V Salonu vín 2024 si každý najde své favority

Vstupenka i katalog elektronicky

Doba volné degustace se nijak nezměnila, návštěvníci na ni stále mají dvě hodiny. Na první pohled se změnila její cena, ale nikoliv pro všechny. 649 Kč za ni totiž sice zaplatíte na místě, pokud si ale zakoupíte vstupenku předem přes e-shop, cena zůstává na původních 599 Kč.

Elektronizace vstoupila i do prezentace vín. Ty sice máte stále k dispozici v tištěném katalogu a na informačních tabulích, navíc ale můžete využít katalogu elektronického v aplikaci. Do toho si lze zaznamenávat k jednotlivým vínům poznámky a také si je dokonce předem k ochutnání vytipovat. Výhody jsou zřejmé –⁠⁠⁠⁠⁠ v elektronickém katalogu rychle požadované víno najdete či si vzorky seřadíte dle různých kritérií podle svých preferencí. Vždy tak máte dobrý přehled. I v případě letošní chybičky v tištěných materiálech s prohozenými fotkami lahví (když jde o stejnou odrůdu i vinařství, stane se to velmi lehce), ale zatímco v katalogu nebo na informační tabuli náprava není snadná či dokonce nemožná, v elektronickém katalogu to je vcelku jednoduchá záležitost.

Komfort degustace ovlivňuje i aktuální počasí

Jak často připomínáme, na to, jak se budete v Salonu cítit, má vliv velmi mnoho faktorů. Může vás výrazně ovlivnit počet lidí v expozici, pokud máte rádi tišší a klidnější prostředí, zvolte všední dny mimo hlavní sezonu.

Aktuální počasí pak může ovlivnit vnitřní teplotu a tedy i teplotu vystavovaných vín. V zimě jsou zahřívána červená a do sklenice se tak dostávají v optimální kondici, v létě se situace obrací a bílá vína jsou naopak chlazena. Naprosto ideální tak je se v každém ročním období více zaměřit na degustaci těch, která jsou aktuálně umístěna v sice nefotogenických, ale o to účinnějších boxech. Pokud se rozhodnete využít možnosti zapůjčit si sklenice Stölzle většího objemu, hodně nízká teplota bílým vínům příliš neprospívá a tedy přijde vhod, pokud je teplota ve sklepě přece jen o něco vyšší. Kdyby se v budoucnu podařilo udržovat všechna vína v optimálních teplotách, určitě by to mělo na zážitek z návštěvy velmi pozitivní vliv.

Možná si toho leckdo ani nevšimne, ale obměnou prošel prostor recepce, která dostala zejména zcela nový dřevěný pult. V tomto prostoru se tak při naší návštěvě linula celkem výrazná vůně dřeva, fermeže či mořidel, která v daném místě příliš nevadí. Místy ale byla cítit (možná z průběžně renovovaných sudů nebo stojanů?) i v expozici, kde už působila rušivě a v zájmu čistší atmosféry se člověk musel trochu posunout o kousek dál, kde by jej nevyrušovala. Věříme ale, že v průběhu roku se situace sama vyřeší, přece jen jsme byli velmi brzkými návštěvníky po otevření nového ročníku.

Hodně veltlínů i zástupců dalších odrůd

Konstatování o velké pestrosti reprezentuje už první část Salonu. Možná překvapí množství vystavených vín z Veltlínského zeleného a jakožto ne úplně zarytý fanoušek konvenčních vín této odrůdy bych si vystačil s menším počtem, zároveň ale je potřeba konstatovat, že tam nenajdete dvě stejná vína. Zástupce chybí Velkopavlovicku. Ze Znojemska potěší milovníky vysoké kyselinky a výraznějšího dřeva vzorek od vinařství Thaya (č. 1) nebo naopak výrazněji nasládlý od Waldbergu (č. 7). Veltlín Mikrosvínu z Liščího vrchu (č. 5) překypuje krémovostí a velmi jemnou kořenitostí, i on ale vyznívá nasládle s až karamelizovaným závěrem. Výraznou aromatikou se prezentuje slovácký veltlín Jiřího Uherka (č. 2) s tóny barevného pepře (na vůni spíše růžového a bílého, v chuti zeleného) a růžového grepu.

Hezky plynule navazují další odrůdy. I Sylvánské zelené totiž má dva naprosto odlišné zástupce. Tradičnější od Mikrosvínu (č. 9) se svěžím vyzněním květů a žlutých jablíček s delší dochutí, Sylván od Škrobáků (č. 10) pak až autentickou polohou, kde se ke žlutému ovoci a citrusům přidává med a zajímavá herbální linka.

Organizátoři na další místa zařadili cuvée. V prvním případě odrůdově kompatibilní směs veltlínského a sylvánského (č. 11) příjemně harmonické, jemně kořenité a výborně pitelné. Vážnější Klíňák (č. 12) překvapí extrémní slaností dochuti a skvělou kyselinkou, v době naší návštěvy ale dost nepřístupný ve vůni, která se ani za čas pořádně neotevřela.

