.cz – pozn. red.). Co je to velká vinice? Ta, co dává velká vína. Co je to velké víno? Musí pocházet z velkého ročníku. A co je to velký ročník? Ten, který dá víno, které je průkazně lepší než hodně ročníků před ním a je stále lepší než hodně ročníků po něm. A nepotřebujete k tomu nikoho, kdo by to stanovoval, máte to jasné. Už se ví, že to umí vína ze zvláštních poloh. Jsou to vína z hustých výsadeb a když vinice má více let, než je šířka meziřadí krát deset. Takže když to mám vysázené dva metry na metr, tak pouze po dvaceti sklizních mi teprve prozradí, co v sobě má. Protože u povrchu, kde je dostatek živin, réva prospívá a dává jenom mainstream. Ale když má konkurenci, rychle spotřebuje živiny, musí jít s kořeny dolů, a tam je ještě méně vody a živin. Rostlina nechce umřít, brání se a když je jí zle, tak musí reagovat. Réva je teplomilná a světlomilná, takže když má dobré podmínky, tak by rostla do nebe. Proto si utlumí hormony růstu a začne se věnovat generativní sféře. Réva se od přírody množí semenem, které je v bobuli. A když tuší, že je konec, tak musí investovat do potomstva. Začne pracovat na semeno v bobuli a všechno se soustředí na to, aby semeno vyzrálo a bylo schopné vyklíčit. Tím, jak podporuje semeno, všechno se v bobuli koncentruje. Nejlepší půdy jsou takové, které nedají rostlině ani mililitr vody navíc, ani miligram živiny navíc, ale nenechají rostlinu umřít. To je ta kvalita, která je neopakovatelná.
Má se vinař přizpůsobovat zákazníkovi a produkovat mladá a polosladká vína, která zákazník chce, nebo mít nějakou svou filozofii a snažit se předložit zákazníkovi produkt, který si myslí, že je nejlepší? Do jaké míry má vinař edukovat své zákazníky?
Já strategii vinařství neměním. Když se něčemu podřídím a zítra nebo pozítří ta móda odejde, tak co budu dělat? Vinařská „prostituce" je krátkozraká. Na straně druhé, bráním se říkat, že mám střední firmu. Říkám, že jsem deset malých firem. Mám deset různých filozofií, každá vinice má nějakou svou cestu a svého zákazníka. Neudělal jsem 300 000 lahví Sauvignonu a nerozdělil je do každého řetězce. Každému jsem udělal sólo. Chcete Sauvignon z hustých sponů z Pálavy? Zaplatíte víc. Nebo vám dám z roviny, z písků, voňavý a můžete platit míň.
Vína se zbytkem cukru včetně sektů jsou prostě v módě. Stejně jako jsem měl rozdělené ty čtyři různé Sauvignony podle typu zákazníků, tak mohu udělat další – pod šroub, polosuché, polosladké. U nových odrůd to dokonce vidím jako pozitivum. Když lidi odrůdu neznají, natáhnu si je k ní právě díky polosuchým a polosladkým vínům a jak říká Petr Bíza, pak si je vysuším. To je cesta, jak na zákazníky působit. V mém případě, kdy dělám 1 400 000 lahví, mohu mít deset různých produktů. Takže do jisté míry ano, dělám taková vína, abych vyhověl, ale v jakési snaze mezikroku, dostat zákazníky sem a pak je nechat se propít do těch suchých vín. Při tom všem musí zůstávat něco svaté, co by se nemělo měnit.
Když jste těch deset malých vinařství, jak fungujete organizačně? Máte třeba jednoho enologa na všechno, který to zvládá?
Mám šest enologů a z toho čtyři s vysokoškolským vzděláním. Ale normálně makají. Není cesta mít jednoho, který bude mít tužtičku a plášť s vázankou, protože ten chlap, i když něco umí, tak když to nebude dělat, zjistí, že mu ujíždí vlak. Zaplať pánbůh jsou takoví, kteří se té práce nebojí, protože ví, že když se pak rozhodnou postavit na svoje nohy, tak budou mít neskutečný náskok. Když odejdou, tak za čtyři roky je najdu v tom znalostním stavu, jak odešli a ne v tom, v jakém budou ostatní, kteří tady zůstanou.
Slyšel jsem, že víno nepustíte do prodeje, dokud mu osobně nenapíšete charakteristiku.
Píšu ji stále. Už jsem to zkoušel i nechat napsat někoho jiného, ale pak jsem to stejně celé předělával a to předělávání trvalo déle jak napsání, tak už to dělám sám. Myslím si, že je poznat, že je to pořád stejný rukopis. Neopisuju z předchozích let. aždý rok píšu, jak to cítím. Mám před sebou popisy tři, čtyři roky zpátky, ani jeden není stejný. Jednou, dvakrát se to objevilo stejné a možná to bylo proto, že mě nemohli nahnat a potřebovali udělat etiketu, tak už to riskli (úsměv).
Pokračování příště...
Zaujal vás rozhovor?
Podívejte se na profil vinařství Vinselekt Michlovský a hodnocení jeho vín
Prolistujte aktuální nabídku vín vinařství Vinselekt Michlovský na jeho e-shopu v Lahvotéce
Komentáre (27 komentárov)
-
-Vicky-5. 2. 2024 2:17Kleca:
Za mých mladých let jsem chodil za stréčkami do sklepa jen pro směsky (cuvée). A když se nějaká odrůda nepovedla tak se vypálila do vínovice. Komu se povedlo jedno odrůdové víno,tak okamžitě na výstavu, protože diplom z výstavy bylo něco.
A pomalu se to vrací, protože tuzemští vinaři snad už zjistili, že se to tak dělá i jinde v Evropě :-) U oranžových či naturálních vín je to vysloveně vítané, tam pro mě bývá odrůda spíše rušivým údajem, kvůli kterému se nemohu soustředit na celkové vyznění vína... :-D
To že proseco takto vyneslo není zásluha míchanice aperolu ale bohužel světového trendu a to úpadku alkoholu. Mladí už nepijou alkohol v takové míře jak my před dvaceti rokami 😆. Hodně lidí dneska preferuje lehké a svěží vína a ty supermarkety to vidí. Možná tento trend bude za dva roky jiný a nebo stejný.
To nebylo myšleno jako jediný důvod, ale jako jeden z důvodů. Prostě komplexní marketingové působení. S "úpadkem alkoholu" nelze než souhlasit, ale týká se to spíše kompletně pití bez ohledu na typ. Ať už je to z důvodu trendu "zdravého životního stylu" nebo příklonu k jiným typům drog... -
Kleca3. 2. 2024 11:17-Vicky-: Clancy:
Ale tento přístup je v ČR ojedinělý a ve světě dávno překonaný. Směsná vinice je ideální přiležitostí pro tvorbu cuvée, která se mohou stát pro vinaře vlajkovou lodí. A staré vinice stejně budou muset být postupně obnovovány, takže mohou být podsazovány jen takové odrůdy, které na daném místě dávají největší smysl.
Množství vín prodaných ze sklepa nijak nesouvisí s počtem odrůd nebo vín v nabídce. I jedna odrůda se dá udělat několika způsoby. A to, že vám vinař nenabídne dvacet vín, ale deset, přece nijak zážitek z degustace nezkazí. Určitě když je udělá dobře, koupíte si u něj víno tak jako tak.
Za mých mladých let jsem chodil za stréčkami do sklepa jen pro směsky (cuvée). A když se nějaká odrůda nepovedla tak se vypálila do vínovice. Komu se povedlo jedno odrůdové víno,tak okamžitě na výstavu, protože diplom z výstavy bylo něco.
Ten marketing u vinařství se hodně změnil. Dneska si nedokážu představit láhev bez označení tratě a vinařské obce. Před deseti roky zcela běžná věc. I ten covid donesl inovaci do vinařství ohledně eshopů. Dělají se otevřeně sklepy a mnoho dalších vinařských akcích.