V burgundách dřeva tak akorát

Nejvíce ovlivněné dřevěnými sudy jsou Chardonnay, u ostatních dvou se jedná spíše o výjimky. Ve fantastickém Rulandském bílém z Klínků (č. 19) jej sice postřehnete, ale hlavně díky struktuře a krémovosti, primární ovocnost a výrazná mineralita jím není nijak narušena. V rulandě vinařství Habřina (č. 18) už se projevuje i výraznější vanilkou v dochuti, která tvoří s vjemy banánového želé nasládlý dojem, který vyvažuje pěkná kyselinka.

I mezi šardonkami vynikne ta z Klínků (č. 25) i když ne tak výrazně, citrusovost je jemně podbarvena příjemným dřevem. Na harmonii se můžete spolehnout u Bravence (č. 28) a vysloveně překvapí u Starého vrchu (č. 23). Navzdory označení barrique tady dřevo zbytek aromatiky nijak neválcuje. V lehce nazrálé vůni nechybí kompotované ovoce a chuti dokonce transformované ovoce dominuje. V závěru je příjemně karamelizovaná. Díky jemné oxidativní lince a výraznějším stopám kalů působí Chardonnay Piálka & Jägera (č. 30) dosti přírodním dojmem. Netřeba se jej ale bát, tóny sladkého koření a hrušek vás určitě přesvědčí o jeho kráse.

Spíše netradičně působí díky své kořenitosti Rulandské šedé ze šlechtitelky (č. 31), ve kterém se objevují malvice, med, ale i náznaky čaje. Rulanda od Košutů (č. 33) je zprvu ovocitější a nasládlejší, i ona ale po ovocných a citrusových tónech v závěru krémové chuti odhalí jemnou kořenitost.

Přímé, zakulacené i kovové vlašáky

Když už jste se propracovali až k Ryzlinkům vlašským, nepochybuji, že ochutnáte oficiálního šampiona Salonu (č. 38). Čisté, citrusové, důrazně minerální víno připomíná svým přímočarým stylem německé rýňáky a dodává k nim jemné tóny hrozinek a vápence. I když trať Železná v Salonu chybí, určitou kovovost si můžete dopřát v Kotelné (č. 41). V některých chvílích možná až příliš těžký typ vlašáku ji nabídne v minerální vůni i dochuti. K tomu trochu hrozinkové botrytidy a ořechů. Hned za ním bohatou aromatikou květů, hrozinek, žlutého peckového ovoce i malvic, jemné vanilky a dřeva vynikne vlašák od Šomanů (č. 42), kterému k dokonalosti chybí ještě o něco hutnější tělo.

Příliš mnoho rýňáků?

Každoročně vzbuzuje počet Ryzlinků rýnských v Salonu polemiky, zda nezavádět i kvóty na počet vín jedné odrůdy. A ačkoliv i letos se mezi vystavenými víny najdou také slabší kousky, rýňáky ve větším množství do Salonu určitě patří. Asi nepřekvapí, že i tady upozorním na Klínky (č. 46) už s jemnou nazrálostí a sladkou aromatikou lipového květu. V chuti skvěle harmonické s kyselinkou, mineralitou a dlouhou dochutí. Neortodoxním vzorkem je ten od Švásty a Kadlece (č. 49) s výraznějšími projevy dřeva a medu v dochuti. To Volařík (č. 50) exploduje ovocitostí a nasládlostí kompotovaných meruněk, u Lechovic (č. 53) jsou lehce nezralé a přidávají se k nim citrusy. Velmi plnou, krémovou a šarmantní podobu ryzlinku pak předvádí Mikrosvín z hroznů z tratě Za cihelnou (č. 55).

Výborné Sauvignony a pár dalších odrůd

Než přejdete k dalším aromatickým odrůdám, ochutnejte Donauriesling od Bunžů (č. 57). Je takovým zajímavým přechodem od ryzlinků k Pálavám. Výrazná citrusovost jde ve vůni až do mandarinkové kůry a pecičky, přidává se příjemná meduňka či eukalypt.

Sauvignony zaujmou škálou stylů, nejreprezentativnější jsou ty ve středu expozice. Sauvignon Vinařství Šabata (č. 60) je typickým zástupcem „zelených" Sauvignonů s patrnou travnatostí, hluchavkou, bílou paprikou a bílým rybízem, v chuti se pak ještě přidávají zajímavé herbálně kořenité tóny. VOC Lahofera (č. 61) je na nose sice prakticky čistě ovocné do bílých broskví, citrusů, ale také liči, zato v chuti výrazně herbálně kořenité. Sauvignon vinařství Pavlov (č. 62) pak má velmi bohatý aromatický profil, ve kterém nechybí nektarová, ovocná ani herbální linka, vše přitom dává dohromady dokonalý smysl.