To že proseco takto vyneslo není zásluha míchanice aperolu ale bohužel světového trendu a to úpadku alkoholu. Mladí už nepijou alkohol v takové míře jak my před dvaceti rokami 😆. Hodně lidí dneska preferuje lehké a svěží vína a ty supermarkety to vidí. Možná tento trend bude za dva roky jiný a nebo stejný. -
-Vicky-26. 1. 2024 11:24
Clancy:
Ne, že bych s podstatou sdělení nesouhlasil, přesto mi to nedá, abych ve vztahu k těm malovinařům neupozornil na pár věcí, které je tŕeba zohlednit:
1. Mnoho malých vinařů ještě hospodaří na vinicích se starými výsadbami, kde je díky systému tzv. záhumenkových vinic z minulého režimu prostě ta skladba odrůd hodně široká. Vyklučení staré vinice a nová výsadba je přitom u malovinaŕe dosti problematická, neboť na x let přichází o podstatný (někdy i jediný) zdroj suroviny.
2. U značné části vinařů s malou produkcí je primárním prodejním kanálem prodej ze sklepa, a to ve spojení s degustacemi ve sklepě. V takové situaci nebývá vysoká kvalita produkce tak důležitá jako to, aby se návštěvníci pobavili a měli zážitek (pak koupí i nějaké ty láhve). S tím je přitom v našich podmínkách stále spojeno přechutnání poměrně velkého množstvi vzorků a ochutnávka tŕeba 4 vín lidi prostě obvykle neuspokojí (nota bene, když jde o skupinku s rozdílnými preferenci jednotlivých členů).
Jinak on není úplně takový problém obhospodařovat větší množství “tanků”. Primárním problémem bývá již ta surovina, která do té nádoby jde... (to by ale zase bylo na dlouho...)
Ale tento přístup je v ČR ojedinělý a ve světě dávno překonaný. Směsná vinice je ideální přiležitostí pro tvorbu cuvée, která se mohou stát pro vinaře vlajkovou lodí. A staré vinice stejně budou muset být postupně obnovovány, takže mohou být podsazovány jen takové odrůdy, které na daném místě dávají největší smysl.
Množství vín prodaných ze sklepa nijak nesouvisí s počtem odrůd nebo vín v nabídce. I jedna odrůda se dá udělat několika způsoby. A to, že vám vinař nenabídne dvacet vín, ale deset, přece nijak zážitek z degustace nezkazí. Určitě když je udělá dobře, koupíte si u něj víno tak jako tak. -
Clancy25. 1. 2024 21:46
Tatínek má velké bříško: Clancy: -Vicky-:
No a zrovna toto spoustě vinařů nevysvětlíte. I malovinař s produkcí 5.000 lahví má portfolio dvaceti odrůd. A na příští rok zařadí klidně další, protože se po ní lidé ptají. Chce každého uspokojit. Ale může mu to člověk zazlívat, když ho to baví? Ano, u některých dojde k přerodu, uvědomí si, že není cesta lítat kolem čtyřiceti tanků pokaždé s jiným výsledkem a raději to vezmou "na pohodu" a udělají pár opravdu zajímavých vín, kterým se budou věnovat. Bude jich ale myslím vždy menšina.
Ne, že bych s podstatou sdělení nesouhlasil, přesto mi to nedá, abych ve vztahu k těm malovinařům neupozornil na pár věcí, které je tŕeba zohlednit:
1. Mnoho malých vinařů ještě hospodaří na vinicích se starými výsadbami, kde je díky systému tzv. záhumenkových vinic z minulého režimu prostě ta skladba odrůd hodně široká. Vyklučení staré vinice a nová výsadba je přitom u malovinaŕe dosti problematická, neboť na x let přichází o podstatný (někdy i jediný) zdroj suroviny.
2. U značné části vinařů s malou produkcí je primárním prodejním kanálem prodej ze sklepa, a to ve spojení s degustacemi ve sklepě. V takové situaci nebývá vysoká kvalita produkce tak důležitá jako to, aby se návštěvníci pobavili a měli zážitek (pak koupí i nějaké ty láhve). S tím je přitom v našich podmínkách stále spojeno přechutnání poměrně velkého množstvi vzorků a ochutnávka tŕeba 4 vín lidi prostě obvykle neuspokojí (nota bene, když jde o skupinku s rozdílnými preferenci jednotlivých členů).
Jinak on není úplně takový problém obhospodařovat větší množství “tanků”. Primárním problémem bývá již ta surovina, která do té nádoby jde... (to by ale zase bylo na dlouho...)
S tím se dá souhlasit. Jedna věc ale je jaké má vinař vinice a jiná jaké víno prodává. Já jsem byl třeba u vyloženě malého vinaře, takový ten rodinný vinohrad, rodinné vinařství - a ten mi říkal "my jsme malí, my máme jenom jedno červené". Ve dvou letech ale dvě různé odrůdy. Záhada.
Pak jedno střední vinařství, které se na webu chlubí svými 5 nejlepšími tratěmi - láska, péče, odkaz a takové ty řeči - když jsem si od nich ale koupil celkem náhodně 6 vín, 5 z nich byla z tratí úplně jiných.
Však jasné, já to také myslel jako faktické poznámky k tématu, abych upozornil i na existenci některých vnějších příčin. -
Clancy: -Vicky-:
No a zrovna toto spoustě vinařů nevysvětlíte. I malovinař s produkcí 5.000 lahví má portfolio dvaceti odrůd. A na příští rok zařadí klidně další, protože se po ní lidé ptají. Chce každého uspokojit. Ale může mu to člověk zazlívat, když ho to baví? Ano, u některých dojde k přerodu, uvědomí si, že není cesta lítat kolem čtyřiceti tanků pokaždé s jiným výsledkem a raději to vezmou "na pohodu" a udělají pár opravdu zajímavých vín, kterým se budou věnovat. Bude jich ale myslím vždy menšina.
Ne, že bych s podstatou sdělení nesouhlasil, přesto mi to nedá, abych ve vztahu k těm malovinařům neupozornil na pár věcí, které je tŕeba zohlednit:
1. Mnoho malých vinařů ještě hospodaří na vinicích se starými výsadbami, kde je díky systému tzv. záhumenkových vinic z minulého režimu prostě ta skladba odrůd hodně široká. Vyklučení staré vinice a nová výsadba je přitom u malovinaŕe dosti problematická, neboť na x let přichází o podstatný (někdy i jediný) zdroj suroviny.
2. U značné části vinařů s malou produkcí je primárním prodejním kanálem prodej ze sklepa, a to ve spojení s degustacemi ve sklepě. V takové situaci nebývá vysoká kvalita produkce tak důležitá jako to, aby se návštěvníci pobavili a měli zážitek (pak koupí i nějaké ty láhve). S tím je přitom v našich podmínkách stále spojeno přechutnání poměrně velkého množstvi vzorků a ochutnávka tŕeba 4 vín lidi prostě obvykle neuspokojí (nota bene, když jde o skupinku s rozdílnými preferenci jednotlivých členů).
Jinak on není úplně takový problém obhospodařovat větší množství “tanků”. Primárním problémem bývá již ta surovina, která do té nádoby jde... (to by ale zase bylo na dlouho...)
S tím se dá souhlasit. Jedna věc ale je jaké má vinař vinice a jiná jaké víno prodává. Já jsem byl třeba u vyloženě malého vinaře, takový ten rodinný vinohrad, rodinné vinařství - a ten mi říkal "my jsme malí, my máme jenom jedno červené". Ve dvou letech ale dvě různé odrůdy. Záhada.
Pak jedno střední vinařství, které se na webu chlubí svými 5 nejlepšími tratěmi - láska, péče, odkaz a takové ty řeči - když jsem si od nich ale koupil celkem náhodně 6 vín, 5 z nich byla z tratí úplně jiných.
-
Clancy25. 1. 2024 19:28
-Vicky-:
No a zrovna toto spoustě vinařů nevysvětlíte. I malovinař s produkcí 5.000 lahví má portfolio dvaceti odrůd. A na příští rok zařadí klidně další, protože se po ní lidé ptají. Chce každého uspokojit. Ale může mu to člověk zazlívat, když ho to baví? Ano, u některých dojde k přerodu, uvědomí si, že není cesta lítat kolem čtyřiceti tanků pokaždé s jiným výsledkem a raději to vezmou "na pohodu" a udělají pár opravdu zajímavých vín, kterým se budou věnovat. Bude jich ale myslím vždy menšina.