Že se letos mezi tramínovými odrůdami našla pouze jediná Pálava (č. 65) s cukrem do devíti gramů je velká škoda, ale rozhodně byste ji minout neměli. Kombinace růže, čaje, kůry citrusů působí velmi šarmantním dojmem. S dostatečnou kyselinkou navíc není ani trochu utahaná.

Obvyklí podezřelí ve sladších vínech

Název filmu Bryana Singera mi vytanul na mysl, když jsem porovnával poznámky z letošního a loňského Salonu vín. Značná část úspěšných producentů v kategorii sladších vín se totiž opakuje. Novinkou je tu rýňák od Vinařství Volařík (č. 66), který by totiž ještě loni patřil do standardní kategorie, má pod deset gramů cukru. I proto jej doporučuji spíše ochutnat hned po posledním suchém Ryzlinku rýnském. Díky vysoké kyselince působí svěžím a harmonickým dojmem, je plný citrusů a ovoce spíše kompotovaného a kandovaného. Ovocné kompoty ze žlutého ovoce jsou patrné také v Rulandském šedém Adama Hrozínka (č. 70), přidává se k nim sladké koření hřebíčku a vanilky. U Tramínů překvapí svěžest, díky které nepůsobí nijak výrazně sladce. Zatímco u vinařství Skoupil (č. 72) se vedle tradiční růže objevuje v dlouhé chuti i medovost a pomerančová kůra, u Vinařství Garčic (č. 71) vůni růží a sušených hrozinek doprovázejí výrazně kořenité až kouřové tóny v chuti. Druhé části expozice sladkých vín pak dominuje Pálava stejného producenta (č. 78) s celkem rozpoznatelným rukopisem. Těžko narazíte někde jinde na tak výrazně tramínově kořenitou Pálavu s perfektní kyselinkou a mineralitou.

Červená si vychutnejte

Tentokrát na vyvážení chutí v Salonu opravdu mnoho červených není. O to více se jich snaží člověk užít. Přechod k Merlotu od Blatelu (č. 84) může přesto být trochu šokem, jde o nejmohutnější červené víno s výraznými taniny, dřevem a čokoládou. Osobně bych jej proto doporučil raději ochutnávat až na závěr.

Pinoty se pochopitelně vyplatí ochutnávat všechny, i když oficiální vítěz červených vín (č. 87) z nich na mě zapůsobil nejméně, bezpochyby má své kvality. Už patrná nazrálost, tóny třešňového dřeva a sladkého koření mu propůjčují zajímavé vrstvy. Jeho bratr ze stejného ročníku (č. 86) je přes jemnou animalitu a zemitost přístupnější díky výrazně nasládlé aromatice jahodové marmelády a příjemného dřeva, navíc je o něco živější. O pinotu Milana Vašíčka (č. 85) už jsme tu za poslední půlrok napsali opravdu hodně řádků, takže ho zkrátka ochutnejte a vychutnejte ;-)

Mezi Frankovkami výrazně září ročník 2021 od Kamila Prokeše (č. 88) až mě to samotného překvapilo. Nádherná, bujará, šťavnatě mladistvá vůně s višní, vanilkou, kompoty a velmi dlouhým dozníváním.

Neronet velkobílovického vinařství Hrabal (č. 92) v sobě nezapře kabernetové kořeny, vůně lesního ovoce, brusinek a černého rybízu se pěkně snoubí se dřevem a pryskyřicí, v chuti pak příjemně ladí čokoláda. Až neuvěřitelné, co se v ročníku 2020 podařilo...

Bonusy navíc

Ve sklepě vypadají některá další vína jen jako jakýsi bonus nakonec, ale samozřejmě smysl dává si je zařadit do degustace na jiná místa. Například tři sekty hned na její začátek. Kromě počinů Kamila Prokeše Nicolase (č. 95) a Dominika (č. 96) je k ochutnání i stříbrná šardonka od Bohemia Sektu (č. 104), úvod degustace si tedy můžete udělat opravdu luxusní.

Ve výklenku u červených vín jsou také vystavena tři vína standardně dostupná jen v automatu By The Glass. Suché Rulandské šedé (č. 97) si raději zařaďte do klasické degustace burgundských odrůd, dvě sladká vína Vinařství Volařík vám pak mohou zajistit krásnou sladkou tečku. Zejména skvělé hrozinkové Rulandské bílé (č. 100) s nekonečně dlouhou dochutí...

Jsme zvědaví na vaše zážitky

Jsem si jistý, že vzhledem k pestrosti nabídky si v letošním Salonu najde každý svého favorita. A i zapálení vínomilci, kteří už mají se spoustou zdejších vín předchozí zkušenosti, mohou být překvapeni. Vína se zkrátka vyvíjí a je skvělé je při tom moci sledovat. A nezapomeňte nám hodnocení vín napsat do databáze, případně se také se svými zkušenosti podělit zde v komentářích.