Ne, že bych s podstatou sdělení nesouhlasil, přesto mi to nedá, abych ve vztahu k těm malovinařům neupozornil na pár věcí, které je tŕeba zohlednit:
1. Mnoho malých vinařů ještě hospodaří na vinicích se starými výsadbami, kde je díky systému tzv. záhumenkových vinic z minulého režimu prostě ta skladba odrůd hodně široká. Vyklučení staré vinice a nová výsadba je přitom u malovinaŕe dosti problematická, neboť na x let přichází o podstatný (někdy i jediný) zdroj suroviny.
2. U značné části vinařů s malou produkcí je primárním prodejním kanálem prodej ze sklepa, a to ve spojení s degustacemi ve sklepě. V takové situaci nebývá vysoká kvalita produkce tak důležitá jako to, aby se návštěvníci pobavili a měli zážitek (pak koupí i nějaké ty láhve). S tím je přitom v našich podmínkách stále spojeno přechutnání poměrně velkého množstvi vzorků a ochutnávka tŕeba 4 vín lidi prostě obvykle neuspokojí (nota bene, když jde o skupinku s rozdílnými preferenci jednotlivých členů).
Jinak on není úplně takový problém obhospodařovat větší množství “tanků”. Primárním problémem bývá již ta surovina, která do té nádoby jde... (to by ale zase bylo na dlouho...)
-
-Vicky-25. 1. 2024 17:03Vlastně pardon, kecám, vždyť to ve statistikách máme.
Za rok 2023 Vinselekt celkem 97 hodnocení se známkou 85,99 bodů.
Například 2021 (ještě s účastí v NS vín) celkem 148 hodnocení se známkou 85,38 bodů. -
-Vicky-25. 1. 2024 2:44
Tycka: Pár poznámek:
Celkem by mě zajímal poměr supermarketových (prý "nepitelných) vín k těm vyšším řadám u Ing. Michlovského.
Přijde mi, že na ML se moc nehodnotí vína Vinselektu - můžu vědět nějakou statistiku např. za minulý rok ?
Úplně nechápu tu záplavu negativ od kolegů, to si myslím není na místě...záběr Vinselektu je možná zbytečně široký a při množství 1.4mil lahví asi nebudou všechna vína na 90b. Ale když se podívám na svoje hodnocení, tak jsem v průměru na nějakých 85-86b.
Díky za rozhovor a těším se na pokračování.
Přesnými čísly nedisponuji, ale hodnotí se pochopitelně mnohem méně než v dobách, kdy výrazně obsazoval podoblastní soutěže. Tam se toho dalo ochutnat (a ohodnotit) spousta. Na Znojemsku například jednu dobu celkem válel s víny z řad nejnižších. Ostatně v dtb jsou celkem vysoko třeba takovéto "základy": Svatovavřinecké 2012, akostné víno, Vinselekt Michlovský , Frankovka 2018, kabinetné víno, Vinselekt Michlovský , Pálava 2017, pozdný sber, Vinselekt Michlovský , Frankovka 2020, pozdný sber, Vinselekt Michlovský
-
-Vicky-25. 1. 2024 2:22
Kuklik:
Díky za komentář. Ano, i pro mne je výraz vyrábět víno značně denuncující. Je mi jasné, že v nejvyšších řadách jejich produkce najdu i vína slušná. Koneckonců s něčím ty soutěže vyhrávat musí. Ale vše co jsem ochutnal z "běžné" produkce bylo otřesné. A nerad bych podproval společnost, která masové vyrábí něco tak otřesného a jméno si dělá na úzké várce šarží.
Takto napsáno to chápu, vychází to z nějaké osobní zkušenosti. Já takovou nemám, opravdu jsem od Michlovského neměl jediné nepitelné víno, o nějakém vadném či nemocném ani nemluvím. Jediné, co se v případě jeho vín (a velikosti produkce) může stát je, že nějaké víno zůstane v prodeji déle, než by zasloužilo a bude už za zenitem. Protože pokud se nejedná zrovna o prémiové řady, tak samozřejmě "základy" mnoho času nevydrží. Ale tam je jednoduchá poučka nekupovat příliš staré ročníky, což by měla být ovšem pro levná vína poučka obecná a základní.
Můj sen je, že víno na tom bude v naší zemi stejně jako pivo. Ať si sednu do kterékoliv putyky, dostanu kvalitní pivo. Někde vynikající pivo, někde běžné pivo, ale všude slušné pivo. Ani na koupališti si mi netroufnou natočit zteplalou španělskou močůvku, ale dostanu tam chutný nápoj.
Kdyby pivovary pracovaly jako některá velká vinařství, tak si na vybraných exkluzivních místech koupím chlazenou plzeň za 300 a všude jinde produkci kategorie "výrobci vína", jak jsem popsal v bodě 4. Tedy nepitelný nápoj, který je lépe si nedat a natočit si z kohoutku chladnou vodu.
Odhlédnu-li od toho, že srovnání piva a vína je zbytečné, protože jediné, co mají společného, je to, že obsahují alkohol, pak mám i zde opačné zkušenosti. Já naopak měsíc co měsíc narážím na opravdu špatné pivo, ať už je to známá euroznačka nebo malý craftový pivovar. -
-Vicky-25. 1. 2024 2:10
Tatínek má velké bříško:
Přesto se nemohu zbavit dojmu, že se vinařství u nás hnulo trochu jiným směrem než pan Michlovský chtěl nebo očekával, proto z toho rozhovoru kouká tolik deziluze a negativ.
Tak to určitě, ta deziluze je myslím napříč oborem, jen to každý ventiluje trochu jinak. Ostatně stačí si přečíst další rozhovory např. s pány Kopečkem nebo Glosem. Tyto tři osobnosti mají myslím hodně podobný pohled na věc.
Vezmu to z jiné strany, mně v našem vinařství chybí přehlednost a urovnanost, standardizace. Zákazník, a to mnohdy i ten poučený, chce vědět co si kupuje, od koho a očekává že se ten produkt nebude měnit v čase. Prostě mám rád Neuburské od vinaře Franty, a když si ho koupím kterýkoli ročník dostanu plus minus totéž, až na malé nuance, které si můžu užívat. Můžu si je porovnávat mezi sebou. Nebo s vinařem Tondou. Problém je když Franta dá jeden rok Neuburské do cuvée, druhý rok z něho udělá suchý přívlastek, třetí rok frizzante, čtvrtý rok sladké zemské víno a pátý ho prodá Tondovi. Dneska každý dělá všechno. Pořád se něco zkouší. Slovácká vinařství mají vlašáky z Mikukovska. Každý druhý je má. U malých vinařů se nedá určit, co je jejich vlajková loď, výstavní víno, to na čem si zakládají, co vlastně chtějí. Apelace do toho vnáší ještě další chaos. Jedno vinařství udělá z téže tratě přívlastek a apelaci.
No a zrovna toto spoustě vinařů nevysvětlíte. I malovinař s produkcí 5.000 lahví má portfolio dvaceti odrůd. A na příští rok zařadí klidně další, protože se po ní lidé ptají. Chce každého uspokojit. Ale může mu to člověk zazlívat, když ho to baví? Ano, u některých dojde k přerodu, uvědomí si, že není cesta lítat kolem čtyřiceti tanků pokaždé s jiným výsledkem a raději to vezmou "na pohodu" a udělají pár opravdu zajímavých vín, kterým se budou věnovat. Bude jich ale myslím vždy menšina.
Posledné hodnotenie
Tip na víno ku kúpe u vinára
Ďalšie články z rubriky Rozhovory
Kalendár vinárskych akcií
-
29. 10. 2025Degustace a ochutnávkyBrno
-
29. 10. 2025
-
30. 10. 2025Degustace a ochutnávkyPraha
